Ne jedna sukně, ale tři. Ne jeden parfém za přijatelnou cenu, ale dva, nejspíše trochu předražené. A ještě se musím jít podívat do dalšího krámu, a do dalšího! Postižených shopaholismem, nebo ještě odborněji řečeno oniománii – nutkavým a kompulzivním nakupováním, stále přibývá.
„Myslela jsem, že se mi to nemůže stát, že mám svůj život pod kontrolou. Ale když se mi narodily děti, postupem času jsem vymýšlela, co a jak jim pořídit. Nejdříve mi šlo o výhodnost nákupů, ale časem jsem kupovala sice za dobrou cenu, ale věci, které nepotřebovali nebo jsme je v takovém množství prostě nemohli využít," líčí Zuzana, která se ze shopaholismu vyzpovídala v internetové diskusi na toto téma. „Začala jsem je schovávat před přítelem, některé jsem ani nevybalovala, přitom jsem celé dny řešila, co kde koupím. Utrácela jsem hlavně přes internet, balíčky jsem si nechávala posílat nejen domů, ale i k rodičům či kamarádkám. To už nešlo jen o věci pro děti.“
Nakonec se ukázalo, že spouštěčem pro její chorobné nakupování byla mírná deprese, kterou však nikdo nepoznal, ostatně ani ona na ni nepomyslela. Přišel na to až terapeut, k jehož návštěvě ji přiměla právě jedna z kamarádek, které začalo být množství objednávek podezřelé. Terapeut Zuzanu poslal k lékaři a ona nějaký čas brala slabší antidepresiva a léky proti úzkosti.
Dneska už chorobně nenakupuje, ale ví, že pokud by se zase ocitla v nějaké vypjaté situaci, jako byla v jejím případě mateřská (dolehla na ni zodpovědnost, strach o děti, stereotyp a fakt, že podnikající přítel byl doma jen málo), může se do podobných problémů dostat znovu. Toho se bojí, protože už si uvědomuje, že chorobné nakupování by jí mohlo také rozvrátit rodinu – ne každý partner dlouhodobě vydrží soužití s člověkem, který jednak neudrží korunu a navíc nemyslí na nic jiného, než za co ji utratit.
Kdo je závislý a kdo ne?
Počet lidí, kteří se s podobnou epizodou někdy v životě setkali, odborníci odhadují na dvě až pět procent. Závislosti na nakupování už bylo věnováno poměrně dost výzkumů, v jednom z nich Elizabeth Edwardsová, profesorka marketingu z Eastern Michigan University v USA, objevila, že pro shopaholiky je typické nízké sebevědomí, sklon k fantazírování a už zmíněná náchylnost k depresi a úzkostným stavům.
Přečtěte si: Jak zvládnout poporodní depresi?
„Nakupováním často velmi nepotřebných věcí, které pak jen leží ve skříni, si asi člověk řeší nějaký nesoulad v životě. Já kupuju oblečení, boty a často i kosmetiku," líčí Marika.„Naposledy jsem se dokázala ovládat a nic nekoupit, když jsem šetřila na psa, kterého jsem moc chtěla. Nesměla jsem ale do obchodů vůbec vejít a procházet kolem naditých vitrín, aniž bych se do nich dívala.“ Marika žije sama, peněz vydělává docela dost, ale stejně by se chtěla závislosti na nakupování zbavit. Opět, žena. Je to tak, tahle patálie je postihuje častěji než muže, kteří pro změnu častěji propadají třeba závislosti na automatech.
„Obávám se, že podstatně dříve než vy to pozná vaše okolí. Tak se s ním raději příliš nepřete!" uvedl na adresu shopaholismu psycholog a rodinný terapeut Petr Šmolka. Pravá závislost se podle něj nejlépe pozná podle doprovodných emocí. Možnost nakupovat je spojena téměř s tělesnou slastí a příjemným vzrušením. „Když tuto možnost nemáte, pak trpíte doslova jak zvířata," dodal psycholog.
Dobrá zpráva je, že shopaholičkou nejste, pokud vás jednou za čas přepadne chuť si něco koupit a vy si prostě musíte pořídit něco nového na sebe. A to ani v případě, že vám váš partner tyhle nákupní úlety zazlívá. Většinou se ale najde nějaké vysvětlení. Příčina, která vás rozladila a kterou jste si vykompenzovala oním nákupem – hádka se šéfem, premenstruační syndrom či obava u oběda u tchyně.
Shopaholikem není dokonce ani ten, pro něhož je trávení hodin v nákupním centru lákavou alternativou pro sobotní odpoledne i kdyby venku bylo sebehezčí počasí. Je to životní styl, i když pro někoho dost děsivý. Ale může se samozřejmě stát, že se z jednoho či druhého časem shopaholismus vyvine. Ale to naštěstí není jen tak, člověk k němu musí mít sklony a závislost musí mít ke svému rozvoji podmínky.
Co když je to vážné aneb jak se léčí závislost na nakupování?
Jelikož shopaholismus skutečně často souvisí s depresemi a úzkostnými stavy, je na místě léčba příslušnými léky. Ale často je dobré, aby člověk zároveň docházel na terapii mezi podobně postižené, případně individuální, pokud se na hovory ve skupině necítí. Někdy stačí tato terapie bez léků.
