Jedinou možností, jak mít vlastní dítě, je pro některé páry náhradní mateřství. Toto tzv. surogátní mateřství představuje proces, kdy embryo biologických rodičů donosí náhradní matka. Ta se musí vzdát rodičovských závazků k dítěti a umožnit biologickým rodičům, aby toto dítě „adoptovali“ (nezrušitelně osvojili).
Náhradní (surogátní) mateřství
- Neplodný pár se domluví s ženou, která je zdravá a schopná donosit dítě.
- Biologickým otcem dítěte je muž z neplodného páru, jeho spermie je použita k oplodnění vajíčka a on je zapsán do rodného listu dítěte.
- Pokud má žena z neplodného páru svoje vajíčka, použijí se k oplodnění vajíčka její.
- Pokud její vajíčka k dispozici nejsou, použijí se vajíčka anonymní dárkyně.
- Embryo vzniklé spojením těchto pohlavních buněk je následně transferováno náhradní matce, která plod donosí a porodí.
Zdroj a více informací: Repromeda
Bohužel informace se hledají obtížně a lidé se obracejí o pomoc na centra asistované reprodukce. Ředitelka jednoho z nich, Kateřina Veselá z kliniky asistované reprodukce Repromeda, přibližuje, kdo se může stát náhradní matkou a jak celý postup probíhá od počátku až po narození dítěte.
Kdo může využít pomoci náhradní matky?
Náhradní neboli surogátní mateřství je vhodnou variantou pro páry, kdy žena nemůže dítě sama z různých zdravotních důvodů donosit. Překážkou může být například vrozená vývojová vada dělohy nebo její absence, poškození děložní dutiny či nízká děložní sliznice. Odborníci ale těhotenství a porod nedoporučují ani ženám, které trpí nějakým závažným chronickým onemocněním, ať už kardiovaskulárním, neurologickým či psychiatrickým. V takovéto situaci může být nápomocná žena, která se stane náhradní matkou a embryo biologických rodičů donosí. „Řada dvojic nemůže bez využití pomoci náhradní matky přivést na svět vlastní dítě. Žena může pomoci jak někomu ve své rodině, blízké kamarádce, ale také dvojicím léčeným na klinice asistované reprodukce,“ vysvětluje Kateřina Veselá.
Kdo se může stát náhradní matkou?
Náhradní matkou může být žena, která chce pomoci párům, které nemohou ze zdravotních důvodů mít vlastní dítě. Ideálně by měla být ve věku mezi 20 až 49 lety, měla by mít minimálně jednoho vlastního potomka a být v prokazatelně dobrém zdravotním stavu. Pokud je žena v manželství, jedná se o určitou nevýhodu, protože do celého procesu by se v takovém případě musel zapojit i její manžel. Lepší tedy je, když je žena svobodná nebo rozvedená. Nutné je dále v České republice platné zdravotní pojištění. „Jestliže adeptka na náhradní matku vyhoví všem těmto požadavkům, musí podstoupit zdravotní prohlídky, gynekologické a ultrazvukové vyšetření a také testy na pohlavně přenosné choroby. Specializovaná vyšetření by měla absolvovat na klinice, kde proběhne také samotné IVF,“ upřesňuje lékařka. Počet IVF neboli umělých oplodnění u nás stále roste, stejně jako věk matek.
Galerie: Rodí starší ženy. Riziko vývojových poruch stoupá
Je to úloha vhodná pro každou zdravou ženu?
Není. Je nutné si uvědomit, že se jedná o eticky a sociálně složitý a také psychicky náročný proces. Vhodné je to tedy spíže pro ženy, které si své vlastní těhotenství opravdu užívaly, po dalších vlastních dětech už netouží a chtějí tímto způsobem pomoci k vytouženému dítěti někomu dalšímu.
Motivující se může stát i finanční kompenzace pohybující se mezi 250 až 500 tisíci korunami. Je to náhrada za ušlou mzdu, cestovné, těhotenské oblečení, výdaje za zdravou stravu a případnou nadstandardní zdravotnickou péči, která není hrazená ze zdravotního pojištění apod. Všechny náklady hradí žadatelský pár.
Jak celý proces probíhá?
Dvojice si ženu, která se stane náhradní matkou, vybírá sama. V momentě, kdy se obě strany shodnou na podmínkách, celý proces probíhá stejně jako klasický cyklus IVF. Tedy spermie muže z neplodného páru oplodní vajíčka ženy z neplodného páru. Pokud však žena nemá vajíčka vhodná k oplodnění, je možné využít i vajíčka od anonymní dárkyně. Vajíčka od náhradní matky nesmí být použita, jelikož dárcovství je u nás ze zákona anonymní. Podívejte se, co všechno sami ze sebe u nás můžete zpeněžit.
Embryo je poté vloženo do dělohy ženy – náhradní matky. „Náhradní matka uděluje souhlas se zavedením embrya do své dělohy s úmyslem otěhotnět, dítě donosit a porodit. Jakmile otěhotní, biologický otec uzná se souhlasem náhradní matky své otcovství a stává se tak otcem se všemi právy a povinnostmi. V momentě narození dítěte se pak náhradní matka vzdá všech rodičovských práv a závazků a je tedy umožněno biologické matce, aby dítě osvojila. Biologický otec je od počátku uveden v rodném listě dítěte, proto dítě neosvojuje,“ vysvětluje celý proces Kateřina Veselá.
Náhradní mateřství není v České republice ze zákona zakázáno, ale ani jej žádný zákon samostatně neupravuje. Vychází se tedy ze stávajících zákonů a celá metodika surogátního mateřství by měla být spojena s právními konzultacemi a servisem, doporučuje odbornice.
Odborná spolupráce:
MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.
Ředitelka kliniky reprodukční medicíny a preimplantační genetické diagnostiky Repromeda. Je členkou mezinárodních organizací zabývajících se výzkumem a organizací léčby neplodnosti s využitím genetické diagnostiky. Věnuje se reprodukční genetice a preimplantační genetické diagnostice.
ČLÁNKY DO MAILU