Ve článku, který zní jako reklama na laparoskopickou cholecystektomii, jaksi nezaznělo, že operace žlučníku se dává do souvislosti se zvýšeným (až dvojnásobným) rizikem rakoviny střeva. To je způsobeno dlouhodobou vysokou koncentrací některých žlučových kyselin ve střevu, kam je žluč neustále uvolňována, protože se nemůže její nadbytek dočasně uložit ve žlučníku.
Samozřejmě, jsou situace, kdy zkoušet jiné metody nemá smysl a bylo by to velmi rizikové. Pak by ale operace měla být pro jedince velkým vykřičníkem nad jeho životosprávou - nikoli, že si může i nadále dávat tučná jídla, jak je v článku zmíněno. Zařadit by měl vlákninu, která žluč váže (neplatí, že strava nemá vliv), a hořčík.
Pokud se jedná o malé kaménky, do 1 cm, lze je postupně odstranit tzv. žlučníkovou kůrou (pomocí karlovarské soli a "koktejlu" z grepové šťávy a oleje - např.: http://www.jakorybicka.cz/2013/08/09/jaterni-a-zlucnikova-ocista/), která je několikrát zopakována, v rozmezí zhruba 6-8 týdnů. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit, opravdu funguje.
Nevím proč mám čím dál více pocit, že naše "moderní" medicína neumí řešit problém jinak než léky (nebo spíše jedy?) a operací. Všimnout si toho lze i v tomto článku, kde je pod spojením "léčba žlučníku" míněno jeho trvalé odstranění. Jak je možné, že žlučník dokázala v minulém století skutečně léčit třeba známá bylinkářka Božena Kamenická tak, že se problémy již znovu nevyskytly, ale v moderní době musíme jít pod kudlu? Jak to, že metody, které fungovaly, jsou dnes hanobeny slovem "alternativní" a lékaři v nemocnicích se jim vysmívají?!