Problém s váhou mám od 22 let,začal po spále a zánětu kloubů.Byla jsem stále v pohybu,tančila,hrála volejbal,plavala atd,takže po odeznění mnohatýdenní nemoci jsem očekávala,že co nejdřív odejdou i kila nabraná v klidovém režimu.Nebylo to však vůbec rychlé. Pak jsem otěhotněla a po porodu jsem pomalu shazovala,jenže cvičení mi sice zpevnilo tělo, ale kila moc neubývala. Nasadila jsem dietu. samozřejmě jsem po čase hledala pomoc u lékaře,protože jsem byla jakoby oteklá,i v ramenou. Zbytečně,nemilá zkušenost -„nejezte,nebudete tlustá“-doslova a nic víc-3×. Po dalších dvou letech jsem si uvědomila zvětšenou štítnou žlázu. Nakonec neléčená rostla 15 let,až pak byla odoperována s podotknutím, že to bylo maligní. Měla jsem malé děti,takže to byl zážitek.Nicméně jsem tu. Od operace jsem začala jíst všechno,nepřibrala jsem ani deko,ale velké úbytky z nastřádaných kil jsem neměla.Samozřejmě jsem si hlídala co a kolik jím.Byla jsem přeborník v počítání kalorií a živin.Po předchozích 15 letech opravdu dodržovaných omezení v jídle jsem však na další velké diety sílu neměla(např.příjem 600kal/den). Je to vše i o náporu na psychiku, to si málokdo uvědomuje,kolikrát jen jsem slyšela „vem si,stejně je ti to houby platný“-a rádoby milý smích. Dodnes nevím,proč jeden sedí a leží,dlabe vědra tučných jídel,cukroví na krabice a přeslazené limonády,pivo – a je HUBENÝ jak lunt!!! Já kmitala celý život,starosti a problémy si mne losovali snad každý týden,ležení v posteli jsem si taky moc neužila – a 100kilovka jsem stejně byla. Pravda,byla jsem pohyblivá,čilá,mrštná, ale ta modní Twiggi jsem rozhodně nebyla. Pak mne potkala skutečná katastrofa,klíště a nepřeléčená borelie,několikrát ležení, omezení pohybu a dneska,po deseti atakách, jsem to „jablko“,a nejsem cilá,a nejsem mrštná. Názory na to,co se jíst má a co se jíst nemá i dietní režimy-to se velmi za tři desetiletí měnilo. Náhledy na příčiny tloustnutí,o vlivu prostředí,dědičnosti atd.taky – přesto není u každého příčinou jen prosté přejídání a lenost – i když to tak v mnoha případech skutečně je. Bylo by dobře,když by byla dostupná rada rozumného lékaře,já se zatím setkala jen s obecným konstatováním,že musím „nejíst sladké,a tučná jídla pro mne jsou taky nevhodná“,–aniž se vůbec zeptali jak se stravuji (např.sladké nemusím od dětství a tučná jídla nesnáším a nepozřu rovněž od dětství).Toto konstatování jsem bohužel slyšela i při vstupu na oční,když jsem šla zkontrolovat si brýle. Horší je, že jsem se setkala i se špatnou diagnozou,protože „to máte od té tloušťky“ – a víc lékař o ničem neuvažoval-, a to už je horší případ !Doufám že ne příliš častý !
Nechci vyse popsane problemy te nestastne pani snizovat, nakonec, nikdo neni genius, aby mel recept na vsechno, nicmene predstava, ze kdo ma spoustu starosti a cely den „kmita“, musi byt nutne stihly, je trochu licha. Naopak stres, psychicka zatez, pohyb s nizkym podilem aktivni slozky (tj. to obvykle „premistovani“, nikoliv soustavna zatez aerobnim pohybem) prispiva k rozvoji civilizacnich chorob vcetne obezity. Kdyby ta pani mela vic stesti a snahy usporadat si zivot tak, aby mela trochu casu na sebe, a ten vyuzila treba pravidelnym cvicenim, mohlo to dopadnout jinak. Ale uznavam, ze takhle od stolu se to lehce rika.
