V minulém týdnu se ministr zemědělství Marian Jurečka sešel s novináři, aby prezentoval výsledky zhruba půlročního průzkumu dvojí kvality potravin. Přesvědčivé a zcela jednoznačné závěry test za půl miliónu sice nepřinesl, přesto jej ministr hodlá prezentovat u Evropské komise. Prý má v ruce pádné argumenty.
Co ho nejvíc překvapilo a jaké výrobky do testování nechal zařadit a proč? Nezůstali jsme ale jen u aktuálního průzkumu, zajímalo nás, za co by se pan ministr pochválil, jestli nakupuje v supermarketu a zda je podle něj kvalita výrobků nabízených v Česku srovnatelná s tou zahraniční.
Za co byste se před koncem funkčního období pochválil, co se vám z vaší ministerské pozice podařilo změnit, zlepšit?
Mám radost, že se nám hned na začátku, v tom hektickém prvním půlroce, podařilo správně nastavit společnou zemědělskou politiku. Tehdy jsme si řekli, že chceme podporovat takovou zemědělskou činnost, která má nějakou přidanou hodnotu, že je pro nás důležitá živočišná výroba, ovoce, zelenina, chmel, brambory a cukrová řepa. Také jsme si dali za úkol motivovat zemědělce k tomu, aby pěstovali plodiny, které u nás byly v minulosti zastoupeny v daleko větší míře. Zatímco v posledních deseti, patnácti letech docházelo ke snižování produkce nejen v živočišné výrobě, ale i zemědělské produkci, postupně to kormidlo začínáme otáčet ke správné zemědělské praxi. Není to samozřejmě otočení o sto osmdesát stupňů, ale zlepšení vidíme. Z toho mám největší radost.
V oblasti potravin mě těší, že se nám podařilo vymezit termín česká potravina, aby spotřebitel nebyl klamán a maloobchod z něj nemohl dělat blbce a nemohl dávat český státní symbol k výrobkům, které s Českou republikou nemají prakticky nic společného, jen to, že se tu prodávají.
Před prázdninami jste v Bruselu eurokomisaři pro zemědělství a rozvoj venkova Philu Hoganovi znovu zopakoval požadavek ČR na rovný přístup k podmínkám a podporám pro všechny zemědělce a potravináře napříč EU bez ohledu na jejich velikost. Je reálné, aby k tomu došlo? A pokud ano, pocítil by to český zákazník na ceně?
To, jestli to je reálné, nebo ne, ukáže až budoucnost, protože my se tu bavíme o nastavení společné zemědělské politiky od roku 2020 a dál. Teď je ale klíčové období, kdy se formulují podmínky. Je důležité, aby nastavení a propočty, které nastavují národní obálky, byly co nejspravedlivější, aby se už definitivně rozbily rozdíly mezi starými a novými členskými státy, protože staré členské státy dostávají stále o něco více než my.
Další věcí je nastavení transparentního prostředí pro následné národní podpory. Když se státy rozhodnou, že k balíku národní podpory přidají nějaké další peníze, je třeba, aby tento proces byl transparentně kontrolovatelný a zdůvodnitelný, aby tím členské státy nevytvářely nerovné prostředí. Je prostě důležité, aby cena zahraničního výrobku nebyla deformovaná tím, že stát výrazným způsobem podpořil zahraničního zemědělce na úkor našeho zemědělce. Spotřebitel se totiž pak rozhodne koupit výrobek, jehož reálná hodnota je dražší.
U jakého sortimentu se podpora v zahraničí a u nás liší nejvíce?
Žádnou konkrétní analýzu takového portfolia v ruce nemám. Mohu jen pracovat s informacemi, které mám od různých svazů; teď například vím, že se tak děje u masných výrobků a jatečné drůbeže. Jestli je to otázka jenom podpor, nebo ve větší efektivitě při výrobě, lze těžko vyhodnotit. Když se třeba podíváme na Polsko, už jenom jiné daňové odvodové prostředí tamního zemědělce zvýhodňuje. Struktura zemědělství je tam daleko menší, jsou tam menší farmy, které jsou dost často osvobozeny od placení daní, minimálně odvádějí peníze na sociální a důchodový účet, což českého výrobce staví do výrazně nevýhodné pozice. To jsou ale věci, na které jsem jako český ministr krátký.
Jste velkým propagátorem českých potravin a podporujete jejich nákup, což jste dělal i v době, kdy nebylo nikde definováno, co je to česká potravina. Proč bychom vlastně měli české potraviny kupovat? Jsou lepší než zahraniční, levnější, kvalitnější, nebo jde „jen“ o roztáčení české ekonomiky?
Mám celou škálu důvodů, které jsou racionální a nad kterými by se měl spotřebitel zamyslet. Ten podle mě klíčový je říci si: opravdu si chci kupovat potravinu, která k nám jede přes půl světa, není čerstvá a má za sebou hlubokou logistickou stopu, chci se spolupodílet na zátěži pro životní prostředí? Nebo chci potravinu čerstvou, od člověka, který se tu stará o půdu, vytváří pracovní místa a platí tu daně? To jsou podle mě otázky, které si český spotřebitel musí zodpovědět. Já nikomu neříkám, kupujte stoprocentně české potraviny, ale bylo by dobré, kdyby lidé uplatnili takový ten zdravý regionální patriotismus.
