Už pátou sezónu nám Karolína Kamberská představuje domácí kuchyni ze sezónních surovin v televizním pořadu Karolína, domácí kuchařka. Kde sbírá inspiraci, kdo jí vždy jídlo pochválí a proč se po roce vegetariánství zase vrátila k masu?
Jste moderátorka, kuchařka, manželka, matka tří dětí, ale také písničkářka a vystudovaná politoložka. Čím se cítíte být nejvíce? Teď v tuto chvíli?
Řekla bych, že mámou, manželkou a kuchařkou, ale zároveň se docela hodně cítím být i novinářkou, protože hodně píši, mám v sobě stále docela velký přetlak věcí, které bych někomu chtěla sdělit. Rodina a vaření je ale asi to, čemu se aktuálně věnuji nejvíc.
Kdy vás politika přestala zajímat natolik, že jste o ní přestala psát a přesedlala jste k jídlu?
Já jsem maturovala těsně po revoluci. Patřila jsem k té politicky angažované mládeži, která jezdí do Prahy na demonstrace proti komunistům, a téma svobodné země bylo pro nás velmi důležité, vybrala jsem si proto k dalšímu studiu to, co mě v té době nejvíce zajímalo. Politologii. Jenže věnovat se jí profesionálně mě hrozně psychicky vysilovalo. I v noci jsem myslela na to, co kdo v parlamentu řekl, a hrozně mě to štvalo, protože se to vůbec neslučovalo s životem, který jsem krátce po studiích začala žít. V chaloupce na vesnici obklopená ovocným sadem, dvěma malými dětmi, tam jsem měla pocit, že mi ta politika špiní hlavu. A protože už jsem tehdy psala do časopisů a novin, tak jsem psala dál, ale už o příjemnějším tématu, které více korespondovalo s tím, čím jsem žila a čím žiji dodnes.
Je něco, o čem jste ještě nikdy nepsala? Jakou kulinářskou oblast jste ještě dokonale neprozkoumala?
Těžko říct, jestli jsem nějakou oblast vůbec stihla prozkoumat. Protože i česká kuchyně, ve které se cítím být doma, má spoustu jídel, která jsem ještě nezkoušela. Ráda zkouším nová jídla ze středoevropské a jihoevropské kuchyně, ale cítím se spíš jako objevitel než jako znalec. A třeba v asijské kuchyni, která mě moc baví, jsem naprostý amatér. Kulinařina je nekonečná, všechno nebudete umět ani za dvě stě let.
Experimentujete na své rodině? Zkoušíte na nich nové recepty?
Nejmladší syn je konzervativní, u něj moc neexperimentuji, ale můj muž zkusí úplně všechno a úplně všechno také pochválí. Což ale není úplně dobré ve chvíli, kdy zkouším nový recept, kterým si nejsem zcela jistá. Tam potom přemýšlím, jestli mě nechválí jen proto, že je hodný.
Vaříte ještě podle receptů, nebo už doma točíte těch pět stejných jídel dokola a čas od času experimentujete podle vlastní fantazie?
Dost často si z různých receptů vezmu inspiraci a recept upravím podle sebe. Striktně se receptu držím, jen když peču. Takové větrníčky z odpalovaného těsta bych podle oka nezkoušela. Škoda takové práce a času, pečení potřebuje přesnost.
Je nějaké jídlo, které vám nechutná?
Nevím, nic mě nenapadá, jsem na jídlo vysazená, a tak mi chutná skoro všechno. Ale když se zamyslím, tak například takové průmyslově vyráběné sladkosti, které se přibarvují a aromatizují, vůbec nekupuji ani nejím. A to navzdory tomu, že dříve jsem tyto cukrovinky jedla hodně. Rozhodně bych do pusy nevzala ani pečené šváby a brouky, i když dneska je to hodně populární.
Populární jsou dnes i různé výživové směry, kterými někteří lidé doslova žijí, ať už jde o vitariány, vegany, nebo třeba lidi, kteří se stravují bezlepkově či nízkosacharidově.