Co to je za blbost? V clanku se nepise, ze by meli byt vsichni stihli jako z katalogu. Jasne se tam uvadi, ze neni problem vetsi zadek nebo stehna, problem je velke bricho – ze zdravotnich duvodu. On infarkt nebo cukrovka ve triceti neni nic moc.
A spravne se tam pise, ze to neni o nejake diete, ale o posilovani svalu. Devcatka nemaji pupek vyvaleny proto, ze by se prejidaly, ale jak necvici, tak maji povoleny cely svalovy korzet a tim padem vyvalene vnitrnosti. Ono staci cvicit trikrat tydne po dvaceti minutach pilates, jogu nebo kalanetiku a uz po mesici bude z profilu videt vzprimenejsi drzeni tela, mensi bricho a uzsi pas. A mluvim z vlastni zkusenosti. Nejsem a nikdy jsem nebyla stihla, ale od te doby co cvicim jogu se mi postava krasne zensky zformovala, dokonce se mi i zacaly rysovat nejake ty svaly na brisku.
já chodím do fitness už skoro půl roku a předtím jsem cvičila taky ale pokaždý jsem vynechala nějakej čas než jsem se na to vrhla znovu – uznávám, že ve 12 jsem hodně rychle přibrala a vyrýsoval se můj problém ale od 15 posiluju břišní svaly a protahuju záda mám od 5 let hyperlordozu (křivou bederní páteř) a na břiše je to znát a bohužel když dokážu zhubnout kdekoli včetně pasu či horního břicha, spodní břicho je pořád vyvalený a ne a ne jít dolů :-(
Přesně můj problém. Chodím cvičit pravidelně 2x týdně, někdy i 3x. Na břiše mám vidět svaly, ale pouze horní polovina. Spodek mám pořád pneumatiku přitom se na něm také rýsuje rýha svalu, ale pořád přetéká. Na dotek je sice tvrdé, ale vzhledově nic moc... Sklapovačky jsou na nic, ty posilují hlavně horní polovinu břicha... Doporučuji cvičit vleže a zvedat nohy a dolní polovinu těla nebo tzv. jízdu na kole vleže.
Vy jste, kocenky, asi uplne mimo? Co je prirozne krasnyho na vyvalene pneumatice?
Nejlepsi fakt je omluvit si svou lenost a obzerstvi tim, ze je to prece krasne..
Ale na druhou stranu.. Jsem rada, ze jste takove.. Aspon vice vyniknou holky jako ja – ktere zdrave ji, pravidelne cvici a na brisku jsou videt jen krasne vyrysovane svaly.
Ackoliv se to netyka postavy, s „dnesni“ krasou to souvisi docela dost.
http://www.mojevideo.sk/…j_krasy.html
A co se postavy tyce, tak baroko se svymi baculatymi krivkami taky bylo kdysi „in“. Tak jako drive bylo krasne baculate, ktere nemohl mit nikdo chudy, ktery nema co do ust, tak dneska kdyz kazdy, az na vyjimky, muze mit pri prijmu potravy energeticke prebytky (misto ujiti 1km pesky se svezu autem), tak je zase „krasna“ vypracovana postava, ktera vetsinou neco stoji. Pro opravdove poctivce a drice stoji jedny kecky a pak nekolik km behu denne + nejake pocvicenicko navic, pres ty co chodi do fitek, vyuzivaji vsech dostupnych prostredku k sportovani (potr. doplnky atd.) az po ty co si proste zajdou k doktorvy.
Z meho pohledu se to odjakziva toci kolem jedne veci (rozumej majetku) a modni je to, co nemuze mit zrovna kazdy. Tot muj nazor.
