V souvislosti se Světovým dnem proti homofobii (17. května) média připomněla, že homosexualita není již dvacet let považována za nemoc. Přesto i dnes řada lidí považuje homosexuály za nenormální. Homofobové by možná změnili názor, kdyby si uvědomili, že k této menšině tak trochu sami patří.
„V životě homosexuála nejde ani tak o to být šťastný, jako spíš o to, nebýt ze svého zaměření nešťastný,“ prohlásil Jaroslav Kocúrek z neziskového sdružení gayů, leseb a přátel STUD v Brně.
Proč je spousta homosexuálů ze své orientace nešťastná? Většinová společnost nepokládá jejich zaměření za rovnocenné. Proč? Řada „jasných“ odpovědí se při hlubším pohledu ukáže jako nedostatečná.
Říká se, že …
- Homosexualita je proti přírodě. – Není. Prokazatelně se vyskytuje i ve zvířecím světě.
- Homosexuální projevy neslouží předávání daru života, jsou tedy sobecké. – V přelidněných částech světa se přivádění dalších dětí na svět jeví jaksi sobečtěji …
- … je projevem zvrhlé morálky, její tolerance by vedla k mravnímu rozkladu společnosti. – Zastánci konzervativního pohledu budou zklamáni, nicméně neznám žádný historický doklad ani statistický průzkum, který by toto dosvědčoval.
- Je to proti Bibli, Koránu… – Náboženství má na vytváření postojů vůči sexuálním menšinám velký vliv, nicméně vyloženě homofobních je dnes pouze část křesťanů. Restriktivní předpisy církevní morálky se vztahují k homosexuálnímu chování (stejně jako k nesčetným sexuálním projevům většinové orientace), nikoliv k osobám; pokud věřící gay svou sexualitu neprojevuje, církev mu nebrání, aby v ní působil např. jako kněz. Islám je v tomto ohledu překvapivě ještě tolerantnější než křesťanství. Nebo alespoň v historii byl, což mu přiznávají i kritikové, kteří jinak na islámu nenechají nit suchou (Ibn Warraq: Proč nejsem muslim). Domnívám se, že navzdory známé skutečnosti, že náboženství obecně konzervují mnohé tradičně převládající postoje, hlavní příčina homofobního postoje má původ jinde.
- Homosexuál není správným chlapem… – Zřejmě tohle bude tím příslovečným jádrem pudla: ztotožňování pohlaví (mužství, ženství) s osobností.
Pohlaví a identita
V kultuře, v níž žijeme, se pocit osobní identity a sebeúcty tradičně ztotožňuje se zapadnutím do role muže či ženy. Žena, která pochybuje o svém ženství, tím ztrácí i úctu k sobě jako k osobě. Ještě více muž, který si není jistý svým „chlapstvím“. Muž, kterému jsou vlastní spíše femininní vlastnosti, je tak nucen prožívat stálý konflikt ohledně své osobnosti, identity nebo sexuality. Ve společnosti se stereotypně vymezenými rolemi se gayové nebo lesby ocitají ve velmi nepříjemné pozici: jejich sklony, zájmy a schopnosti, které jsou jim nejvlastnější – a to nejen v úzce sexuálním smyslu – je činí společenskými excentriky.
Tradiční rozdělení rolí se v moderní společnosti diskutuje stále častěji. Hlavně tradiční mužská role se dnes ocitá v krizi a stále naléhavěji se hledá odpověď, jaký má být vlastně ideál současného muže. Tvrdý macho? Jemný, přehnaně o sebe dbající metrosexuál? Něco mezi tím? Časopisy, které udávají styl, stejně jako novináři, kteří dávají rady, jaký by měl a neměl být současný muž, tak bezděky vyjevují jednu důležitou pravdu: Roli, kterou v životě zastáváme, se učíme přijímat, ba přímo je nám „naprogramována“ společenským očekáváním.
Je vám dobře ve vaší "roli"?
Čtěte téma: Řekni, kde ti chlapi jsou?
Maskulinita v několika posledních dekádách prošla mimořádným zpochybněním a zaplaťpánbůh za to. Čím dál častěji se ale zdá, že spolu s tím došlo k oslabení těch hodnot, které kdysi představovaly pozitivní význam „chlapství“.
