Kam se hrabou superpotraviny na jitrocel. Nejen sirup má skvělé účinky

Třikrát jitrocel

Jitrocel kopinatý má dlouhé špičaté listy a hranatou lodyhu zakončenou krátkým klasem.

Jitrocel prostřední má „širší“, spíš vejčité nebo eliptické listy, které jsou zejména v mládí chlupaté. „Tento jitrocel má i ozdobnější květy. Ty kvetoucí tvoří kolem klasu narůžovělou krinolínu,“ radí s rozpoznáním jednotlivých druhů Jana Vlková, autorka Květinové kuchařky a publikace Kytky k jídlu.

A do třetice popisuje jitrocel větší: „Listy má tlusté a tuhé, navíc ještě vyztužené elastickými vlákny, které odolávají pošlapání.“ Proto se vyskytuje na suchých místech nebo tam, kde se hodně chodí. „Květy v dlouhém klasu prakticky nejsou vidět. Tento jitrocel již od první chvíle vypadá jako odkvetlý.“ 

Pokud se vám v čisté přírodě podaří jitrocele mezi sebou zaměnit, nevadí. Nezpůsobíte si žádnou újmu. Všechny tři uvedené jitrocele jsou léčivé, ale jeden z nich přeci jen nejvíc.

Proč je jitrocel králem mezi léčivkami

„Králem mezi léčivkami je jitrocel kopinatý. Má totiž nejvíce obsahových látek. I lékopisy obvykle udávají jitrocel větší a prostřední jako možnou náhradu kopinatého, ale jsou vždy až druhou volbou,“ popisuje Jana Vlková.

Již staří Řekové ho nazývali chladivou bylinou. Jeho účinek je protizánětlivý, tišící, vysušující a hojivý. Jitrocel obsahuje až 2 % glykosinu akubinu, který má tlumivý vliv na centrální nervovou soustavu. Dále obsahuje třísloviny, enzymy, vitamín C, sliz, kyselinu křemičitou a draselné soli.

Jitrocel upotřebíte prakticky celý

Čerstvé listy

Listy sbírejte za suchého počasí, nikdy ne po dešti. Využít je pak můžete například k přípravě sirupu, který se vám v zimě bude hodit při léčbě průdušek či plic a při astmatické bronchitidě.

Pokud listy odšťavníte a šťávu přidáte například do smoothie (samotná jitrocelová šťáva je příliš trpká), je prý velmi užitečná a dobrá pro lidi dýchavičné a s epilepsií.

Utlučené listy nebo šátek namočený do jitrocelové šťávy pomáhají na celou řadu neduhů. Jak napsal ve svém Herbáři neboli Bylináři významný renesanční botanik a lékař Pietro Andrea Mattioli: „Jitrocel jest pro svou přirozenou moc vysušující a dohromady stahující velice hojivým a prospěšným lékem při všech zlých, kysavých, nečistých, rozežíravých, starých, děravých (s defektem tkáně) vředech a škodách: při všech palčivých otocích, pryskýřích, spáleninách, psím pokousání, záušnicích, lišejích, fíkových neštovicích, zpuchlinách, rozsedlinách, krvácení zlatých žil, počáteční dně. Jitrocel zastavuje krev v ranách, když jej utlučeš a přiložíš s bílkem vaječným na ránu.“

Mattioli dále doporučuje smíchat jitrocelovou vodu se stejným množstvím silného octa v případě, že silně krvácíte z nosu. Šátkem namočeným ve směsi obkládejte „spodek nohou a dlaně rukou, též pravý bok nad játry; pomůže brzy. Totéž učiní, když se přiloží na lůno.“

Traduje se také, že pokud držíte mezi zuby tři listy špičatého jitrocele, pak vás neštípne žádná včela.

Sušené listy

Sušené listy lze využít k přípravě čajů proti kašli nebo při trávicích potížích. Ale uchovat listy jitrocele, to není jen tak.

Patří k těm, které se mohou snadno „zkazit“. Velmi rády totiž během sušení zčernají. „Způsobují to obranné látky obsažené v listech – hlavně aukubin. Princip černání je přibližně následující: v rostlině je glykosid aukubin uložen ve vakuolách (jakýchsi miniaturních buněčných nádobkách). V jiné buněčné nádobce je umístěn enzym. Když je pletivo narušeno nebo začne odumírat, tak se tyto dvě látky dostanou k sobě a začne probíhat chemická reakce,“ popsala pro laiky princip tmavnutí Jana Vlková.

Jediná rada, kterou lze dát, zní: sušte listy rychle.

• 
• 
• 

Dalších 8 fotografií

Kořeny, semena a poupata

Kořeny

Pokud máte dostatek rostlin jitrocele, můžete využít i jeho kořeny. Při bolestech zubů se doporučuje jeho žvýkání. Lze též připravit odvar a ústa si jím vyplachovat.

Semena

Vařené listy a semena použitá v jídle, stejně tak šťáva nebo míza vytlačená z listů, se podle starých herbářů využívají k potlačení průjmů, zánětů ledvin a močového měchýře, nebo při výtocích. „Možno také semeno utřené a prášek nasypati do syrového vejce, pak je upéci a sníst,“ píše Pietro Andrea Mattioli.

Semínka mají příjemnou oříškovou chuť, sbíráte-li je ještě zelené, skvěle je upotřebíte na salátech, ve smoothie nebo na másle opražená a nasypaná například na masem plněných knedlících. (Přečtěte si další semínkové tipy v článku 7 druhů jedlých semínek, která nasbíráme podél cesty.)

Poupátka

Mladá poupátka jitrocele kopinatého mají překvapivou chuť. Prostě v nich cítíte houby.

Poupata jsou poměrně pevná, a tak se dají použít jako surovina na výrobu „kapary“. „Sbírají se jen taková poupátka, která mají ještě svěží ohebný stonek. Následně se prosolí, nechají odležet a druhý den se zalijí 2% roztokem octa. Moc často to nedělám, je to veliká piplačka. Nicméně sběr poupátek doporučuji jako velmi účinnou meditaci,“ říká Jana Vlková. Podrobný recept najdete v její Květinové kuchařce. Vyzkoušet můžete také tip na pampeliškové kapary.

Odborná spolupráce:

Jana Vlková

Studovala přírodní vědy a žurnalistiku, byla novinářkou píšící o cestování a jídle. Z této kombinace se zrodil zájem o jedlé kvítí a býlí. Je autorkou knih Květinová kuchařka a Kytky k jídlu, provozuje web Kytkykjidlu.cz, pořádá kurzy sběru a vaření jedlých květin.