Problém s váhou mám od 22 let,začal po spále a zánětu kloubů.Byla jsem stále v pohybu,tančila,hrála volejbal,plavala atd,takže po odeznění mnohatýdenní nemoci jsem očekávala,že co nejdřív odejdou i kila nabraná v klidovém režimu.Nebylo to však vůbec rychlé. Pak jsem otěhotněla a po porodu jsem pomalu shazovala,jenže cvičení mi sice zpevnilo tělo, ale kila moc neubývala. Nasadila jsem dietu. samozřejmě jsem po čase hledala pomoc u lékaře,protože jsem byla jakoby oteklá,i v ramenou. Zbytečně,nemilá zkušenost -„nejezte,nebudete tlustá“-doslova a nic víc-3×. Po dalších dvou letech jsem si uvědomila zvětšenou štítnou žlázu. Nakonec neléčená rostla 15 let,až pak byla odoperována s podotknutím, že to bylo maligní. Měla jsem malé děti,takže to byl zážitek.Nicméně jsem tu. Od operace jsem začala jíst všechno,nepřibrala jsem ani deko,ale velké úbytky z nastřádaných kil jsem neměla.Samozřejmě jsem si hlídala co a kolik jím.Byla jsem přeborník v počítání kalorií a živin.Po předchozích 15 letech opravdu dodržovaných omezení v jídle jsem však na další velké diety sílu neměla(např.příjem 600kal/den). Je to vše i o náporu na psychiku, to si málokdo uvědomuje,kolikrát jen jsem slyšela „vem si,stejně je ti to houby platný“-a rádoby milý smích. Dodnes nevím,proč jeden sedí a leží,dlabe vědra tučných jídel,cukroví na krabice a přeslazené limonády,pivo – a je HUBENÝ jak lunt!!! Já kmitala celý život,starosti a problémy si mne losovali snad každý týden,ležení v posteli jsem si taky moc neužila – a 100kilovka jsem stejně byla. Pravda,byla jsem pohyblivá,čilá,mrštná, ale ta modní Twiggi jsem rozhodně nebyla. Pak mne potkala skutečná katastrofa,klíště a nepřeléčená borelie,několikrát ležení, omezení pohybu a dneska,po deseti atakách, jsem to „jablko“,a nejsem cilá,a nejsem mrštná. Názory na to,co se jíst má a co se jíst nemá i dietní režimy-to se velmi za tři desetiletí měnilo. Náhledy na příčiny tloustnutí,o vlivu prostředí,dědičnosti atd.taky – přesto není u každého příčinou jen prosté přejídání a lenost – i když to tak v mnoha případech skutečně je. Bylo by dobře,když by byla dostupná rada rozumného lékaře,já se zatím setkala jen s obecným konstatováním,že musím „nejíst sladké,a tučná jídla pro mne jsou taky nevhodná“,–aniž se vůbec zeptali jak se stravuji (např.sladké nemusím od dětství a tučná jídla nesnáším a nepozřu rovněž od dětství).Toto konstatování jsem bohužel slyšela i při vstupu na oční,když jsem šla zkontrolovat si brýle. Horší je, že jsem se setkala i se špatnou diagnozou,protože „to máte od té tloušťky“ – a víc lékař o ničem neuvažoval-, a to už je horší případ !Doufám že ne příliš častý !
Nechci vyse popsane problemy te nestastne pani snizovat, nakonec, nikdo neni genius, aby mel recept na vsechno, nicmene predstava, ze kdo ma spoustu starosti a cely den „kmita“, musi byt nutne stihly, je trochu licha. Naopak stres, psychicka zatez, pohyb s nizkym podilem aktivni slozky (tj. to obvykle „premistovani“, nikoliv soustavna zatez aerobnim pohybem) prispiva k rozvoji civilizacnich chorob vcetne obezity. Kdyby ta pani mela vic stesti a snahy usporadat si zivot tak, aby mela trochu casu na sebe, a ten vyuzila treba pravidelnym cvicenim, mohlo to dopadnout jinak. Ale uznavam, ze takhle od stolu se to lehce rika.
ČLÁNKY DO MAILU