Kardiolog: Většina lidí s infarktem zemře jen proto, že si nezavolají záchranku

 „V České republice je široce dostupná síť katetrizačních center i vysoce organizovaná lékařská záchranná služba. Většina pacientů s akutním infarktem myokardu se dostane k pomoci včas. Přesto někteří nemocní zbytečně umírají díky nedostatečné informovanosti a edukaci laické veřejnosti. Lidé s podezřením na infarkt by neměli váhat se zavoláním rychlé záchranné služby,“ říká kardiolog Miloš Táborský. V případě infarktu prý platí: Raději volat záchranku zbytečně než vůbec.

Motto loňské konference o infarktu myokardu znělo: Bojíme se terorismu, umíráme na infarkt. Znamená to, že infarkt je podceňovaným nebezpečím?

Infarkt je kardiovaskulární problematika, která je myslím z velké části dobře podchycená. Je ale třeba ji neustále připomínat, a to proto, aby se pacienti včas dostali do specializovaných center, a byli tedy správně indikováni a správně léčeni. Protože jenom tak jim můžeme pomoci k dlouhému a kvalitnímu životu.

Je ale pravda, že většina lidí s infarktem zemře ještě před příjezdem záchranky?

Ano, bohužel, je to tak. Předpokládá se, že umírá až třetina pacientů se srdečním infarktem, ovšem k drtivé většině úmrtí přitom dojde ještě před příjezdem záchranné služby, a to u nemocných, kteří podcení příznaky infarktu a nepřivolají pomoc včas.

Úmrtnost po přijetí do nemocnice je díky moderní léčbě zhruba tři procenta, což je skvělé číslo. Když jsem před pětadvaceti lety začínal s medicínou, úmrtnost na infarkt myokardu byla mezi patnácti až dvaceti procenty. Za toto krátké časové období se úmrtnost zásadním způsobem snížila, což je výsledek moderní terapie.

V čem spočívá?

K úspěchu vede souhra řady faktorů. Za prvé je to moderní diagnostika a léčba. Standardem léčby se stala angioplastika, kdy Česká republika je ve světě lídrem v této oblasti. Dalším faktorem je moderní léčba následně po infarktu myokardu, tedy vhodné léky a opatření. Třetí příčinou zlepšení je informovanost populace, kdy se snažíme neustále edukovat, aby lidé věděli, co mají dělat, kdy mají na infarkt myokardu pomýšlet, kdy volat záchranku… Toto všechno dohromady vede k postupnému snižování; není náhoda, že křivka dlouhodobě klesá.

To všechno jsou opatření v případě, že již infarkt dostanu. Co když ale vím, že jsem v rizikové skupině, a chci udělat něco preventivně? Má medicína nějaké možnosti, kromě upravení životního stylu?

Má. Proto jsou tak důležité preventivní programy, které mohou odstartovat včasnou diagnostiku a léčbu, a předejít tak infarktu. Nikdo z nás ho nechce dostat. Člověk může například mít skrytou formu metabolismu tuku či vysoký cholesterol a pak léčba musí být zahájena velmi rychle a intenzivně. Rizikový faktor představuje i vysoký krevní tlak, cukrovka, metabolická onemocnění, arytmie, fibrilace síní… Včasná diagnostika a léčba těchto onemocnění vede k tomu, aby ke vzniku infarktu myokardu vůbec nedošlo.

Nakolik podle vašich zkušeností pacienti dodržují doporučení lékaře po prodělaném infarktu?

Možná se budete divit, ale většina pacientů naše doporučení dodržuje, a to i v dlouhodobém horizontu. Životní zkušenost prodělání infarktu je totiž velmi traumatizující a nikdo si to nechce zopakovat. Samozřejmě vždycky máme deset, patnáct procent lidí, kteří se tzv. otřepají z akutního stavu a moc si našich doporučení neváží a nedodržují je. Ti se většinou vracejí s dalším infarktem. Často jsou to kuřáci či obézní lidé, kteří nedbají o své zdraví.

Kouření je ostatně vysoce rizikový faktor. Téměř nemáme pacienty s infarktem pod šedesát let, kteří by nekouřili. Pokud člověk přestane kouřit, sníží tím riziko o padesát procent. Prakticky žádnou léčbou nejsme schopni docílit takto významného snížení. Velmi důležitá je také vhodná dieta, což je v české populaci problém, zejména u mužů středního a staršího věku, kteří jsou zvyklí na uzeniny a podobně; zde se obtížně dosahuje změny.

Aktuálně se řeší možnost zvýhodnit nějakým způsobem ty, kdo se starají o své zdraví, například na zdravotním pojištění. Překvapuje mě, že lidem nestačí jako motivace vlastní zdraví, potřebují k tomu finanční benefit?

Tak to prostě je. Víme, že takto to funguje i v ostatních zemích Evropské unie, kdy pozitivní přístup k prevenci ze strany pacientů má být motivován nějakým finančním benefitem. Člověk, který se stará o své zdraví, tak snižuje rizika a zaslouží si být určitým způsobem odměněn. Považuji to za správné.

Kolik infarktů lze vůbec přežít? Jak rychle za sebou mohou následovat?

Při dodržování léčby a opatření je riziko opakování minimalizováno, je opravdu velmi nízké. Jinak je to ovšem u těch pacientů, kteří nedodržují zásadně žádná doporučení ani režim. Řeknu vám příklad z nedávné vizity na klinice – pětatřicetiletý muž, kuřák, diabetik, BMI 45 – čili obrovská nadváha. Byl ošetřen pro akutní koronární syndrom, což je poměrně typická záležitost u mladších lidí, poučen o nutnosti dodržování medikace a propuštěn z nemocnice. Doma vysadil veškerou léčbu – a již za týden byl opět hospitalizován s dalším rozsáhlým infarktem. Pokud tedy pacient nedodržuje doporučení, může další infarkt následovat velmi rychle – a může být fatální.

Říká se, že nikdy není pozdě. Platí to i u infarktu? Dejme tomu, že prodělám jeden či více infarktů, a teprve pak se sebou začnu něco dělat. Zhubnu, přestanu kouřit… Pomůže mi to ještě?

Rozhodně ano. Jakákoliv rozumná léčba a rozumná změna životního stylu (a to rozumná zdůrazňuji) pacienta dlouhodobě pozitivně ovlivňuje a není to otázka jen dočasná, ale něco, co ho bude pozitivně ovlivňovat až do konce života.

Prof. MUDr. Miloš Táborský, Ph.D., MBA, FESC

Přednosta I. interní kardiologické kliniky Fakultní nemocnice a Univerzity Palackého v Olomouci a předseda výboru České kardiologické společnosti.