Nemožnost počít vlastní dítě je jednou z nejtěžších zkoušek vztahu. Zdaleka nejde jen o zdravotní problém, neplodnost zasahuje do psychiky obou partnerů, ale i do jejich společenského života.
Tomáš a Mirka se o miminko „snaží“ už pět let, jenže marně. Mají za sebou bezpočet lékařských vyšetření. Pomalu se smiřují s tím, že se z jejich sexuálního života vytratila romantika a šance na to, že se někdy dočkají vlastního dítěte, neustále klesají. „Sám bych to vzdal už dávno, ale když vidím na Mirce, jak se upíná na každou novou lékařskou proceduru nebo údajně zaručený způsob početí, nemůžu to udělat,“ popisuje čtyřicetiletý Tomáš.
Svou partnerku má až příliš rád a nechce ji opustit, i když mu to často kamarádi radili. Podle nich začala být kvůli tomu, že nemůže otěhotnět, tak trochu víc „šílená“. „Myslím, že jen srab by v téhle situaci utekl,“ říká rozhodně.
Když se ze sexu stane úkol: Přijď domů! Ovuluju.
Jeho partnerka se trápí už roky, přesto je pro ni těžké mluvit o tom, co prožívá. Jakoby se za své pocity a trápení styděla. „Všude kolem sebe vidím šťastné páry, které vozí kočárky s miminky. Jen mi dva pořád nic a já už nemám sílu donekonečna vysvětlovat, že my děti zatím mít nemůžeme,“ popisuje pětatřicetiletá Mirka.
Neustále slyší, že by si s dětmi měla pospíšit a nemyslet jen na sebe. „Připadám si jako ta špatná, která nechce děti kvůli svému pohodlí, přitom já dělám všechno možné, jen abych vůbec otěhotněla,“ vypráví smutně. Vyzkoušela snad všechno, zaplatila i rady astrologa a kartářky v naději, že se konečně dočká vytouženého miminka. „Já vím, že už z toho všeho blbnu, ale zkuste zůstat v pohodě, když nemůžete mít děti a pořád vám to něco nebo někdo připomíná,“ dodává.
Na skutečnost, že se diagnóza neplodnost týká i jí osobně, si zvykla, i když se s ní nikdy nesmířila a asi ani nesmíří. Mnohem hůře než nepříjemné lékařské procedury s nejistým výsledkem však snáší to, jak se na ni dívá okolí, a co si za jejími zády šeptají kolegyně v práci nebo sousedky v domě. „Jsem prostě divná, protože nemám děti,“ konstatuje.
Bolavé zuby přiznáte, neplodnost těžko
I když počet neplodných párů neustále roste, stále je pro nás neplodnost tabu. V současnosti má problémy s početím vlastního dítěte každý sedmý pár, s tím, že rychle přibývá neplodných mužů. Říct, že vás bolí zuby, je společensky přijatelné. Kamarádi vás politují a rozhodně si o vás nebudou myslet nic špatného. Jenže těžko před někým přiznáte, že nemůže mít děti. Být neplodný pro mnoho lidí stále znamená být také „nenormální“. Všichni přece můžou mít děti a lidé se berou kvůli nim, ne?
Čtěte dále: Kvalitní spermie? Víme, jak na ně…
„Neplodné páry nejčastěji prožívají pocity zklamání, dlouhodobé nejistoty a také zpochybnění svých životních jistot. To, co se jevilo jako životní danost, tedy mít děti, je najednou nedosažitelné,“ vysvětluje psychoterapeutka Lenka Šimková, která se v rámci projektu Ratolest stará o neplodné páry.
Běžně se setkává s tím, že neplodné ženy, ale i muži trpí pocity méněcennosti. U některých se objevují úzkostné stavy, změny nálad od optimismu po beznaděj až po poruchy spánku. Přesto je u nás neplodnost vnímána hlavně jako fyzický problém. Není to pravda, problémy s plodností zasahují nejen do partnerského, ale pracovního a soukromého života obou partnerů. Léčba neplodnosti je zpravidla dlouhodobá, náročná na čas i finance a s nejistým výsledkem. I přes veškerou snahu lékařů se tak některé páry vytouženého potomka nedočkají.
Muži taky trpí, i když mlčí
Většina lékařských úkonů se při léčbě neplodnosti týká žen. Ony zažívají hormonální stimulaci, zavedení oplodněných vajíček i nervózní očekávání, zda se některé z nich uchytilo. Obvykle také situaci více navenek prožívají, na druhé straně se mohou svěřit kamarádkám nebo ženám na internetových fórech, které řeší stejné problémy jako ony.
Čtěte téma: Pronajmu dělohu. Zn. Nabídněte cenu
Na mužích je „jen“ odběr spermií. To ale neznamená, že by se kvůli svému „úkolu“ nestresovali. Jen o svých pocitech příliš nemluví. „Bylo by mylné mužské obavy před odběrem spermatu považovat za sobectví a zlehčovat je. Sobecký muž by na odběr spermatu nikdy nešel, ale ve chvíli, kdy by se objevily problémy s početím, partnerku opustil a našel by si jinou,“ popisuje psycholog Zdeněk Macek z projektu Ratolest. „Muži, kteří jdou na odběr, jsou citliví a vnímaví a prožívají nejistotu a obavu. Bojí se, že nevyprodukují kvalitní materiál,“ dodává. Běžné početí se odehrává v mnohem méně stresujícím prostředí než je „komůrka“ na lékařské klinice pro léčbu neplodnosti.
Jde na „to“ nemyslet?
Lidská plodnost nebo neplodnost často souvisí s psychikou, aniž bychom si to uvědomovali. Vzácností nejsou příběhy neplodných párů, kterým se po letech marného očekávání podařilo počít vlastního potomka, jakmile zažádali o adopci a do jejich rodiny přišlo „cizí“ dítě.
Často tak neplodné páry slýchají, že na „to“ nemají myslet a mají odjet někam na dovolenou, kde se početí určitě podaří. Jenže tak jednoduché to není. „Rada nemyslete na svůj problém s početím má stejnou šanci na úspěch, jako když vám někdo řekne, abyste neplakali a vám právě zemřel otec nebo matka,“ upozorňuje psycholog Macek.
Hledáte centrum pro léčbu neplodnosti? Podívejte se do databáze Vitalia.cz
Sami „postižení“ by rádi na své problémy nemysleli, ale nevědí jak. I dobře míněné rady ze strany okolí se tak mohou stát pro neplodný pár další nepříjemným tlakem.
Na druhé straně je pravdou, že početí se nakonec podaří u těch, kteří si dovolili myslet také na něco jiného a našli nový smysl života. „Samotná rada „nemyslete na to“ opravdu nefunguje. Je potřeba se k ní propracovat a někdy i protrpět přes mnoho pochybností a hledání smyslu života bez dětí,“ doplňuje terapeutka Šimková.
Setkali jste se s podobnou situací? Co vám pomohlo ji vyřešit, překlenout? Má smysl usilovat o dítě za každou cenu?
ČLÁNKY DO MAILU