To se teda pletes, baroko sice buclate tvary obdivovalo ale rozhodne se nejednalo o vyvaleny pupek, ale o poradne rostle tvary typu "selka", cili velky kulaty zadek a mohutna prsa a v pomeru k temto stihly pas (neni problem mit pres pas 90, kdyz mate pres prsa 140 ze ...), tomu odpovidala i moda ruznych vycpavek na zadku a snerovacek nadzvedavajicich prsa. Vyvalene povisle bricho bylo vzdy povazovano za znamku nemoci nebo stari. Coz se i dnes ukazuje casto jako oduvodnene
Máte pravdu, že článek stojí úplně za prd. Je totálně o ničem. Zcela tam chybí jasný návod pro tlusťochy, jak s tím něco dělat.
Takže tady to je: nežrat sladkosti a tuky, nežrat po 18hodině a minimálně 4 x týdně makat v posilovně DOBRÝ trénink !!!
Zcela jednoduché, ale pro mnohé nepřekonatelně těžké :-)
Text v článku: „…kvůli preventivní léčbě zvířat antibiotiky se do organismu dostává stále víc hormonů i přes jídlo…“
Hm… zajímavá myšlenka, když protlačím antibiotikum přes zvíře stane se z něho hormon (a jaký?). Asi nějaká nová biotechnologie.
Když je něco prevence, tak to přece není léčba. Navíc prventivní podávání antibiotik snižuje následnou účinnost při skutečném onemocnění, to už snad ví i dítě na základní škole.
Tak tuhle hovadinu jsem taky nepochopil. Asi to psal nějakej ,,profík''.
K preventivnímu podávání antibiotik, je to pochopitelně léčba nikoliv prevence. Ono jde zhruba o tohle: Co by někdo uklízel pod kuřatama, když můžou být v 15cm vrstvě sraček a aby jim neuhnily nohy, pomůže se tomu vhodným preparátem. Jde to pochopitelně jen u krátce žijících zvířat. U nás se tohle nikdy moc nepoužívalo a nevím, že by se to v nějakým masivnějším rozsahu používalo v Evropě. Zámoří je v tomhle směru něco jinýho. Info o tomhle průšvihu sem přišlo odněkud zvenku aniž by se to tady někdy ve větším rozsahu dělo. Je to holt hovadina. A jak to souvisí s hormonama by mne taky zajímalo.
neboj, jak vyrosteš, v pase budeš štíhlejší - ale chce to holt trochu zdravého pohybu - hlavně ne drastické diety - pak se často stane, že člověk přibírá i když skoro nejí. Tak si s tím nelam hlavu, vím to z vlastní zkušenosti - každý se vyvíjí jinak a každý má jinou kostru darina
My máme v rodině obří prsa. Když se okolo pětadvaceti začala nelidsky zvětšovat prosila jsem pány doktory o pomoc. Ani se na mě nevyprdli.. V 26 letech ischias, dnes obezita II. stupně, břicho jak těhotná. Jsem ráda, že dokážu stát rovně, ale stejně ten pupek vystrkuji. Pevné vyrýsované nohy, zadek akorát a všechno na pupku a pažích(jak s nimi nemůžu přirozeně hýbat, ajk se podprda zařezává a škrtí krevní oběh). V pase mám 115cm, přesto mi nikdo nepomůže. Jen pasivní kárání. To je taky na houby přístup. Ty prsa mám devítky, 125 přes ně. A je to peklo..
Jsem 16 letá dívka a nedávno jsem se rozhodla že přiberu pár kil , že jsem moc hubená, bohužel ale všechna kila která nabírám jdou pouze na bricho. Jsem hubená a začíná se mi dělat velké břicho, chtěla bych tomu nějak zabránit dokud není moc velké ale nevím jak. Dost mě to trápí a dělám sedy lehy , břicho mám ,,vypracované" ale ,, špek" mi zůstává. Nevím už co dělat.