K čemu jsou dobré pohádky

Dětství a pohádka k sobě vždy neodlučitelně patřily. Pohádka se stala synonymem radosti, pohody i štěstí.

Pracuji s malými dětmi a denně se přesvědčuji, jak důležitou součástí života pohádky v tomto věku jsou. Děti milují pohádkový svět a bez problému, velmi ochotně a spontánně se s ním okamžitě ztotožní. Ihned si zamilují prince či princeznu, obdivují hrdinství statečného Honzy, bojí se o Jeníčka a Mařenku, když bloudí lesem, a vzápětí se radují nad potrestáním zlé ježibaby. Obdivují kouzelníky a čaroděje, mají respekt z vodníků a permoníků a jiných nadpřirozených bytostí, těší se z vítězství nad zlým drakem nebo jiným netvorem.

Právě vlivem pohádky dítě začíná chápat rozdíl mezi dobrem a zlem, dovede posoudit, co je špatné a správné, učí se vytrvalosti, trpělivosti, ctižádosti. Všechny tyto vlastnosti, ať záporné nebo kladné, se v pohádkách projevují a typicky dotvářejí povahový charakter dané postavy. To vše pozitivně přispívá k formování a pěstování charakteru dětí.

Děti přijímají staré i nové hrdiny

Jaké pohádky mají nejraději dnešní děti? Nezavrhly „zaprášené“ hrdiny našeho dětství a nenahradily je moderními postavami? Ne, děti s oblibou poslouchají, co jim nabídneme, čteme a vyprávíme a mezi nejoblíbenější patří stále známé klasické příběhy. O perníkové chaloupce, Červená Karkulka, O Budulínkovi, O Smolíčkovi, O neposlušných kůzlátkách, Zlatovláska, Šípková Růženka, O Popelce… Ale oblíbené jsou také novodobé postavy – Krteček, O Krakonošovi, O pejskovi a kočičce a jiné.

Autor: Agentura SXC

Samozřejmě, že doba ovlivňuje myšlení, mentalitu a s tím se mění i preference. Děti doma sledují Večerníčky, Kouzelnou školku a další pořady a stylizují se do postavy, která je právě v danou dobu aktuální. Staví z kostek domy a mosty jako Bořek stavitel, rozdělují si role, kdo je Mach a kdo Šebestová.

Vyprávění pohádek totiž podporuje a rozvíjí fantazii a představivost. Děti se rády ztotožňují s postavou, která projevuje statečnost, odvahu či velkorysost, chtějí být taky takové. Ze stavebnic si skládají meče, šermují a bojují se zlým drakem. Chtějí být jako Šípková Růženka, Zlatovláska, princezna. Dovedou si příběh dotvářet vlastní představou a improvizací. Již malé děti díky pohádkám odsuzují nepatřičné jednání a chování, citlivě a odmítavě prožívají hrubiánství nebo i případnou fyzickou převahu nad slabším a bezbranným.

Pohádkou poznají realitu

Díky pohádkám a příběhům si děti rozšiřují slovní zásobu, zdokonalují výslovnost, procvičují si artikulaci slov. Chtějí hovořit o příběhu, který v nich zanechává plno dojmů. Rozvíjí poznání o reálném životě, o lidech a jejich práci, o přírodě, ale i o světě nadpřirozeném (mimochodem – děti se bojí čertů).

Děti jsou obvykle vynalézavé a tvůrčí, zdramatizují si  podle svého jednodušší scénář. S nadšením převezmou roli dědečka a babičky, co hrají u liščí nory na housličky a bubnují na bubínek, napodobují zvuky hudebních nástrojů, reprodukují text, což významně přispívá k rozvoji řeči. 

V pohádce O Smolíčkovi unisono volají na jelena tak, že si udělají z rukou kornoutek přiložený k ústům a přesně dovedou reprodukovat text včetně intonace a jeho melodičnosti. Zábavnou formou a vhodnou motivací se dokáží naučit i obsahově dlouhou říkanku či písničku.

Někdy se malé děti mohou vcítit do situace snad až příliš. Zpívala jsem jim u klavíru: "Bylo to jedenkrát v neděli, tatínek s maminkou odjeli, pršelo, hřímalo, blejskalo, mně se tu samotné stejskalo. Přišel k nám pod okno dudáček, byl celý promoklý, chudáček…“ Zaslechla jsem tiché vzlykání, byl to Honzík: „Já jsem smutnej…   já chci k mamince a tatínkoviiiiiii…“ Vygradovalo to srdceryvným pláčem. Další děti podlehly náladě a spustily taky: „Já chci domůůůůů, mě se stýská.“ Snad třetina dětí se rozbrečela. Tak jsem nechala „dudáčky dudáčkama“ a zazpívali jsme si všichni Skákal pes přes oves… a bylo po pláči.

Příklady táhnou

Autor: Isifa.cz

Pohádka a vlastní fantazie se dají využít jako výchovný prostředek při každodenní činnosti. Děti třeba nemají rády luštěniny, tak jim připomeneme Budulínka a motivujeme příběhem, že přijde liška ochutnat a mohla by mu to taky všechno sníst.

Dítě odmítá jíst? Možná pomůže příběh o žirafě, která pořádně jedla a tak jí narostl dlouhatánský krk, díky kterému všechno vidí a nakoukne i do toho nejvyššího okna. Nechce se mýt a čistit si zoubky? Vymyslete si pohádku o zvířátkách, kterým všechny vypadaly. Nebo zkuste písničku:

Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát,
tak si uši myje rád, myje rád, myje rád.
Vyčistí si pravý zub, levý zub, dupy dup,
a už spinká jako dub, spinká jako dub.

Povídejme si s dětmi o všem, co je obklopuje, ale vždy jen formou přiměřenou jejich věku. Malé dítě by nemělo poznat, že se něco musí učit. Vše je jen hra a zábava. Budeme-li opakovat písničku nebo říkanku, která se dítěti zalíbí, brzy si ji zapamatuje, a navíc v něm vzbudí zájem o téma. Třeba z následující říkanky si zapamatuje něco o přírodě mnohem snáz, než kdybychom mu to jenom sdělili větou: „Petrklíče rostou na jaře a mají zlatě žlutou barvu.“

Přišlo jaro, zaťukalo,

že je zima pryč,

zlatým klíčem odemyká

Pokud si dítě plete barvy a mělo by je již umět pojmenovat, alespoň ty základní (žlutá, červená, modrá, zelená), hledejme vhodnou pomůcku nebo zase přiměřenou motivační hru. Vhodná je říkanka nebo rozpočítadlo, které situaci navodí. Při rozpočítávání zapojte i sebe samé nebo všechny přítomné v rodině a hledejte barvy na oblečení, na předmětech apod. To záleží na fantazii a improvizaci.

Hledám barvu, barvičku,

jestli ji máš na tričku.

Hledám barvu, jaká je?

Můžeme si zvolit téma a hledat o něm co nejvíc pohádek, básniček a písniček. Vyzkoušeli jsme s dětmi například „ovečky a berany“. Naučily se pohybovou říkanku „Já mám doma berana, takhle dupe nohama, já mám doma ovci, můžu říkat, co chci,“ při níž se v kroužku drží za ruce a produpají se hlasitě ke středu, pak po špičkách se vracejí zpět. Z pohádek se nejvíc líbil Pasáček ovcí.

Pohádky a říkanky v sobě mají mnoho přínosného. Tak dětem nějakou před usnutím povězte. Krátkou nebo delší, nebo třebas jen počítání oveček…

Reklama