Káva z třešňových pecek nebo z hrachu a žaludů. Tím vším se nahrazovalo kafe

Hodně lidí začíná den kávou. Nápojem, který představuje takovou samozřejmost, že už se neptáme, odkud káva pochází a zda ji vždy budeme mít dost. To ale neplatilo pro naše předky, kteří v těžkých dobách či v průběhu válek kávu nahrazovali něčím jiným. Náhražky kávy vítali také lidé, kterým káva škodila, a proto si ji nemohli dopřát. Čím se tedy káva nahrazovala? Odkdy vlastně známe tento nápoj a jak o kávě smýšleli lidé zhruba před sto lety?

Nápoj, který přinesl anděl Gabriel

Historik Karel Černý, autor skvělé publikace Ze Zámoří do Čech, píše, že cestovatel Thomas Herbert ve svém cestopise z roku 1634 kávu popsal jako nápoj připomínající podsvětní řeku Styx – je černý, hustý a hořký. Podle Herbertova svědectví konzumenti kávy tvrdili, že tento nápoj zahání škodlivou černou žluč, očišťuje žlutou žluč, přináší potěšení a je velmi chutný. 

Herbert rovněž doplnil perskou legendu vyprávějící o tom, že kávu přinesl anděl Gabriel, aby napravil zkažené tělesné šťávy proroka Mohameda. Podle učení antických lékařů Hippokrata a Galena se totiž věřilo tomu, že za nemoci zodpovídá právě nerovnováha tělesných šťáv – žluči, černé žluči, krve a hlenu.

Další zajímavostí je, že již v Turecku ve 20. a 30. letech 17. století pijáci kávy kouřili ke svému lahodnému nápoji vždy dýmku. Jak vidno, to vydrželo dodnes, protože spousta lidí si ke kávě dává rovnou i cigaretu. Jako třeba v textu písničky Vladimíra Mišíka: Káva a cigareta po ránu, dým ke stropu vzkvétá…

GALERIE: Co všechno se pilo místo kávy z kávových zrn

• 
• 
• 

Dalších 6 fotografií

První kavárny už v 17. století

Pojďme se podívat, co o kávě píše ve svém Pojednání o výživě z doby před sto lety doktor Jaroslav Barth (1873–1938) – pasáž je součástí dvoudílné knihy Přírodní léčba a domácí lékař od kolektivu prvorepublikových autorů z roku 1923. 

Káva pochází z habešské krajiny, z oblasti zvané Kaffa, kde byl pěstován kávovník od nepaměti. V 15. století se káva dostala do Arábie, koncem 16. století pak do Evropy. První kavárny v Londýně existovaly již v roce 1652, v Marseille v roce 1671. Když roku 1683 byli Turci přinuceni upustit od obléhání Vídně, zanechali ve svém táboře také spoustu kávy. Do Čech se tak káva dostala v 17. století.

Přečtěte si také:

Kofein jako nepřítel: Jak se liší citlivost na kofein od alergie a jak se jim vyhnout

Kávovník má bílé květy a kožovité listy, které se podobají listům vavřínu. Kávová zrnka jsou uzavřena v plodu a jejich tvar a barva se liší podle místa, kde se káva pěstuje. Při zpracování se zrnka operou, vysuší, rozemelou a upraží. Doktor Barth píše, že mezi nejproslulejší druhy patří „habešská a mokka káva z Arábie“, které mají „nejmenší a nejnevzhlednější zrnka“, chuťově nejhorší druhy jsou prý „americké, zvláště brazilské“.

Působí na nervy a srdce otravně

Už dávno se vědělo, že v kávě obsažený alkaloid kofein působí na nervy a svaly a má povzbuzující účinek. Pijeme-li při zemdlenosti kávu, zmenšuje se pocit únavy a schopnost k práci se stupňuje, vysvětluje prvorepublikový doktor. V malém množství káva neškodí, ve větších dávkách je však naprosto škodlivá. Způsobuje návaly krve do hlavy, pocit horka, bušení srdce, při pití na noc nespavost. Mnoho lidí nesnáší kávu ani v malé dávce, protože „působí na jejich nervy a na srdce otravně“. Dále píše: Děti nemají vůbec dostávati kávu, nýbrž nápoje, jež jsou výživné a nikoliv rozčilující. Dostaví-li se u dětí únava, pak potřebují více odpočinku a spánku, nikoliv však umělého vzrušování.

