Tento silně toxický kov se používá při výrobě optických přístrojů pro ponorky a také v jaderných elektrárnách, kde slouží ke spouštění a usměrňování jaderné reakce. Naše úřady neměly o převozu žádné informace, panovaly tedy obavy, že by beryllium mohlo skončit na černé skládce a zamořit pro změnu české luhy a háje.
Co umí beryllium
Ilustrační foto
Mít něco takového na zahrádce nebo za humny by přitom nebyla žádná legrace. Beryllium je toxické pro většinu tkání a orgánů. Pokud se dostane do krevního oběhu, poškozuje játra, slezinu, lymfatické žlázy, kostní dřeň, plíce, slinivku břišní a ledviny. Může působit chudokrevnost nebo leukémii. Zároveň blokuje aktivitu enzymů tím, že vytěsňuje některé pro tělo důležité biogenní prvky, především hořčík. Váže se také na bílkoviny a poškozuje DNA a RNA, což může způsobovat mutace a rakovinné bujení. „Bylo prokázáno, že sloučeniny beryllia způsobují kostní nádory a nádory plic,“ uvádí web profesora Jiřího Patočky Toxicology.cz.
Čtěte rozhovor: Žijeme uprostřed jedů. Zdegenerujeme z toho?
Toxicita závisí na způsobu, jímž se látka dostane do těla. „Při poranění kovovým berylliem nebo po vniknutí jeho sloučenin do rány dochází, někdy po počátečním zdánlivém zhojení, k tvorbě bolestivých uzlů, které se mohou rozpadnout a otevřít, nebo se změnit v bolestivé a nehojící se vředy. K vytvoření uzlů (granulomů) může dojít až za několik let po poranění. K vyhojení je třeba provést operativní odstranění postižené tkáně.“
Je libo berylliózu?
Soli beryllia ve formě prachu, mlhy nebo roztoků dráždí oči, kůži a dýchací cesty. Na kůži tvoří vyrážky, puchýře až vředy. Při vniknutí látky do očí hrozí nejen zánět spojivek, ale i poškození rohovky. Vdechnutí způsobuje záněty nosní sliznice, hltanu a průdušek.
Po akutní otravě nebo po dlouhodobém pobytu v zamořeném prostředí může vzniknout chronické plicní onemocnění zvané beryllióza, které se projevuje kašlem, hleny, hubnutím, únavou, nechutenstvím a bolestmi hrudníku. Příznaky jsou podobné tuberkulóze.
Čtěte téma: Jak moc nám škodí znečištěný vzduch
Lékaři poprvé berylliózu diagnostikovali v roce 1940 u zaměstnanců továrny na výrobu fluorescenčních lamp. „Jiná onemocnění vznikla po expozici kovovým berylliem při výrobě slitin tohoto kovu a keramickém průmyslu. Otravy se projevily rovněž u lidí žijících poblíž závodu zpracovávajících beryllium,“ píše server Toxicology.cz. Úmrtnost lidí, u nichž se onemocnění projevilo do roka, dosahovala 37 %, zatímco ti, kteří onemocněli po 5–10 letech, umírali v 18 procentech případů.
Ilustrační foto
Odpad míří na západ
Až donedávna zůstával odpad uskladněn v kontejnerech areálu podniku Zapad, který byl po rozpadu Sovětského svazu uzavřen, a pozvolna zamořoval okolí. Koncentrace v půdě byly podle měření až sedmkrát vyšší než povolený limit. Vyvézt beryllium do Ruska na skládku nebezpečného odpadu nedaleko Petrohradu už po osamostatnění Ukrajiny nebylo možné, a tak vláda hledala jiné alternativy. Nakonec si kyjevská radnice najala na likvidaci odpadu izraelskou firmu SIGroup Consort Ltd za 14 milionů hřiven (29 milionů korun).
Podle deníku Segodňa mělo být beryllium odvezeno do konce letošního srpna na Slovensko. „Jednáme se slovenskou firmou, která je ochotna kontejnery převzít. Bude to stát kolem 3,2 milionu hřiven (7,2 milionu korun)," oznámil deníku Segodňa šéf odboru pro mimořádné situace na kyjevské radnici Vitalij Pšenyčnyj. To se ale nestalo, a minulý týden sdělil Pšenyčnyj novinářům, že náklad vyrazí ještě dále na západ: „Schválili jsme program, podle kterého musí být všechen tento odpad vyvezen za hranice Ukrajiny do Česka. Bylo na to uvolněno 14 milionů hřiven. Už máme s Čechy dohodu.“
Kde skončí jedovatý odpad?
S kým má ale kdo ve skutečnosti dohodu, není vůbec jasné a ukrajinští úředníci po hlasitém protestu České republiky mlží dál. „V současné době probíhá balení beryllia,“ odpovědělo serveru Vitalia.cz ukrajinské ministerstvo životního prostředí. „Česká republika je považována za jednu z pěti možných zemí, na jejichž území by bylo možné beryllium uskladnit. Nicméně konečné řešení ohledně konkrétního výběru cílové země dosud nebylo přijato.“
Díky toxikologům máme tedy představu, co takové beryllium v sousedství může znamenat pro naše zdraví. Ale kde toxický odpad nakonec skončí, nevíme. Nebo že by něco bylo na šeptandě, že odpad už je dávno v tichosti pohřben doma na Ukrajině a vláda se jen snaží vyvézt do zahraničí prázdné kontejnery, aby uklidnila občany a ospravedlnila případné finanční nesrovnalosti v městském i státním rozpočtu?
ČLÁNKY DO MAILU