Člověk by měl vypozorovat, co jeho tělo chce. Pokud máte pocit, že teď potřebujete jíst hlavně syrové věci, tak je jezte. Ale myslím, že je hodně důležité, aby se v tom přesvědčení člověk nezabednil. Není třeba takto jíst celý život jen proto, že jsme se tak někdy v mládí rozhodli. Je třeba poslouchat své tělo, a pokud si řekne o maso nebo něco teplého, tak prostě vegetariánství či vitariánství opustit. Když mi bylo sedmnáct, stala jsem se asi na rok vegetariánkou. Bylo mi dobře, byla jsem nabitá energií, ale po tom roce jsem začala být unavená, rozklepaná, jako bych ztratila stabilitu. A v tu chvíli mi došlo, že maso zase potřebuji. Ale znám i vegetariány, kteří se tak stravují celý život a jsou v pohodě, každý z nás má prostě jiné fyzické nastavení.
K těmto směrům má blízko i řada food blogerů, sledujete některé, jsou vám třeba v něčem inspirací?
Občas se mrknu, ale spíš koukám k těm zahraničním. U těch našich, kromě Kitchenette, která je opravdu skvělá, mám pocit, že jde o věci, které už mě nepřekvapí, protože je znám. Když chci opravdu něco nového, tak nahlédnu například na americký blog Platings and Pairings. Musím říct, že mě to docela baví, až budu mít jednou čas a náladu, tak si asi něco podobného zřídím. Je to takový svobodný prostor, kde si můžete dělat, co chcete. Přece jen, když píšete do časopisů, tak občas zpracováváte témata, která vás už neinspirují, ale prostě je napsat musíte. Psát blog je svobodné a lákavé.
Snad každý kuchař zvučného jména něco sbírá, Roman Vaněk staré kuchařky, Martin Škoda nože, máte podobnou vášeň spjatou s vařením?
Mám ráda kuchařky, ale asi se nedá říct, že bych je sbírala. Když nějakou krásnou vidím, tak si ji koupím, ale že bych se snažila mít jich co nejvíce, to ne. Moc se mi líbí francouzská kuchařka od Cyrila Lignaca Bistro Cooking, dostala jsem také krásnou anglickou kuchařku plnou moderních venkovských receptů The Abel and Cole Cookbook. Co se českých kuchařek týče, tak mě moc baví Florentýna, jejíž knížky jsou velmi praktické, takže se od ní občas učím.
A když se u těch kuchařek zastavíme, vy sama jste jich několik vydala. Jestli se nepletu, s železnou pravidelností vycházejí těsně před Vánoci, v období, kdy už v televizi běží váš pořad Karolína, domácí kuchařka… I na letos už máte natočeno a napsáno?
Tři roky po sobě to tak bylo, ale letos je změna. Říkali jsme si, že ty knížky už sekáme jak housky na krámě, že letos si dáme pauzu a vydáme jednu velkou kuchařku, na které už teď pracuji. Ale až příští rok. Ovšem pořad Karolína, domácí kuchařka už je dotočen. Stále jde o domáckou kuchyni plnou sezónních surovin. Je tam trošku víc zdravějších jídel a je zde i více moderních, ale stále domáckých jídel.
Podílíte se na receptech, které ve vašem pořadu na Primě můžeme vidět?
Všechny recepty si píši sama, všechny je sama odzkouším na své rodině a pak scénáristce napíšu příběh ke každému z nich; spousta jídel má pro mě zajímavou osobní historii. Scénáristka to zpracuje do bodového scénáře, podle kterého pak točíme.
Jak takové vaření a pečení v televizi probíhá, opravdu čekáte, než se husa upeče?
Všechny věci, které se pečou v troubě, je třeba předpřipravit. Za mojí kuchyní je malá kuchyňka, ve které pomocný kuchař podle mých instrukcí a receptů předpřipraví dopředu složitější jídla z trouby nebo vařená na plotně. Při natáčení nemůžeme čekat tři hodiny, než se upeče kachna. Přece jen jsme v létě točili dva díly za den.
Co máte v plánu pro nadcházející měsíce?
Teď během zimy budu dodělávat kuchařku, která vyjde příští rok. Na to se těším, to je krásná práce, a kromě toho budu psát o jídle, dokončujeme rekonstrukci domečku, takže práce mě čeká dost.
Karolína Kamberská
Se sestrou založila duo Sestry Steinovy. Vydaly tři alba autorských písní. V roce 2005 jí vyšla v nakladatelství sbírka básniček a písňových textů. Od dob studií píše pro celou řadu časopisů, zejména o jídle. Stará se o rodinu, starý domek a ještě starší zahradu, a ani jedno z toho jí dle její slov nejde moc dobře, ale není detailistka… Už čtvrtým rokem natáčí televizní pořad Karolína, domácí kuchařka.
ČLÁNKY DO MAILU