Čaj sehrál v dějinách moderní západní civilizace větší úlohu, než by se na první pohled mohlo zdát. V 18. století šlo o první opravdu globálně obchodovanou komoditu a právě na kontrole obchodu s čajem se tehdy do značné zakládala moc a bohatství Britského impéria.
Čaj a káva v tehdejší Evropě neměly zdaleka roli, jakou jim máme tendenci přisuzovat z dnešního pohledu. Nešlo zdaleka o nápoj snobů či upjatých tetiček, které při něm nekonečně nudně rozebírají počasí.
Místo vody. Nebo místo alkoholu
Až zhruba do 2. poloviny 19. století nebyla v Evropě zdaleka samozřejmostí dostupnost zdravotně nezávadné vody. Jakousi bezpečnost před zlovolnými mikroby původně dávaly jen kvašené nápoje (pivo a víno) a pití vody převařené. Jistěže se pily i mnohé odvary bylinkové, ale čaj a káva představovaly výrazné zlepšení situace.
Existují i názory, že právě kofeinové nápoje zachránily naše předky před propadnutím totálnímu alkoholismu. Čaj a káva tehdy do jisté míry alkohol vytlačily, protože fungovaly také psychoaktivně, i když jejich vliv na naši nervovou soustavu je oproti alkoholu odlišný.
Přečtěte si: Pijte alkohol! Neumřete na infarkt!
Od té doby se leccos změnilo, ovšem zkoumání zdravotních účinků čaje stále pokračuje. Na brněnské Veterinární a farmaceutické univerzitě nedávno zkoumali různé čaje např. z hlediska obsahu kofeinu – i když tady samozřejmě vyvstává otázka, co je vlastně lepší: aby ho bylo hodně, nebo málo?
Samozřejmě, že k chemickému složení různých čajů a jeho zdravotních účinků existuje rozsáhlá literatura, jsou zde skripta lékařských a biochemických oborů, Wikipedie a celá řada dalších více či méně solidních zdrojů. Než opakovat již mnohokrát opakované, pojďme se raději podívat na výsledky zjištěné zhruba během posledního roku. Následující údaje byly získány především z databází zpráv vědeckých institucí a univerzit publikovaných na serverech Eurekalert.org a Sciencedaily.com.
Čaj, degenerativní poruchy a oční choroby
Na University of Manchester vyšlo z výzkumů, že pití zeleného čaje snižuje riziko roztroušené sklerózy, Parkinsonovy choroby a Alzheimera. Tato onemocnění mají mj. vztah k metabolismu železa, s čímž se zase pojí další procesy (poškozující radikály atd.).
V zeleném čaji se vyskytují látky, které dokáží železo vázat do pevných komplexů (chelátů), a tím zabránit jeho toxickému působení, tedy spouštění různých oxidačně-redukčních reakcí. To, jak je vázáno železo, pak souvisí i s tím, jak je organismus schopen třeba zpracovávat vitamín C, který má preventivní účinky proti řadě jiných chorob. (Mimochodem, závěr zde byl, že podobně jako zelený čaj mají v tomto ohledu působit i borůvky a další plody obsahující antokyanová barviva.)
Čtěte také: Zelený čaj: je skutečně tak zdravý?
Podobné jsou výsledky týmu z Newcastle University. Zde se dokonce tvrdí, že při metabolismu se účinnost aktivních látek v zeleném čaji proti Alzheimerově chorobě zvyšuje. (Jinak to, že nějaká látka nějak působí, ještě není důkaz reálného účinku, může se třeba rozložit v trávicím traktu a do tkání se už nedostane. Tak se třeba vedou spory o to, zda má antimikrobiální účinek česnek…)
Látky ze zeleného čaje také podle článku v Journal of Agricultural and Food Chemistry pronikají z trávicího traktu neporušené až do oční tkáně, takže mohou snížit riziko glaukomu (zeleného zákalu) a dalších očních onemocnění. Zde se na příznivém účinku projevovaly hlavně jiné látky ze zeleného čaje, katechiny.
