Kde byly nejdražší potraviny před sto lety? Na horách a na Žižkově

Stačí prohlédnout letáky všech řetězců, mít spoustu času na přejíždění mezi jednotlivými obchody a na jednom nákupu můžete ušetřit i několik stokorun. A nejinak tomu bylo i před sto lety. I když tehdy neprobíhala slevová mánie jako dnes, ceny potravin se v různých krajích, dokonce i po Praze, významně lišily, a pochůzkami se tak dalo hodně ušetřit.

Dokládá to materiál, podle nějž zpracoval Český statistický úřad (ČSÚ ) článek na stránkách stoletistatistiky.cz. Dozvíme se z něj, kde bylo za 1. republiky nejlevněji, kam se vyplatilo dojít pro husu, salám i máslo. A jak se ceny potravin zjišťují dnes, to jsme se ptali přímo na ČSÚ.

Galerie: Nejčastější potraviny v akci

• 
• 
• 

Dalších 31 fotografií

Data sbíraly dělnické organizace, dnes je obchodníci zasílají elektronicky

Dnes zpravodajskou síť zjišťující ceny potravin tvoří prodejny, hypermarkety, supermarkety, obchodní řetězce, provozovny služeb a ostatní instituce poskytující služby (jde asi o 8500 podniků). Zapojeno je pětatřicet vybraných okresů ČR a Praha, přičemž hlavní město je rozděleno na osm území (strat), Brno na tři strata, Plzeň a Liberec jsou rozděleny na dvě strata.

Ale i před téměř sto lety se sbírala a do tabulek zasazovala data o cenách potravin a dalšího spotřebního zboží. I když tehdy sběr dat neprobíhal tak sofistikovaně jako dnes, kdy ČSÚ přebírá údaje od několika obchodních řetězců v rámci tzv. sběru scanner dat (jde o čerstvou novinku). Obchodníci jim elektronickou a zabezpečenou cestou posílají výstupy ze svého účetního systému, obvykle dvakrát za měsíc.

Autor: Stoletistatistiky.cz

To v lednu 1921 se museli obejít bez počítačů a museli se spoléhat na sto třicet čtyři obecních úřadů a dělnické organizace, které jim data sbíraly a vkládaly do tabulek. Měli pak k dispozici souhrnné přehledy za území Čech, Moravy a Slovenska a detailnější informace za menší regiony a jednotlivá města. A díky tehdejšímu úsilí tak i dnes můžeme nahlédnout do doby našich předků a zjistit, jak a za kolik se jim žilo.

Nejlevnější mouku měli v Praze, nejdražší na horách

Zatímco v roce 1921 jste si kdekoliv po Praze koupili kilo chlebové mouky za čtyři koruny, stejně jako v jižních Čechách, čím víc jste se vydali do hor, tím byla tato mouka dražší. V Krkonoších, Orlických horách, ale i na Šumavě stál kilogram deset korun.

Vůbec nejdražší chlebovka byla v severních Čechách, kde jste si ji koupili za čtrnáct korun. Statistický úřad nám bohužel nebyl schopen vysvětlit, co tehdy ceny tak výrazně ovlivňovalo, neboť takové informace nemá k dispozici.

Mezi nejdražší sledované potraviny patřilo maso a margarín

Kdo si téměř před sto lety hodlal přilepšit, skočil si pro kus masa k řezníkovi, v severních Čechách mu za kilo hovězího vyskládal na pult dvacet čtyři korun; kdyby však bydlel v českých Sudetech, zaplatil by o šest korun méně. V průměru za celou republiku bylo nejdražší hovězí maso, jehož kilogram vyšel skoro na dvacet devět korun. Kdyby ho hospodyně hodlala opéci na sádle, musela by hluboko sáhnout do portmonky; kilo sádla stálo na Vysočině třicet šest korun, a v severních Čechách dokonce padesát čtyři. Proto když už maso na talíři bývalo, bylo pečené a maximálně jednou týdně. Tedy zejména u chudších vrstev obyvatel.

Zato brambory se tehdy hojně podávaly k obědu i k večeři, patřily totiž k nejlevnějším surovinám. Kilo brambor se pohybovalo od šedesáti haléřů na Vysočině (kde se bramborám vždy dařilo) až po tři koruny v hornatém Jablonci nad Nisou.

Skoro se chce říct, že kdo neměl na maso, mohl si k bramborám opéct obyčejný salám, ale to je omyl. Právě salám patřil k vůbec nejdražším položkám v nákupním seznamu. V Plzni byl za dvacku a třeba v Olomouci za padesát.

Moravská Ostrava versus Vítkovice

V roce 1921 se sledovaly ceny potravin jen za celé město, ale co se týče Ostravy, i po jejích hlavních částech. Je tak dobře vidět, že v Moravské Ostravě bylo jídlo levnější než v průmyslových Vítkovicích. U mouky na chleba byl rozdíl čtyři koruny, stejně tak u hovězího masa, u vepřového masa šlo o šest korun, a u obyčejného salámu dokonce o dvaadvacet.

Do Moravské Ostravy se vyplatilo dojít jak pro máslo, tak pro hrách. Máslo bylo ve Vítkovicích dražší o dvanáct a hrách o šest korun. Pivo však stálo v obou (tehdy ještě samostatných) městech stejně, tedy tři dvacet za litr.

V Praze se kvůli úsporám vyplatilo chodit

Rozdílné byly ceny i v různých částech Prahy. Samostatně byly sledovány ceny na Žižkově a Smíchově. A my tak teď víme, že kdo žil na Žižkově, žil draze. Prakticky vždy si za jídlo připlatil, nejvíce je to patrné u salámu, ale i na mase, sádle a jiných tucích. Pro srovnání nabízíme tabulku cen vybraných potravin tak, jak je zaznamenali statistici v roce 1921.

Ceny vybraných potravin v Praze na Smíchově a Žižkově v roce 1921

Jednotlivé ceny za potraviny v různých městských částech Prahy se sledují i dnes, avšak informace o průměrných cenách jednotlivých položek ve spotřebním koši za Prahu ani za její části ČSÚ bohužel nezveřejňuje. Škoda, možná bychom se také hodně divili, jak moc se ceny liší.

Galerie: Jídlo v akci? Často jen trik s menší hmotností

• 
• 
• 

Dalších 18 fotografií