Pobavila jste mě, vybavily se mi moje pocity, hodně podobné. Pořád jen žvatlající děti nebo žvatlající maminky – nic ve zlém, byla jsem jednou z nich. A chlapi to těžko pochopí. Když do toho člověk (ženská) zabředne a nenajde si včas nějaké jiné aktivity, je s ním konec. Muži by si mohli uvědomit, že je i v jejich zájmu, aby v tom ženu podpořili, jestli nechtějí mít časem doma stvoření, které mele jen o plínkách.
Vidím, že se nic nemění, už je to čtvrt století, kdy jsem prožívala stejné období a měla z toho podobné pocity. Děti jsem měla čtyři, ale téma konverzace maminek je stále stejné. Ještě dnes, když se dostanu do podobného prostředí, začnu se potit hrůzou. Ze zkušenosti ale vím, že problém není v pískovišti, ani v malých dětech, celý život se totiž potkávám i se skupinami žen, kde rozhovor má pouze téma, děti, vaření, co na sebe a diety. Jsou prostě ženy, které se chovají stále stejně, jen témata jsou jiná, podle toho, jak odrůstají děti. Maminy,rozhlídněte se kolem sebe a najděte spřízněnou duši, která není nakažena prázdným tlacháním, jinak do toho spadnete i vy a co hůř, stejně se pak budou chovat vaše děti.
ČLÁNKY DO MAILU