Zlozvyk mezi ženami

Jaroslav Barth též varuje ženy před nadměrným pitím kávy, jde prý vyloženě o zlozvyk mezi ženami, jež požívají kávy nejen ráno a odpoledne, ale i mimoto vypijí mezi dnem četné šálky tohoto černého nápoje. Káva podle něj přeplňuje žaludek a potlačuje chuť k jídlu, a pokud to budeme s kávou přehánět, nervová soustava se podle něj rozvrátí. 

Přečtěte si také:

Díky kávě a čaji se naši předci neupili alkoholem. Kofein vytvořil moderní civilizaci

Dále doktor vyzývá k čisté a hygienické přípravě kávy, kterou je lepší skladovat v porcelánových nádobách, protože v kovových nádobách získává nepříjemnou kovovou chuť. Též vysvětluje přípravu kávy bez kofeinu, kdy se zrna zahřívají ve směsi alkoholu a benzolu, čímž se kofein částečně vyloučí.

Obilné kávy a žaludovka

Pro zdraví byla podle někdejších odborníků dobrá především žitná a sladová káva ze slabě klíčících semen žitných či ječných, dále cikorka z pražené čekanky, které se používají jako nám dobře známé náhražky kávy. Za zmínku určitě stojí i žaludová káva, o níž doktor Barth píše, že si jí lidé hojně užili za války (první světové války). Zdůrazňuje, že káva z rozemletých žaludů způsobuje zácpu, protože obsahuje hodně „tanninu“ (třísloviny). Tyto zmíněné kávy ale lidé běžně pili v dobách nedostatku, bídy a chudoby nebo ve válečných časech.

Náhražky kávy v těžkých časech

Mezi speciální náhražky kávy, které popisuje Dr. Čeněk Zíbrt (1864–1932) ve své knize Česká kuchyně za dob nedostatku, patřily například sušené třešně, které se i s peckou utloukly v hmoždíři, káva ze šípkových jadérek nebo zemských mandlí či pražených kousků svatojánského chleba (karobu). Dále pražený ječmen, kroupy a jeřice (jarní žito) s trochou tlučeného cukru, což známe i dnes. Oblíbená byla kroupová káva, kterou kupci prodávali už ve 30. letech 19. století. Šlo o utlučené a opražené kroupy, které se zasypávaly cukrem. Čeněk Zíbrt uvádí, že paničky si do této kávy s oblibou ještě přidávaly smetanu.

Přečtěte si také:

Káva bez kofeinu. Ano, či ne?

Neuvěřitelnou náhražkou kávy byla třeba i na kostičky pokrájená a usušená mrkev a „cvikla“ (bílá ředkev, vodnice), které se následně upražily a roztloukly v hmoždíři. Dokonce i brambory se přidávaly do kávy, postup byl stejný jako v případě mrkve a bílé ředkve.

Nejpříjemnější náhražkou či přísadou do kávy však byly hrách a žaludy. Tuto kávu popisuje slavná kuchařka Magdalena Rettigová ve svém spisku Kafíčko a vše co sladkého. Hrách (někdy čočka) a žaludy se s trochou cukru upražily dohněda, pomlely a utloukly na prášek a z něj se připravila káva. Čeněk Zíbrt uvádí, že káva ze žaludů je velmi trpká a ani pražený hrách není chutný. Magdalena Rettigová prý namítala: Já myslím, sklenice čistého, studeného mléka že jest mnohem příjemnější než kafe s všelikerými těmito přísadami, nebo když kafe nemá býti dobré a ne příliš slabé, raději žádné!