Juraj Kukura: Žít zdravě je hrozně nudné

Hamburk, Bratislava a Praha jsou třemi domovy známého slovenského herce Juraje Kukury (63). Rodák z východosloven­ského Prešova začínal v šedesátých letech v bratislavském Divadle na Korze, později přešel na Novou scénu a do činohry Slovenského národního divadla. Ve filmu se ale mihnul ještě dříve: ještě jako student stavební průmyslovky v roce 1966, kdy si zahrál jednu z hlavních rolí ve slovenském filmu Tri gaštanové kone.

Velkou filmovou roli získal v roce 1977 ve Vláčilově dramatu Stíny horkého léta, a na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let hrál v mnoha pohádkových a hudebních rolích, například ve snímcích Božská Ema, Deváté srdce nebo Sůl nad zlato. V roce 1983 emigroval do tehdejšího západního Německa a komunistický režim v Československu ho označil za nežádoucího. V českých a slovenských filmech a divadelních hrách se objevil až po listopadu 1989.

Dnes Juraj Kukura vede bratislavské divadlo Aréna a nadále hraje, a to nejen v divadle, ale i ve filmu a televizi. Naposledy se objevil například v televizním filmu Zrozen bez porodu režiséra Filipa Renče, který uvedla Česká televize. Jak tento matador českého, slovenského i světového filmu a divadla zvládá náročnou hereckou profesi? Snaží se žít zdravě, omezuje se v jídle a pití? Vitala.cz se ptala po jedné z novinářských filmových projekcí v Praze.

Myslíte si, že žijete zdravě?

Ne.

Proč?

Protože to nejpříjemnější na světě je hřích, zatímco to zdravé hřích není. Člověk během života v podstatě pořád hřeší, i s tím zdravím. Žít zdravě je strašně nudné.

Hřešíte i na spánku? Kolik hodin denně v průměru spíte?

Spánek je v mém věku trošku problém. Charakterizoval bych to tak, že když se dobře vyspím, je to skvělá věc.

Takže se vám oněch osm hodin spánku denně, které se doporučují, nedaří naplnit?

Určitě ne. Skutečně si nepamatuji, kdy se mi to naposledy stalo, aniž bych předtím flámoval.

Kolik hodin denně tedy spíte?

Najednou? Pokud to jsou čtyři, čtyři a půl hodiny, je to úžasné.

Pijete kávu a alkohol?

Kávu piji, když nepiji alkohol a alkohol piji, když nepiji kávu.

Když tedy zrovna napijete alkohol, kolik šálků kávy denně si dáte?

Možná vás překvapím, ale já vlastně kávu nesnáším – i když jsem si ji zrovna k tomuto rozhovoru dal. Piji ji jenom proto, že to dělají všichni divadelníci a filmaři. Nejsem žádný kávičkář, nedokážu si ji vůbec vychutnat. Prostě to dělám jen proto, že ji pijí jiní.

A co se týká alkoholu?

Dávám přednost výlučně vínu a pivu. Pivo piji v Praze. Mám takovou kulturní pivní cestu, která začíná v půl desáté dopoledne U Jelínka, potom se dá jít k Hrochovi, kde se otevírá v půl dvanácté, a potom k Tygrovi, kde začínají ve tři hodiny odpoledne. Naučil jsem tu cestu i mého syna, který do Prahy jezdí se svými kamarády ze studií na Oxfordu, kde spolu hráli ragby. To je velmi zajímavý sport, nikdy bych neřekl, že dokáže lidi tolik stmelit.

A jak jste na tom se sportem vy?

Hodně chodím. Stejně jako tihle chlapci z oddílu ragby, kteří sem jezdí chodit tu pivní cestu. Dělají to tak tři dny v kuse a pak se z toho dva dny léčí.

O hercích se říká, že hodně pijí. Dokážete udržet míru?

Rád se napiji k dobrému jídlu, třeba ke špagetám. Vůbec nepiji, když jdu večer hrát do divadla, nebo když dělám rozhovor. Nebo když mám nějaké další povinnosti, jdu do televize nebo natáčím. Viděl jsem už mnoho případů lidí, kterým to procházelo, pořád to šlo, šlo a potom to jednoho dne najednou nešlo. Toho bych se nechtěl dožít. Velmi rád si dávám k dobrému jídlu kvalitní víno, takže když večer hraji, nemůžu jít na kvalitní večeři.