A myslíte si, že se tak děje?
Hlavním kritériem je pro většinu spotřebitelů stále cena, ale vidíme, že se to začíná měnit. Narůstá procento lidí, kteří se rozhodují podle původu potraviny.
Takže neřeknete, že česká potravina je lepší než německá, rakouská?
Já osobně si troufnu říct, že většina českých potravin je srovnatelných, ne-li lepších. Pro mě je nákup českých potravin rozhodně lepší volba než nákup německých, rakouských, slovenských nebo polských potravin. Protože je ve většině případů kupuji od lidí, které osobně znám, o kterých vím, jak hospodaří, jak se o svou farmu starají, jak se starají o krajinu…
Nakupujete i v běžném supermarketu?
Nebudu pokrytec, nakupujeme, je řada výrobků, které si jinde nekoupíte. Ale maso, masné výrobky, mléko a mléčné výrobky nakupujeme od firem v okrese, ve kterém bydlíme.
Je kvalita výrobků nabízených v České republice srovnatelná s tou zahraniční?
Záleží, kam jedu. Když pojedu do starých členských států Evropské unie, do Spojených států amerických, do Jižní Korey, tak musím říct, že ať už navštívím maloobchod, nebo trh, jsou schopni nabídnout mi vyšší standard než u nás. Ale také znám státy, na jih nebo na východ od nás, kde si o takové úrovni, jakou máme my, mohou nechat jen zdát.
Jsme tedy někdy na středu a míříme výš?
Jsme někde uprostřed a posunujeme se dál. Trend změny a růstu tu je patrný.
Celá řada lidí si ale už dlouhé roky myslí, že jsme popelnicí Evropy, že se k nám sváží všechno to, co by za hranicemi nikdo nekoupil. Jak to vnímáte vy?
Já s tímto názorem paušálně nesouhlasím. Edukovaný spotřebitel, který se alespoň trošku zajímá o to, co kupuje, nemusí mít pocit, že jsme popelnice Evropy. Pokud ale spotřebitel vybírá výrobky jen podle akce, tak se dost často může stát tím, kdo tu popelnici Evropy vybírá.
Aktuálně se řeší výsledky průzkumu dvojí kvality potravin, které jste si nechal zpracovat u Vysoké školy chemicko-technologické. Proč jste chtěl mít to, o čem se jen roky šušká, nějak podloženo?
Protože se už dva roky snažíme donutit členy evropské komise jednat, aby se tento nešvar konečně vymýtil. Bylo ale poukazováno na to, že je to problém jednoho státu a že nemáme reprezentativní vzorek z více zemí pro srovnání. Já jsem se tedy jako první ministr EU rozhodl, že nesrovnám Českou republiku vůči jednomu jinému státu, ale že srovnám států pět. Dnes máme tedy poměrně silné argumenty, které ukazují, že u často prodávaných výrobků ten rozdíl je, a je poměrně výrazný.
Galerie: Dvojí kvalita potravin potvrzena (test 2017)
Podle čeho jste vybírali výrobky, které jste v testu následně mezi sebou porovnávali?
Pro nás bylo důležité vybrat ty výrobky, které na první pohled vypadají prakticky stejně.
Co vás na výsledcích nejvíce překvapilo?
Například u hodnocených rybích prstů šlo o stejné balení, stejný tvar, stejnou velikost obalu, ale když jsme se podívali na hmotnost, rybí prsty pro Německo vážily čtyři sta padesát gramů, pro Česko čtyři sta dvacet. Když jsme sledovali rozdíl v obsahu masa jen podle deklarace na obalu, byl rozdíl sedm procent, když jsme rozdíl zjišťovali laboratorně, šlo o rozdíl dokonce třinácti procent. Podotýkám, že se oba výrobky vyrábí ve stejném výrobním závodě, takže někdo si dal tu práci, aby měl na lince dva druhy výrobků pro dva různé státy. Nejpikantnější na celé situaci je, že v přepočtu na sto gramů vyšly německé rybí prsty na 0,44 eura, pro český trh 0,7 eura.
Kdy a kde budete tyto výsledky prezentovat?
Tyto výsledky budu prezentovat na radě ministrů zemědělství (zasedání Rady se konalo 17. 7. 2017 a ministr Jurečka na něm představil výsledky průzkumu, pozn. red.), budu chtít, aby se tento problém nemarginalizoval. Netýká se totiž jen českých spotřebitelů, ale i těch zahraničních, kteří k nám cestují v rámci pracovních cest či dovolených. Jsou zvyklí na nějaký standard a najednou si budou kupovat výrobek, který znají, ale v kvalitě, na kterou nejsou zvyklí, a je navíc ještě dražší? To přece nedává logiku. Je to tedy také v zájmu i ochrany zahraničních spotřebitelů.
Chceme, aby vznikla legislativa, která by říkala, že je-li výrobek od stejného výrobce, na první pohled se stejným obalem, logotypem, grafikou, ať má také stejné složení. Nemůžeme spoléhat na to, že spotřebitel si bude pamatovat, kde je výrobek kvalitnější. Pokud chce výrobce pro český trh dodávat jiný výrobek, ať ho odliší a ať spotřebitele nemate.
ČLÁNKY DO MAILU