Je všeobecně známo, že v nejlepším se má přestat. Bohužel také víme, že se tvůrci často snaží ještě co nejdéle vézt na vlně popularity původního díla. A také je známo, že to téměř nikdy nedopadne dobře. Pár prvních dílů ještě lidé skouknou ze zvědavosti, ale postupně sledovanost klesne k nule a pořad skončí.
Největší chybou asi je, že se tvůrci pokusili nechat oba projekty prolnout a propojit a chtě nechtě tím donutili diváky ke srovnávání obou projektů. A tady narazili, protože chtějí srovnávat nesrovnatelné.
Je na první pohled patrné, že šéfová Pagana se svým synem jsou zde v roli tzv. nehrajícího kapitána. To znamená, že možná měli v Německu dobře fungující restaurace, ale jejich pohled je pouze pohled, ve smyslu majitele či vedoucího.
Oproti nim je Zdeněk Pohlreich šéf v pravém slova smyslu, tj. kuchař každým coulem, který „zná“, „ví“ a dokáže poradit. Proto také jeho „buzerování“ nikdy nikomu nepřipadalo jako šikanování nebo ponižování.
Obecně se tomu říká PŘIROZENÁ AUTORITA. A to šéfové se synem chybí. Navíc se mi zdálo, že pořad trpí přílišným počtem střihu, bez toho aniž by další obraz navázal na dané téma. Např. při závěrečném hodnocení, když se šéfová nejdříve kasala, že na těstoviny je „kadet“ a při hodnocení pouze podotkla, že by i k pastě měla „určité“ výhrady, aniž by je konkrétně specifikovala.
Jaké „určité“?? Jejich komentáře byly veskrze obecné, což naprosto degraduje spád celého pořadu a divák, byť laik, ani nemůže hodnotit, co je a co není pravda. A proto ho to přestane bavit.