Jak jste na tom s kouřením?

Přestal jsem před dvaceti čtyřmi lety. Kouřil jsem hodně a přestal jsem, protože jsem měl slabou vůli. Pokoušel jsem se stále dál a dál kouřit, ale moje tělo to odmítalo. Jakmile jsem si zapálil cigaretu, byl jsem z toho celý malátný, bolel mě žaludek.

Kolik jste jich kouřil denně?

Asi dvacet. Proto to nešlo, protože moje tělo je principiálně odmítalo. Nakonec jsem tedy kouření vzdal.

Nemusel jste používat žádné nikotinové náplasti nebo žvýkačky?

Vůbec ne. Přestal jsem na Silvestra, jak se to tak dělává, a od té doby jsem se k tomu nevrátil. Sem tam si zapálím jednu cigaretku, ale jsem z toho v podstatě vyléčený.

Vybíráte si jídlo podle toho, jestli je zdravé, nebo ne?

Líbí se mi, že můj syn ve třiceti letech pochopil, jak důležité je dobré jídlo. Já jsem v jeho věku považoval jídlo za nucenou nevyhnutelnost. Prostě že se člověk musí najíst. Vůbec jsem nechápal, že jídlo je úžasná věc a že to člověk musí pochopit co nejdříve. Protože čím je starší, může jíst méně. Týká se to i mně. Je mi šedesát tři a můj život se změnil. Dříve jsem mohl celou noc flámovat a ještě jsem shodil dvě kila. Dnes si zaflámuji a dvě kila přiberu.

Snídáte pravidelně?

Ráno v podstatě snídám ovoce, pak si dávám okolo jedenácté svačinu, třeba chléb se šunkou. Miluji chléb, podle mne je to nejúžasnější jídlo na světě. V jídle ale nemám žádnou pravidelnost. Nikdy v životě jsem neobědval jenom kvůli tomu, že je poledne. Jím, když mám zrovna hlad. A kromě toho strašně rád vařím.

Když vaříte, určitě i nakupujete potraviny. Díváte se, zda obsahují nějaké konzervanty a další chemické látky?

Ano, dívám. Hlavně na cukr. Nevím, jestli to víte, ale cukr je jed. Mnoho jogurtů, které se tváří jako light, v sobě sice mají málo kalorií, ale obsahují mnoho cukru. Proto nejím jogurty a taky nepiji džusy. Ty jsou také plné cukru. Cholesterol si hlídat nemusím, mám ho dobrý, takže se nemusím omezovat v mastném. I tak ale moc mastného nejím. To musí být den, kdy se vyloženě spustím. Kdysi jsem bydlel dva roky v hotelu Palace v Praze a pokaždé, když jsem šel po Václaváku, měl jsem chuť na buřt ze stánku. Nádherně to tam vonělo, ale říkal jsem si, že to nemůžu, že jsou hrozně mastné. Po pěti dnech jsem to ale nevydržel a jeden buřt jsem snědl na jeden zátah. A pak mi bylo samozřejmě zle.

Pokračování rozhovoru čtěte dále…

Pan Kukura je živoucím důkazem toho, že člověk může být zdravý, i když nežije zdravě. 

Naprosto s ním souhlasím v tom, že pokud by se řídil radami odborníků, byla by to hrozná nuda. Téměř k nepřežití. Důležitější je spokojenost a pohoda. Tu si pan Kukura  určitě umí zařídit. Kulturní pivní cesta od Jelínků, přes Hrocha k Tygrovi splňuje nejpřísnější kritéria. Stejně jako já jezdí rád na kole a prokládá to vínem. Na cykloputování mezi sklípky jižní Moravy, které má v plánu, se já chystám spoustu let. Možná se tam letos srazíme.

Nejsem si úplně jistý, jestli to pan Kukura trochu nepřehání s preventivními prohlídkami. My, doktoři, jsme totiž placení za to, abychom každému něco našli. Když se člověk cítí dobře, do ordinace by moc často chodit neměl. Riziko, že o ten pocit klidu a pohody přijde, je hodně vysoké.

MUDr.Jan Hnízdil, Centrum komplexní péče Dobřichovice

…pokračování rozhovoru:

Když vám není dobře, jdete hned za lékařem, nebo se to snažíte řešit sám?

