Ačkoli to v souvislosti s celoevropskou aférou týkající se nahrazování hovězího masa v potravinářských výrobcích levnějším koňským masem moc nezdůrazňuje, bylo si vhodné připomenout, že konzumace koňského masa nepředstavuje pro spotřebitele žádný problém. Spíš naopak, koninu lze zařadit spíše mezi kvalitnější maso, minimálně proto, že obsahuje velmi málo tuku. Jinak řečeno: Ty, kteří nemají s konzumací koňského masa etický problém, by aféra neměla od jeho pokračující konzumace odradit.
Koňské maso vám neublíží, problémem v současné kauze je klamání spotřebitele
Jeden test na přítomnost koňské DNA přijde na 400 eur
Podstata aféry tedy není v nekvalitě příslušných potravin, ale v klamání spotřebitele. To je zrovna v případě koniny relativně snadné, protože odhalit záměnu hovězího za koňské maso vyžaduje nákladné laboratorní testy na DNA, přičemž jeden takový úkon stojí zhruba 400 eur. Pokud by se přitom měly potraviny obsahující hovězí maso pravidelně na možný obsah koniny kontrolovat, byly by výsledkem buď vyšší ceny takových potravin, nebo vyšší výdaje na kontroly, které by se se zpožděním opět projevily v nějakém nárůstu cen potravinářských produktů.
Čtěte také: Proč u nás není kvalitní hovězí?
Vzhledem k tomu, že právě hovězí je dnes fakticky nejdražším ze základních druhů mas, a i díky tomu klesá jeho spotřeba, bylo by posílení dosavadních kontrol zřejmě dalším impulsem k odmítání hovězího, které je na druhou stranu nejvíce žádoucí konzumovat. Tudy tedy cesta k zabránění dalším budoucím možným problémům nevede, byť by to leckdo za řešení považoval. Už nyní vyjde evropské daňové poplatníky šetření přítomnosti koňského masa v potravinách, v nichž má nahrazovat hovězí, na nemalé peníze. Brusel se sice bude na hrazení nákladů na testy podílet 75 procenty, ale někdo to nakonec zaplatit musí. Jen v ČR má Státní veterinární správa ČR z EU stanovenou povinnost uskutečnit 100 vyšetření podezřelých potravin v průběhu března letošního roku.
Vzhledem k tomu, že u nás se koně na maso nechovají a ročně se jich poráží jen několik stovek kusů, nepředstavuje tuzemská produkce čehokoli, co by mohlo nedeklarované koňské maso obsahovat, fakticky žádné riziko. Jiné země jsou ale na tom jinak, takže i počty povinně prováděných testů (a tedy finanční výdaje) tam budou řádově vyšší než u nás.
Přečtěte si dále: Potvrzeno: Nowaco má ve výrobcích koninu
Koňské maso s pozůstatky léků u nás nesmí do prodeje
Je také třeba říci, že i konstrukce hypotetických rizik vyplývající z konzumace koňského masa obsahující pozůstatky (rezidua) léků v případě nemocí koní jsou minimální. Například v naší zemi musí mít každý kus průkaz koně, do kterého se zaznamenávají veškeré léčebné úkony, takže je na první pohled zřejmé, zdali je možné maso z poražených koní uvolnit do oběhu, nebo zdali musí poražený kůň skončit v kafilériích. Maso, které rezidua léčiv obsahuje, nesmí být prostě použito pro lidskou výživu.
Dále čtěte: To nejlepší maso není ani čerstvé ani krásně růžové
Jednou ze zmiňovaných rizikových látek má být přitom fenylbutazon, patřící mezi skupinu léčiv nazývaných nesteroidní antiflogistika, které zase patří mezi léčiva s možným dopadem na pokles hladiny bílých krvinek a iniciací nemoci s názvem Agranulocytóza. Jejím projevem může být v krajních případech i otrava krve. To je ale téměř sci-fi. Zejména proto, že nejen v ČR, ale samozřejmě i v jiných členských státech EU je maso koní uvolňováno do oběhu tamními veterináři za obdobných podmínek jako v ČR. Počty koní a jednotlivé kusy jsou navíc ze zákona evidovány. Samozřejmě i v tomhle může docházet k podvodům. Pravděpodobnost masivního uvolňování rizikové koniny do oběhu je ale minimální. Čili – koňského masa netřeba se bát. Jenom je třeba vědět, že to opravdu koňské maso je.
O podvodech se vždy ví, jen dlouho nikdo nekoná
Pokud se týká prevence klamání spotřebitele, pak, jak už bylo řečeno, na místě není ani tak zvýšení intenzity dozoru nad výrobou potravin, ale spíše zlepšení efektivity a serióznosti dozoru nad trhem s potravinami. Téměř u každé z předchozích evropských potravinářských kauz se při jejich vyšetřování ukázalo, že se o podvodech vědělo. Stejně tomu tak ostatně bylo i v případě české kauzy metanol. Ti, kdož měli konat, ale nekonali. Patrně proto, že za své mlčení byli příslušně finančně ohodnoceni. Zajistit přitom, aby v dozorových orgánech nikdy neselhal takzvaný „lidský faktor“, v praxi asi nebude nikdy možné. Ani zvyšování pokut nebude podle všeho systémovým řešením, protože takovými způsoby se problém řeší až na jeho konci.
Největší problémy jsou u potravin, které před prodejem procestují půl světa
Výzvou tak je minimalizovat rizika podvodů na začátku. Speciálně v případě masa jako suroviny je to přitom detailní specifikace jeho původu obdobně, jako je tomu díky dřívější kauze nemoci šílených krav (BSE) u masa hovězího. Z dokumentů označujících hovězí a provázejících jej doslova „od stáje po vidličku“ může dnes každý, kdo se o to zajímá, zjistit nejen chovatele skotu, ale i věk, pohlaví, či v některých případech i plemeno zvířete, ba i jeho podobu. Pokud přitom může být kdokoli při takto podrobné struktuře veřejně dostupných informací kdykoli jednoduše vypátrán, nebude zřejmě příliš motivován k tomu systémově podvádět. Má-li přitom takové informace k dispozici výrobce potravin, může v každém okamžiku prokázat, z čeho svůj produkt vyrábí. A má-li tyto všechny informace k dispozici obchodník, může se o tom od něj dozvědět i spotřebitel.
Dále čtěte: Konina v potravinách hýbe i Českem
Samozřejmě, že již dnes je u celé řady potravin dohledatelnost dodavatelů a původu surovin bez problémů prokazatelná. Například v případě v ČR vyráběných potravin, i díky velmi bedlivému dozoru nad jejich produkcí. Ne všude to tak ale je. A z toho pak vznikají problémy, které jsou obvykle největší u výrobků cestujících před prodejem v maloobchodních sítích po několika zemích, ba světadílech. Což je jeden z důvodů k preferenci místních (tedy nejen regionálních, ale národních) potravin.
ČLÁNKY DO MAILU