Loni v prosinci ohlásila skupina poslanců předložení pozměňovacího návrhu k novele zákona na ochranu zvířat, který by vedl k úplnému zákazu klecových chovů slepic od roku 2027. Reagovali tak na dlouhodobou kritiku klecových chovů ze strany ochránců i odborníků na welfare zvířat, veřejné mínění i celoevropský trend. Nyní tento návrh na zrušení klecových chovů slepic nepodpořili členové poslaneckých výborů. K tématu se aktuálně vyjádřil i ministr zemědělství Miroslav Toman: „Nepromyšlené ukončení klecových chovů by zhoršilo konkurenceschopnost našich zemědělců,“ říká.
Ministr by si dle svých slov přál, aby diskuze kolem ukončení klecového chovu měla racionální základ. Přitom spotřebitele důsledně straší. Jednak zbídačelými chovateli, které zřejmě budou mít na svědomí ti, kdo usilují o zákaz klecových chovů, dále přílivem cizáckých vajec, dost možná zdravotně závadných. A do třetice bubákem nejstrašlivějším – vyšší cenou vajec a dalších potravin.
„Pokud by mělo dojít k zákazu klecových chovů, pak v celé Evropské unii, jinak budou naši zemědělci vystaveni konkurenci dovozů z těch zemí Unie, které se příliš pohodou zvířat nezabývají, a hlavně ze třetích zemí, kde se unijní normy na pohodu zvířat nedodržují vůbec. Spotřebitelé budou muset sáhnout hlouběji do peněženek a nebudou mít jistotu zdravotní nezávadnosti vajec – vzpomeňme třeba na belgická a nizozemská vejce s fipronilem,“ řekl ministr.
O slepicích a jejich podmínkách nikde ani zmínka, jako by v téhle kauze bylo jasné, že dřív bylo vejce a slepici k tomu snad ani nepotřebovalo…
A kdyby toho bylo málo, lepší podmínky pro nosnice v ČR by dle ministra vedly málem i k ekologické katastrofě: „Nosnice v klecích by nadále zůstaly v dalších evropských zemích, odkud by se k nám jejich vejce dovážela ve vyšší míře. Zvýšily by se emise a uhlíková stopa, protože místo tuzemské produkce by se k nám vozila vejce tisíce kilometrů v kamionech.“
Ministr „není proti zákazu“, ale vlastně ho nechce
Co tedy s tím? „Za jediné racionální řešení, pokud tedy budeme skutečně chtít zakázat klecové chovy slepic, proto považuji jednotný zákaz v celé Unii spolu se zákazem dovozu ze třetích zemí,“ uvedl Miroslav Toman. Přestože v tiskové zprávě hlásí: „Nejsem proti zákazu klecového chovu slepic,“ ministr sám vzápětí přiznává, že vlastně ani tento zákaz nechce. Řešení vidí – nebylo už to tady? – v „neviditelné ruce trhu“.
„Vždy záleží především na spotřebiteli, o jaká vejce bude mít zájem. Spíše než další regulaci bych nechal rozhodnout trh.“ Pokud prý lidé skutečně nemají zájem o vejce z klecových chovů, přestanou je kupovat a obchodníci potom nebudou mít důvod je nabízet. „V minulosti takto z obchodů zmizelo třeba křehčené maso, lidé jej prostě přestali kupovat. I u vajec bych nechal rozhodnutí na spotřebiteli,“ řekl ministr. (U příkladu křehčeného masa se hodí připomenout, že na tuhle dobrůtku stát také koukal bez mrknutí oka a „osvěty“ se ujala média a sociální sítě.)
Že záleží na spotřebiteli, je pravda pravdoucí, jenže ono vždy záleží také na tom, jak se mu vše naservíruje.
Jde to třeba takhle: „Ukončení obohacených klecových chovů by zvedlo ceny vajec v obchodech. V některých evropských zemích, kde se již v běžných obchodech vejce z klecových chovů neprodávají, je cena za jedno vejce kolem čtyřiceti eurocentů, tedy zhruba deset korun,“ nakládá ministerstvo zemědělství a ministr přidává oblohu: „Bavíme se ovšem jen o vejcích v obchodech, mnohem větší množství vajec se dnes spotřebuje ve výrobě. Vejce jsou v každém pečivu, oplatcích, majonézách. A tam, kde se již na pultech vejce z klecových chovů neprodávají, se do výroby ve velkém vozí z klecových chovů z jiných zemí.“
Slepičí pokrytectví
O slepicích a jejich podmínkách nikde ani zmínka, jako by v téhle kauze bylo jasné, že dřív bylo vejce a slepici k tomu snad ani nepotřebovalo. „Ptám se, čeho bychom zákazem klecových chovů dosáhli? Odmítám tohle pokrytectví, pojďme si otevřeně říct veškeré dopady možného zákazu klecových chovů,“ vyzývá přitom ministr Toman. A nutno říci, že v možných dopadech má v ledasčem pravdu.
Aby se všechno to, čím straší, nestalo, museli bychom neklecová – a dražší – vajíčka kupovat. A to skutečně ve velkém. Jenže to je zatím problém: cena vejce stále rozhoduje, nejprodávanější jsou z klece.
Aby mohl spotřebitel rozhodnout, musel by mít k tomu příležitost. A tu ne vždy dostane. Obchodníci často již preventivně nabízejí převážně nebo výhradně vejce levná, tudíž klecová, o kterých vědí, že jdou na odbyt. Takže kdo chce vejce jiná, musí shánět a orientovat se ve značení.
A u potravin, v nichž jsou použita vajíčka, je nějaký vliv spotřebitele úplná utopie. Žádné označení typu vyrobeno z „neklecových“ vajec neexistuje. Jak tedy dát najevo, že nechcete koláče s klecovým vejcem? Těstoviny? Majonézu? Oplatky? Začít chovat slepice a vyrábět si potraviny doma? To asi není cesta pro 21. století.
ČLÁNKY DO MAILU