Čaje v lahvích
American Chemical Society se zabývala otázkou, zda lze zjistit nějaké větší rozdíly v obsahu polyfenolů (ty fungují mj. jako antioxidanty se všemi dobře známými prospěšnými účinky). Porovnával se klasický sypaný či pytlíkový čaj a různé ochucené pravé či všelijak kombinované čaje prodávané už „naředěné“ v lahvích. Ukázalo se, že v šálku černého nebo zeleného čaje může být polyfenolů jako v desítkách plastových lahví.
(Zde, ale samozřejmě i u jiných uváděných výsledků, je na místě otázka, nakolik to platí i pro čaje na našem trhu – ale asi není zvláštní důvod, proč by tomu mělo být jinak.)
Člověka samozřejmě napadne: když jsou polyfenoly tak prospěšné, proč je do čaje nepřidávat uměle? No, ony totiž právě tyhle látky mají onu typickou hořkou a svíravou chuť, která by už nad určitou míru dělala nápoj obtížně poživatelný. Naopak pokud je cílem, aby oslazený čaj prodávaný v lahvi chutnal neutrálně jako limonáda, pak je nižší obsah polyfenolů vlastně z hlediska dodavatele optimální.
Čaj a rakovina tlustého střeva
Tým z Harvardu došel k závěru, že čaj (ale ani káva nebo sycené a slazené nealkoholické nápoje), byť přijímaný ve velkém množství, nijak nezvyšuje riziko rakoviny tlustého střeva. Na druhé straně je ale ani nesnižuje. Výše zmíněné polyfenoly se v tomto ohledu zřejmě cca vyruší s polyamidy, dalšími látkami z čaje, které jsou potenciálními karcinogeny.
Mimochodem, u kávy nebyl žádný efekt pozorován ani u lidí, kteří pili 6 šálků denně. U pravého čaje by vysoká konzumace ale přece jen negativně působit mohla…
Přečtěte si:Odborník na kávu: Češi chtějí svého turka
Opět poznámka vztahující se i ke všem dalším výsledkům. Jistěže bez přesných čísel, co je a kolik toho obsahuje šálek (obarvená voda nebo smrťák?), jsou takové závěry vágní, ale jistou představu z toho získat lze. A samozřejmě to i ukazuje, že v čaji je tolik různých relativně exotických látek, že veškeré výsledky budou relativní – u jakékoliv choroby nejspíš najdeme látky s pozitivním i negativním vlivem, ba i látky, jejichž efekt se bude lišit podle dalších okolností. Jde jen o to, co převládne.
Infarkty a mrtvice
Vědci z University Medical Center Utrecht zkoumali vazbu mezi pitím čaje a úmrtími na srdeční/cévní choroby. Nejlepší účinek měl čaj konzumovaný v dávce mezi 3–6 šálky denně, nicméně i u více než 6 šálků denně byl efekt stále pozitivní oproti lidem, kteří pili méně než 1 šálek. Opět pro srovnání káva: zde jako optimální hladina vyšla 2–4 šálky, ale více než 4 šálky se už začaly projevovat negativně.
Tady ovšem autoři výzkumu upozornili i na možnost, že rozdíl káva vs. čaj koreluje i s jinými věcmi – pijáci velkého množství kávy totiž údajně oproti pijákům velkého množství čaje s mnohem vyšší pravděpodobností kouří. Mezi černým a zeleným čajem se rozdíly v životním stylu konzumentů naopak zaznamenat nepodařilo.
Tohle je samozřejmě dobré si uvědomit i při hodnocení jiných výsledků. Pokud dejme tomu pijáci zeleného čaje jsou oproti zbytku populace chorobně posedlí zdravým životním stylem, pak v této skupině najdeme rozdíly bez ohledu na to, zda je za to odpovědný přímo čaj. Vědecké studie by se tyto vedlejší efekty měly snažit odrušit, ale přesnou metodiku experimentů z populárně-vědeckých článků většinou nezjistíme.