Přirozená role?
Sexuální identifikace nám přijde natolik přirozená, že si neuvědomujeme její značnou kulturní podmíněnost. Každé malé dítě dobře ví, že musí vyrůst v muže nebo ženu. Jakákoliv odchylka od tohoto konceptu vzbuzuje nedůvěru a pohrdání. Širší aspekty a dimenze osobnosti jsou nezbytně zúženy, aby vyhovovaly společensky a sexuálně stereotypizovaným rolím.
Není těžké si domyslet, že jen málo lidí zcela přirozeně odpovídá všem rolím, které by v životě měli zastávat. Platí to i pro mužsko-ženskou roli. Společenské očekávání a míra přijatelnosti menšinového chování jako by ovlivňovaly i sexuální cítění jednotlivců. Srovnejme například skutečnost, že všichni římští císaři juliovské dynastie s výjimkou Klaudia se projevovali homosexuálně, přesněji řečeno bisexuálně, se statistickým číslem 98 % lidí, kteří u nás za komunismu uzavírali manželství.
Vize společnosti bez restrikcí
Představme si utopickou vizi společnosti, v níž by každý jedinec vyrůstal doslova „jako dříví v lese“. Nebyl by vychováván ani ke své mužské či ženské roli, jak k tomu dochází už od dětství, a dost možná už v prenatálním období, neboť dítě se utváří v souladu s očekáváním své matky i celé společnosti.
Konzervativně založený pozorovatel by s hrůzou seznal, že osobnost člověka je v daleko větší míře androgynní a bisexuální, než by si byl ochoten připustit. Nejrůznější homosexuální projevy by jen vzkvétaly, a to zejména v období předcházejícím a následujícím reproduktivní věk, kdy i v sexuálně stereotypnější společnosti se rozdíly mezi muži a ženami projevují méně markantně než ve věku reproduktivním, kdy tlak na to, abychom „hráli“ roli muže nebo ženy doléhá mnohem citelněji …
Čtěte téma: Jsou pro nás homosexuálové normální? Nebo se přetvařujeme?
Češi jsou v otázkách sexuálních menšin hodnoceni jako tolerantní. Je tomu tak doopravdy?
Bisexuální androgyn?
Pohled na člověka jako bisexuálního androgyna nemusí být ovšem překvapivý ani pro nábožensky založeného člověka. „Bylas mužem, nebo ženou?“ ptají se v typicky středověké básni duše zemřelého člověka. Východní náboženství jdou ještě dále: Jestliže podle reinkarnační teorie jsme již prožili spoustu mužských i ženských životů, znamená to, že naši osobnostní podstatu nelze ztotožňovat s jedním, ani s druhým pohlavím.
Psychologie mluví podobným hlasem: Podle Junga má vnitřní život muže ženský charakter (anima), a podobně vnitřním životem ženy je muž (animus). Tato inferiorní část duše představuje také naše femininní/maskulinní vlastnosti, které jsou v nás přítomny, byť je jejich rozvinutí obtížnější. Postoj k tomuto vnitřnímu obrazu ovlivňuje i náš vztah k opačnému pohlaví.
Šíře libida
Sexuální projevy jsou jen viditelnějším extrémním projevem mnohem více široce zaměřeného libida (nebo, chcete-li, energie lásky), které se v mnoha méně výraznějších podobách projevuje jako přátelství, sympatie, náklonnost …
Eroticky orientované libido je energetickou základnou každého mezilidského vztahu. Klasická otázka, zdali mezi mužem a ženou může existovat přátelství, anebo tento vztah vždy obsahuje příměs erotiky, se dá z pohledu psychologie odpovědět prostě: Vztah mezi mužem a ženou má vždy erotický charakter. Stejně tak i každé vzájemné přátelství mezi dvěma muži nebo ženami. Každý z nás je totiž tak trochu homosexuální.
Máte-li výjimečný a silný příběh lásky, o který se chcete podělit, napište nám na adresu laska2010@vitalia.cz.
V případě, že váš příběh budeme mít zájem publikovat, spojíme se s vámi. Chápeme, že témata lásky jsou citlivá, a proto můžeme v zájmu zachování anonymity vaše jméno v článku změnit.
ČLÁNKY DO MAILU