Spisovatel Karel Poláček zřejmě zemřel později, než se dlouhé roky soudilo

Kdy přesně spisovatel a novinář zemřel a rozluštil už někdo záhadu jeho smrti, anebo se to nikdy nedozvíme?

Rebel, kterého vyhodili ze školy

Karel Poláček (1892– 1945) pocházel z Rychnova nad Kněžnou, kde se narodil do židovské rodiny obchodníka. Měl čtyři bratry a další dva sourozence z otcova druhého manželství. Jako nadaný chlapec vystudoval gymnázium, ale víme o něm, že ho za různé rebelie a zhoršený prospěch načas vyhodili ze školy. Po gymnáziu začal studovat práva, ale to už zároveň řídil své loutkové divadlo a psal a překládal různé hry. Jako typický umělec a bohém nikde v zaměstnání dlouho nevydržel a žil spíše pro své sny a ideály.

Když přišla první světová válka, Poláček stejně jako jeho bratři, z nichž dva válku nepřežili, narukoval. Moc se mu ale vojenská disciplína nezamlouvala, nakonec koncem války utekl ze srbského zajetí, kam se nechal dobrovolně uklidit.

 Po válce psal do různých časopisů a pracoval jako účetní, protože si přece jen musel nějak vydělávat. Zlomové pro něj bylo setkání s bratry Čapkovými a začal i naplno spolupracovat s Lidovými novinami, kde se věnoval fejetonům a zpravodajství ze soudních síní. Později též redigoval humoristický časopis Dobrý den. Celkem se mu dařilo, dokud nepřišel začátek druhé světové války.

Přečtěte si také:

Franz Kafka byl nekuřák, abstinent a vegetarián, přesto ho zabila vážná nemoc

Dceru stačil zachránit

Hned po první světové válce se také oženil s Adélou Herrmannovou a narodila se jim dcera Jiřina, jenomže jejich manželství údajně nebylo moc šťastné a v roce 1939 bylo rozvedeno. V té době Poláček nezažíval moc dobré časy, protože kvůli své židovské národnosti měl omezená práva a zamezený přístup do Lidových novin. Proto pracoval jako knihovník Židovské obce. Když začaly první projevy rasové nesnášenlivosti, neváhal a tehdy již osmnáctiletou dceru poslal rychle do Anglie, čímž jí zachránil život. To ji ale bohužel viděl naposledy. V té době žil s právničkou Dorou Vaňákovou, která mu hodně pomohla.

Bohužel však v roce 1943 oba skončili v koncentračním táboře v Terezíně, odkud je o rok později poslali transportem do Osvětimi. Do transportu do Terezína se Poláček zapsal dobrovolně, protože tam byla jeho partnerka Dora. Od té doby nikdo o pozdějším slavném spisovateli neměl žádné zprávy. Původně se věřilo tomu, že zahynul v Osvětimi v plynové komoře, stejně jako jeho přítelkyně Dora. Roky se proto uvádělo jako datum úmrtí 19. října 1944. 

Přečtěte si také:

Spisovatel se ujedl a upil k smrti. Jak dopadli další slavní milovníci jídla, kteří neznali míru?

Objevila se nová svědectví

Ale v 90. letech se objevil důležitý svědek, který uvedl, že všechno bylo jinak. Byla jím Klára Baumöhlová ze Slovenska, která se účastnila pochodu smrti a Karla Poláčka znala. Ta potvrdila, že Poláček se z Osvětimi dostal do tábora Hindenburg, kde dokonce napsal i krátkou divadelní hru, v níž hrála. Pak se účastnil pochodu Hindenburgu do tábora Gleiwitz. Tato žena jej naposled viděla 19. ledna roku 1945. To už mnoho do konce války nezbývalo, ale Karel Poláček se pravděpodobně osvobození nedožil.

Podle záznamů dne 21. ledna 1945 probíhala selekce vězňů z táboře Gleiwitz. Naposledy možná Poláčka viděl jeho kamarád a spoluvězeň František R. Kraus, který si po válce na něj vzpomněl ve svém díle A přiveď zpět naše roztroušené z roku 1946. Karlu Poláčkovi bylo v době smrti 52 let a i když byl celý život zdravý, nebyl v úplně nejlepší kondici, protože nikdy fyzicky nepracoval. Podle svědků byl v koncentračním táboře už hodně vyhublý. Je pravděpodobné, že buď nepřežil transport smrti, anebo následující dny, takže jako datum jeho smrti bývá zapisován právě 21. leden 1945.

Byl zubožený, samá kost a kůže

Já jsem ho viděla těsně před tím, než nastoupil do transportu, byl tak zubožený, když odjížděl, kost a kůže, to byla ruina. On už do Terezína nepřišel v nějaké velké kondici, nebyl nijak sportovně založený, byl to člověk, který věčně seděl v kavárně nebo něco psal, nebyl sportovec. V Terezíně měl přednášky, na několika jsem byla, dokonce mně dvakrát poskytl lísteček, že můžu do sprch. On byl v Terezíně mezi Čechy jako spisovatel známý a oblíbený, ostatně tam byly světové kapacity a dělaly nejhorší práce, uvedla další svědkyně Hana Fischerová, která také pocházela z Rychnova nad Kněžnou a Poláčka potkala v Terezíně.

Těsně před transportem do Terezína rychle dopsal Bylo nás pět – idylizovanou vzpomínku na dětství psal v době, kdy nacisté pronásledovali Židy a válčilo se. Právě toto dílo, i přes další humoristické a satirické romány, jej nejvíce proslavilo. Kniha byla vydána hned rok po válce. Před odchodem do Terezína si Poláček vedl také deník, který vyšel v roce 1959 pod názvem Se žlutou hvězdou. O vzpomínky na slavného spisovatele se pak postarala jeho dcera Jiřina a její syn Martin Jelinowicz, který rovněž sepsal nějaké vzpomínky na svého dědečka Karla Poláčka. 

Kvíz: Syfilis, tuberkulóza, otrava, nehoda. Co zabilo slavné osobnosti?

Zatímco smrt některých slavných osobností je opředena tajemstvím, u některých je příčina toho, nač zemřeli, nezpochybnitelná. Nejspíše většinu příběhů z našeho testu znáte – schválně si udělejte náš kvíz, ať vidíte, jak jste na tom. 

Spustit kvíz