Další nádorové choroby
Z výsledků Mayo Clinic zase vyplynulo, že extrakt ze zeleného čaje zvyšuje šanci na účinnost léčby chronické lymfatické leukémie (CLL). Konkrétně jeden typ látek (EGCG, epigalokatechin galát) ze zeleného čaje by mohl posloužit i v podobě výtažku jako lék. Pacienti se tak sice nevyléčí, ale jejich stav se s větší pravděpodobností stabilizuje, sníží se množství leukemických buněk v krvi i kostní dřeni a také se potlačí zvětšení lymfatických uzlin. Ne že by tento extrakt mohl nahradit současnou chemoterapii, ale doplnit snad ano. EGCG je přitom více v zeleném než v černém čaji.
Naopak jako prevence rakoviny prsu se zelený čaj ukázal k ničemu, alespoň podle tokijského National Cancer Center. Experimenty v laboratoři a na zvířatech byly v tomto ohledu údajně nadějné, ale na lidech se nic takového nezjistilo. Sledování se provádělo na škále mezi ženami, které pily méně než 1 šálek týdně až po ty, které konzumovaly 10 šálků denně, rozdíly ale nebyly průkazné.
Polyfenoly ze zeleného čaje naopak mohou podle Federation of American Societies for Experimental Biology Journal zpomalovat již probíhající rakovinu prostaty; v tomto ohledu působí podobně prospěšně jako červené víno. Zase se ale spíše předpokládá, že závěry poslouží vývoji nových léků než jako návod na samoléčbu nebo univerzální prevenci. A ještě trochu skepse: tohle jsou opět výsledky na myších, což pro lidi nakonec nemusí mnoho znamenat.
Nejen prospěch
Když shrneme předcházející výsledky, zelený čaj je asi opravdu v řadě ohledů prospěšný. Samozřejmě, že spíše pozitivní zdravotní účinky se již dávno předpokládají, takže se i více zkoumají. A přednostně se zveřejňuje, když se na něco přijde: bezpochyby se prováděla i celá řada sledování, kdy se nezjistilo nic a nic také nebylo publikováno („zelený čaj nijak neovlivňuje pravděpodobnost úmrtí v důsledku úderu blesku“).
Výše uvedené studie většinou zelený čaj nijak nesrovnávaly s černým, takže z toho nevyplývá, že černý by podobné (nebo i lepší) účinky mít nemohl. Uveďme alespoň jeden výzkum zaměřený výhradně na čaj černý. Na Medical College of Georgia se zabývali obsahem fluoridů v černém čaji. Zřejmě je vyšší, než se předpokládalo, což může mít pozitivní i negativní účinky. Pozitivní z hlediska prevence zubního kazu, negativní dopad pak na kosti, a to opět včetně zubů (tzv. fluoróza). Stejně tak se v černých čajích prokázal relativně vysoký obsah hliníku, který je podezřelý ze spolupodílu na vzniku Alzheimerovy choroby (i když prokázat se to nikdy nepodařilo).
Čtěte také: Příprava na „Alzheimera“
A ještě jeden negativní závěr: U žen se podle britské University of Leeds ukázalo, že pití většího množství čaje koreluje s revmatickými poruchami, artritidou etc. Opět pro srovnání, káva tento negativní účinek neměla. Problémy způsobovalo hlavně pití více než 4 šálků denně; zelený vs. černý čaj se v tomto nelišil, nezáleželo ani na množství kofeinu (ostatně i viz výše – káva nic nedělala).
Většina z nás nakonec stejně pije čaj nebo kávu z důvodu, že nám chutná, že je to pro nás spojeno s určitou doprovodnou kulturou, nebo prostě proto, že musíme – abychom vstali z postele a odešli do zaměstnání, eventuálně v práci dokázali nějakou aktivitu alespoň předstírat.
Cílem článku určitě nebylo přesvědčovat milovníka zelené, že je vhodné přesedlat na zelený čaj, a vynášet ho jako nějaký univerzální zázračný lék… Ale za pokus to možná stojí.
ČLÁNKY DO MAILU