Podle zákona je rodič plně zodpovědný za dítě až do jeho osmnácti let. Práva rodičů v tom, kdy smí rozhodovat taky o zdraví dítěte, jsou však trochu okleštěná. Určuje je mimo jiné i nový zákon o zdravotních službách, který začne platit od Nového roku. V porovnání s tím, co platilo doposud, dává větší pravomoce rozhodovat o sobě dětem samotným. Na pěti příkladech je jasně vidět, na kom kdy leží zodpovědnost za zdraví dítěte.
1/ Očkování
Příklad asi nejznámější, kde dlouho platilo, že stát a veřejný zájem je nadřazený nad právem rodičů a teprve v posledním roce se to díky soudním rozhodnutím změnilo. Takže co platí?
Čtěte také: Úřady už by neměly pokutovat odmítače očkování
„Stát nesmí trestat rodiče, kteří odmítnou očkovat své děti, zaznělo ve verdiktu Nejvyššího správního soudu v loňském létě. A poté ještě Ústavní soud v jiném případu rozhodl, že úřady mají v odůvodněných případech upustit od pokutování i jiného nátlaku na rodiče, kteří odmítají povinně očkovat své děti,“ říká právník Roman Blažek. Tedy po dvaceti letech odsuzování rodičů a to i těch, jejichž dítě po povinné vakcíně například ochrnulo, jde o první ústupek ve prospěch rodičovských práv.
Neznamená to ovšem, že se můžete automaticky vykašlat na povinná očkování dítěte. Ale máte-li vážné důvody, proč některé z nich odmítáte a jste připraveni za to svést bitvu s lékařem i s úřady, už by vás nikdo neměl pokutovat.
Seriál Očkování: Kdy je povinné, kdy rozumné a kdy je to nesmysl?
2/ Dítě v nemocnici
Druhá dobrá zpráva pro rodiče: doposud zákon neobsahoval, že dítě má právo na to mít u sebe v nemocnici mámu nebo tátu, určovala to jen vyhláška a pravidla zdravotních pojišťoven o tom, co se proplácí. Dnes je však toto právo přímo zakotveno v zákoně.
Dítě nemusí zůstat s lékařem samotné, rodiče mají právo být s ním
„Pacient má právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, pěstouna nebo jiné osoby, do jejíž péče byl pacient na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu svěřen, je-li nezletilou osobou,“ říká zákon. Nikdo nemocnici neříká, jak to má zajistit, ale je jisté, že vám nemůže odepřít, abyste nezůstali u svého dítěte čtyřiadvacet hodin denně. A to včetně všech vyšetření, které musí dítě absolvovat.
Z tohoto pravidla platí jediná výjimka: rodiče, kteří jsou podezřelí z týrání dítěte, respektive kde lékaři mají toto podezření a ohlásí je na policii, ztrácejí právo s dítětem zůstat v nemocnici či na vyšetření.
3/ Život zachraňující zákroky
S tím, co se bude dít s dítětem v nemocnici, musí rodiče, respektive alespoň jeden z nich, vyslovit souhlas. Jedinou výjimkou jsou život zachraňující zákroky. Což se může týkat například transfúzí krve u Svědků Jehovových, kteří je odmítají jak pro sebe, tak pro své děti. V takových případech platí, že rozhoduje zdravotník a jeho svědomí.
Čtěte dále: Jsem rodič a kdo je víc?
„Jde-li o zdravotní služby, které lze poskytovat bez souhlasu a jsou-li nezbytné k záchraně života nebo zdraví pacienta a odpírají-li rodiče nebo jeden z nich nebo jiný zákonný zástupce souhlas, rozhodne o poskytnutí zdravotních služeb ošetřující lékař nebo jiný zdravotnický pracovník, určených poskytovatelem,“ říká jasně zákon. Takže rodiče, kteří chtějí léčit dítě s rakovinou u léčitele nebo třeba modlitbami (a byly takové případy a skončily u soudu), mají smůlu: o léčbě a tím i životě dítěte rozhodují lékaři. Zachránit jeho život i proti vůli rodičů je priorita.
4/ Podstatné zásahy do života dítěte
Jde-li o dítě, musí dát k běžné léčbě vždy souhlas alespoň jeden z rodičů. Souhlas obou rodičů se vyžaduje, pokud jde o léčbu či zákrok, který může podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nebo kvalitu života. Třeba amputace ruky, nebo také potrat.
Pokud lékaři nezískají souhlas obou rodičů, nebo když si samo dítě přeje něco jiného než rodiče, nemocnice musí oznámit do čtyřiadvaceti hodin tento rozpor soudu, a ten dítěti ustanoví opatrovníka, který bude jednat jeho jménem a rozhodovat místo rodičů.
5/ Dítě nesouhlasí s rodiči
Posilují se práva dětí, které už nejsou dětmi, ale stále jsou nezletilí. „Nezletilému pacientovi staršímu 15 let se informace a zodpovězení doplňujících otázek o jeho nemoci poskytne v plném rozsahu s výjimkou případů, kdy tento pacient není schopen v dostatečné míře porozumět významu a charakteru poskytovaných zdravotních služeb a jejich vlivu na jeho zdraví a život,“ říká zákon a dává tím nezletilé náctileté na roveň dospělým. U mladších dětí se totiž informace o zdravotním stavu dozvědí rodiče a dítě jen to, co je schopné pochopit.
„Jde-li o pacienta staršího 15 let, lze zdravotní služby poskytovat bez souhlasu zákonného zástupce, pokud ten s tím vysloví souhlas. Zákonný zástupce může souhlas podmínit následným informováním o poskytnutých zdravotních službách,“ říká zákon. To znamená, že u starších dětí nemusí být rodič stále, dítě má právo o sobě rozhodovat samo, ale rodič se stejně může zpětně dozvědět, co se s pacientem dělo.
Přečtěte si dále: Létání miminek hraničí s týráním dětí
A co je nejdůležitější: když dítě nesouhlasí s tím, co si přejí rodiče a jde o důležitý zásah do jeho života, platí to co v předchozím bodu: o jeho osudu nebude rozhodovat lékař nebo rodiče, ale nezávislý opatrovník ustanovený soudem.
ČLÁNKY DO MAILU