Ze všeho tohohle chemického a farmaceutického cirkusu mi jde hlava kolem. Podle všech zásad a fakt by bylo nejlepší žít v obleku pro kosmonauty, jíst... nebo raději nejíst, pít redestilovanou vodu a rozhodně v žádném případě nemít sex! Co si sakra má dnešní člověk, potažmo žena, vybrat? Dýchat náš smogový vzduch, jíst nekvalitní potraviny a pít vodu z vodovodu bychom snad ještě přežili. Ale co sakra ten sexuální život? Existuje nesčetně diskuzí o tom, co všechno způsobuje hormonální antikoncepce. V tomhle ohledu se tedy přiklání ke kondomům, které mají tu přepokládanou 99,5 % účinnost. Ale pozor, pouze proti oplodnění a většině pohlavních nemocí, mezi které samozřejmě rakovina děložního čípku nepatří. Jak to teda má nějaká 17ti letá holka, která začíná sexuálně žít, řešit? Zkuste se vžít do jejího stavu a představte si, jak by vám bylo, kdybyste se svého kluka ptali, jestli náhodou nemá HPV? A jestli se nechce jít vyšetřit? To jste asi na jiné planetě. Mně samotné je patnáct a nějak si nejsem vědoma, jak to jednou budu řešit, protože zase tak moc času nemám. Chtěla bych jasné odpovědi a ne jenom nějaké falešné dohady a diskuze, které mě přesvědčují o tom a pak zase o tom. Nakonec prostě budu muset dát na nějaký názor a rozhodnout se. Momentálně se nebojím toho, jestli se při prvním sexu ztrapním (je to navíc nesmyslné), ale jestli toho budu do konce života litovat nebo jestli na to budu vzpomínat s úsměvem. Risk je zisk, ale riskovat se někdy prostě nevyplácí. To mi o tématu pohlavního styku neustále běží hlavou.