Chorobné nakupování odborníci řadí mezi poruchy návyků stejně jako je jím chorobné přejídání nebo třeba kleptomanie. Léčbou oniománie se zabývá i celostní medicína, pomoc můžete najít i homeopata a u představitelů dalších alternativních směrů.
Přečtěte si: Sedm kroků k vítězství nad špatnými návyky
I když se postižený člověk stydí a nerad o svém problému mluví, je hodně důležité, aby se do terapie svým způsobem zapojila jeho rodina. Tady je rozhodující, zda pochopí, že nejde jenom o zlozvyk rozmazleného člověka, který neví, co s časem či penězi, ale o skutečnou zdravotní potíž, jakou je třeba závislost na alkoholu či hraní na automatech. „Samozřejmě, jsou jedinci, kteří jsou tak silní, že do něčeho podobného nikdy nespadnou, ale bohužel, ne každému je dáno překonávat životní krize s lehkostí,“ říká bývalá shopaholička Zuzana.
Zapojení rodiny je důležité i proto, že shopaholik ji svým nutkavým nakupováním může přivést když ne na mizinu, tak přinejmenším do závažných finančních problémů, protože výjimkou není ani nakupování na dluh a pořizování nových a nových kreditních karet. Získat je bohužel není problém, banky své podmínky v tomto ohledu neustále zmírňují. To už se samozřejmě netýká splátek, ty naopak vyžadují tvrdě a v termínech. Navíc, s postupující závislostí se často zvyšuje cena nakoupeného zboží – člověk, který začínal drobnostmi, může propadnout pocitu, že potřebuje třeba přístroje do kuchyně nebo novou elektroniku až za několik desítek tisíc korun.
Rady, jak bojovat se sklonem k shopaholismu
Následujícími tipy by se měl – možná preventivně – řídit každý, kdo o sobě ví, že se občas neumí ovládnout a nakupuje i věci, které nepotřebuje nebo jich pořizuje zbytečně moc. Dvojnásob pak platí pro ty, kdo už se potýkali přímo s projevy chorobné závislosti na nakupování.
- Pište si nákupní seznamy
Zni to jako rada pro vaši babičku, ale funguje to. Pište si je, když jedete na nákup jídla do supermarketu, stejně jako když se chystáte s dětmi od obchodního centra pořídit jim nové oblečení do školy a sobě něco „pro radost“. - Nenoste s sebou bankovní kartu
Trochu drsná rada, ale kartu si berte jen tehdy, když víte, že ji skutečně budete potřebovat. Její zrádnost spočívá v tom, že nevidíte, jak snadno jejím prostřednictvím z účtu mizí peníze. - Nepořizujte si kreditní karty
Tomuto typu karet se pokud možno snažte vyhnout úplně, nenechte se od banky umluvit, že je to výhodné. Ano, je, pro ni, pro vás je to dluh a vždycky nakonec vrátíte víc, než jste si půjčili. - Nevěřte reklamám, výhodným balením a soutěžím
Snažte se vyhnout reklamním katalogům, poutačům a v obchodech pak výhodným balením; většinou tak koupíte více než potřebujete. Nezapojujte se do spotřebitelských soutěží, které zákazníky podněcují k nákupům dalších a dalších výrobků. - Snažte se změnit téma
Jakmile pocítíte nutkání k nakupování, zkuste si místo toho domluvit nějaký program s rodinou, dětmi či přáteli. Zabírá také sport, fyzická námaha na zahradě, procházky a podobně. - Mluvte o svých pocitech
Máte pocit, že to s nakupováním přeháníte, svěřte se. Nemusíte hned k psychologovi, pro začátek stačí, když téma nakousnete s manželem, sestrou nebo kamarádkou. Třeba přijdete i na to, co vás k nutkavému nakupování žene a budete to moci změnit. - Nechoďte na nákupy sami
Ale samozřejmě na ně nevyrážejte ani v doprovodu podobně postižené kamarádky. Běžte s někým, o kom víte, že se mu přílišné utrácení protiví a doufejte, že se před ním dokážete ovládnout. - Pozor na internet
Web je kvůli tomu, jak snadné je odklikat i velký nákup, podobně zrádný jako nakupování s kartou, navíc se tu často platí právě s ní. Navíc rozsáhlé nabídce e-shopů se špatně odolává. - Stanovte si, kolik utratíte
Najděte způsob, který vám bude vyhovovat – určete si maximální vydání na velké nákup, za týden či měsíc, řekněte si, kolik smíte vydat za boty nebo třeba za dovolenou. A nepřekročte to, neslibujte si, že jinde naopak uberete. Vydržte. - Zařiďte si spoření
Pokud jsou vaším problémem volné peníze, zařiďte si třeba stavební spoření a posílejte peníze tam. Řešením může být i cosi jako spořicí účet, kam budete posílat část peněz, ovšem musíte to udělat tak, aby se z něj peníze nedaly tak snadno vybrat, rozhodně si k němu proto nepořizujte bankovní kartu. Řekněte o účtu partnerovi.
ČLÁNKY DO MAILU