Kde se vzala homeopatie a co má společného se šamanismem

Proto začal experimentovat s léky a snažil se již po vzoru mnoha svých předchůdců, například známého lékaře a velkého alchymisty Paracelsa (1493–1541), připravit jedinečné esence, které budou léčit nejen tělo, ale i duši. Systém homeopatie vyvinul na počátku 19. století a představoval jej jako seriózní léčebnou metodu. Alchymistické či zednářské vlivy jsou u něj patrné, avšak on sám to údajně popíral.

Podobné se léčí podobným

Lidé odpradávna věřili tomu, že lidská bytost se neskládá pouze z hmoty, ale také ze spirituálních částí a vnitřní energie, která reaguje na energii ve svém okolí a přitahuje k sobě všechno, co má stejný základ.

Přečtěte si také:

Nachlazení či únava z mluvení? Chrapot musíte léčit podle toho, co ho způsobilo.

Všechno je o základní rovnováze ve vesmíru. Proto se také podstatou homeopatie stala pověstná věta similia similibus curantur, tedy podobné se léčí podobným, o čemž byl Hahnemann jasně přesvědčen.

Už Paracelsus tvrdil, že jed může stejně tak zabíjet jako léčit, ale záleží pouze na jeho množství. Dále tvrdil, že v přírodě můžeme najít lék úplně na všechno, a to už na základě podobnosti. Například jádra vlašských ořechů připomínají mozek a víme, že jsou dobrá pro správnou funkci mozku, anebo ovoce či zelenina s falickým tvarem nebo tvarem ženského přirození bývají většinově známými afrodiziaky.

Homeopatické léky pak fungují tak, že pomáhají při symptomech, které se shodují s příznaky, které by způsobilo podání konkrétního léku či jedu v nenaředěné podobě. Například rulík zlomocný (Atropa belladonna) způsobuje horkost a halucinace. Proto se homeopatický lék Belladonna podává třeba při horečce, kdy má pacient zarudlé horké tváře a blouzní.

Nejen tělo, ale i duše

To, že musíme léčit především duši a znovu najít ztracenou rovnováhu, která způsobila nemoc, je jednoduše sdělená podstata takřka všech alternativních léčebných metod. Výjimkou není ani homeopatie.

Dnes spousta lidí uvažuje o tom, že homeopatie nikdy nemůže být účinná, protože používá pouze léky obsahující například cukr. To je ovšem tělo neboli základ léku. Jeho skutečnou podstatou je však více či méně naředěná složka původní látky vyskytující se v přírodě, jejíž energii tento lék nese. A právě ta má mít léčebný účinek na naše chronické problémy, pokud je lék správně zvolen a odpovídá našim symptomům nebo tělesné konstituci.

Zejména při chronických a psychosomatických potížích

Pokud bychom se měli zaměřit na to, co má homeopatie společného se šamanismem, je to právě rozladění životní síly a ztráta duše, kterou je potřeba na duchovní úrovni opět najít a přivést zpátky. Zatímco šamani pracují například s dušemi zvířat, homeopaté s dušemi rostlin, jedů či jiných přírodnin, které základy homeopatických léků obsahují.

Proto se homeopatie osvědčuje zejména při chronických a psychosomatických potížích. Každý totiž ví, že vám homeopatický lék pravděpodobně nezachrání život v případě prasklého apendixu, ale že v tuto chvíli budete spíše potřebovat zkušeného lékaře se skalpelem v ruce.

Funguje to, anebo jde o placebo?

Pozitivní účinky homeopatických léků mohou být založeny na pouhé víře v to, že nám pomohou, a zastávat placebo efekt, anebo také nemusí. Pravdu se vlastně nikdy nedozvíme. Důkazem může být jedině úspěšnost či neúspěšnost léčby, za nimiž stojí ještě spousta dalších faktorů. Přesto se homeopatie těší poměrně značné oblibě, a to především z těchto důvodů:

● je naprosto neškodná a bezpečná, a to i pro těhotné ženy nebo kojence
● nemá žádné vedlejší účinky jako spousta jiných léků
● sama o sobě nám nemůže prokazatelně zhoršit naše zdravotní potíže
● je snadno dostupná a léky se dají vyrobit i podomácku (například lihové tinktury z bylin)

Vysoce potencované látky nejsou fyzikálně prokazatelné, ale studie zkoumající účinky placeba a homeopatie ukazují, že homeopatické léky mohou fungovat. Jedním z příkladů, ať už si o něm budeme myslet cokoliv, je ten, kdy žena potřebující konkrétní homeopatický lék, jejž neměla k dispozici, napsala jeho název na papírek a ten nalepila na lahvičku, do níž nalila trochu čisté vody a protřepala ji. Poté lék užila. Co myslíte, pomohlo jí to?

Raději homeopatii než opium a pouštění žilou

Samuel Hahnemann ve svém Organonu zmiňuje, že spousta nemocí člověka vzniká po fušérském zásahu lékařů a nešetrném oslabování organismu falešným lékařským uměním, mrzačením lidského těla a alopatickým diletantstvím. Naráží na to, že mnohé způsoby klasické léčby naopak lidem více škodí než pomáhají a oslabují životní sílu. 

Přečtěte si také:

Kampaň upozorňuje na vědecky prokázaný biologický účinek homeopatických roztoků

Mohou to být například různé jedy: rtuťové masti, dusičnan stříbrný, opium, digitalis, kyselina sírová, ale i třeba projímadla nebo pijavice při pouštění žilou. Chtěl poukázat na to, že třeba běžné používání šťávy z makovic mělo spoustu nežádoucích účinků, které lidem způsobily vážné problémy. Naproti tomu znalé použití homeopatického léku bylo bez rizika.

Nabízí se tedy porozumění tomu, proč na konci 19. století homeopatie přijít musela, a také to, že měla svůj význam i dobrou myšlenku, jak lidem pomoci. Dnes homeopatii posuzujeme spíše racionálně, a protože nenacházíme žádné styčné body s logikou, házíme ji do pytle s ezoterickými přístupy v alternativní medicíně. Jestli je to dobře, či nikoliv, nechám už na posouzení čtenářů.