Otázka je, co je zdravotně dobré. Nejdu hned za doktorem.

Co by vás donutilo?

Když máte zánět slepého střeva a hrozí vám jeho prasknutí, jdete k doktorovi. Ale s nachlazením, bolestí ucha nebo chřipkou? To není třeba. Vždyť co by vám na to doktor dal? Jsou nemoci, u kterých musíte jít k lékaři a nemoci, u kterých nemusíte. U chřipky vám lékař moc nepomůže.

Co třeba preventivní prohlídky?

Na ty chodím. Hlavně proti rakovině. Nechal jsem si prohlédnout žaludek i střeva. Myslím si, že to dnes patří ke kultuře života, protože když nebezpečí odhalíte včas, dá se to léčit. Lékařská věda postoupila hodně daleko. Každý, kdo je při zdravém rozumu, musí na takové preventivní prohlídky chodit.

Takže asi chodíte i na pravidelné prohlídky u zubního lékaře?

Ano.

Jakým způsobem relaxujete? Pro herce to musí být asi složité.

Když nepracuji, manželka na mě naléhá, ať jedeme na dovolenou. Já jí na to namítám: jak můžeme jet na dovolenou, když nemám práci? A když ji mám, tak přeci nemůžu jet na dovolenou.

U mně je to mnohem komplikovanější, protože jsem natáčel v asi padesáti zemích světa, od Grónska po Fidži, a pokud jsem zrovna nepracoval, užíval jsem si tam diety. Takže když mám jet na dovolenou, přijde mi divné za ni platit.

A co takový denní relax?

Myslím, že pro herce je relaxem dobrá práce. Když jsem natáčel na Novém Zélandu, koupil jsem si rybářskou udici a šel jsem tam chytat ryby. Jenže jsem se k smrti nudil, ty ryby snad vytušily, že chytám poprvé v životě a vůbec žádná mi nezabrala. Dva dny. Udici jsem komusi daroval.

Zkoušel jsem to i s golfem, dokonce jsem si koupil golfové hole a boty. Mám i speciální čepici, ale všechno je to doma v koutě. V Rakousku jsem točil film v jednom světoznámém hotelu pro golfisty a bylo to tam strašné. Ženy byly od rána do večera naštvané, protože držely dietu a jedly jenom nějaké müsli. Muži hráli celý den golf a večer se sešli nad lahví vína. Navzájem si neměli co říct. Ale mne neuvěřitelně štvalo, že nedokážu trefit míček do jamky. Moje nešikovnost mě pokaždé neuvěřitelně vytočí. Proto nedělám věci, které neumím.

Věnoval jste se nějakému dalšímu sportu?

Běhám a hodně jezdím na kole. Teď jsem byl v jižních Čechách, jeli jsme z Českého Krumlova přes Slavonice až do Telče. Bylo to úžasné. Chystám se na jižní Moravu, ale to bude nebezpečné, protože jedu se svým kamarádem. On tam zná sklípky, takže jestli ujedeme tři sta kilometrů na kole… V jižních Čechách jsme jich ujeli čtyři sta, a to jsme popíjeli pivo. Myslím, že na Moravě za těch dvanáct dní stihneme dojet tak z Lednice do Mikulova.

Jste spokojen se svým životním stylem?

Ne, nejsem. Ale myslím si, že žít zdravě je strašná nuda.

Znáte ten vtip, jak přijde člověk do pekla, a tam všichni jedí, pijí, šampaňské a kaviár, jsou tam plné bary, a najednou se tam objeví manželé. Muž začne bít ženu. Jeden z těch obyvatel pekla se ho ptá: „Proč ji biješ?“  „Proč asi? Nebýt toho jejího zdravého života, mohli jsme tu být už před pěti lety.“ Víte, dokud jsem zdravý, chci opravdu žít.

Dobře, jak dlouho tedy myslíte, že tady ještě budete?

Chtěl bych tu být tak dlouho, dokud budu zdravý. Nechtěl bych tu být, kdybych byl odkázaný na jiné a svojí existencí bych je obtěžoval. Zkrátka bych nerad slintal na vozíku.

Fotografie: Ivana Dvorská (Internet Info), archív Jana Hnízdila