Je po žních, čas sčítání a hodnocení. Špatné prognózy se bohužel naplnily, a tak, stejně jako v Rusku, Austrálii či Americe, i naši zemědělci vykazují nižší přírůstky ve svých sýpkách než v roce předchozím. Výnos žita byl nižší o 0,7 t/ha (jen 4,04 t/ha) a pšenice bylo sklizeno o 1,5 t/ha méně (4,52 t/ha) v porovnání s rokem 2011. Zásadní čísla, která ovlivnil především nedostatek vláhy, by neměla být nikomu lhostejná, mohou se dotknout každého z nás. Navýšení cen běžného pečiva a chleba je takřka nevyhnutelné. Ale pramálo na tom vydělají ti, kteří na nízkém výnosu z polí nejvíce tratí, tedy zemědělci a pekaři, na které vždy padá největší díl viny. Proč a kdo na základní potravině nejvíc trží, vysvětlil předseda Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů Jaromír Dřízal na Světovém dni chleba.
S prodejem chleba už to nejde od desíti k pěti.. jen k šesti
16. říjen se už po čtvrté stal oslavou chleba. Monstrózně pojatá akce, kde nechyběla celá řada pekařů, odborníků i představitelů naší vlády začala povstáním při živém zpěvu České hymny a následně i písní o chlebu. Trochu okázalé a místy k neuvěření, ale do místa, kde je z roku 993 první doložená zmínka o výrobě chleba v Praze, do Břevnovského kláštera, takový ceremoniál asi sedne.
Skývu chleba máme na talíři častěji
„Neexistuje země, kde by se chleba nepekl, neexistuje místo, kde by chleba nevoněl a neexistuje člověk, který by se chleba přejedl,“ řekl hned v úvodu Jaromír Dřízal. Ano, podle aktuálních dat se chleba začíná péct trochu více, seženete ho voňavý prakticky kdykoliv a do chlebovek si ho vkládáme přece jen častěji než v letech minulých. Nejsou to ale nijak omračující křivky směrem vzhůru, jedná se o pouhý kilogram chleba na osobu a rok. Avšak vzhledem k tomu, že za posledních šedesát let produkce klesla o 60 %, je i ten jeden bochník úspěchem. Pekaři si to vysvětlují jako přesun preference od pečiva ze zmrazených polotovarů, které je výrazně dražší než srovnatelné množství chleba.
Těžko předpokládat, že člověk před tím, než si do igeliťáku vhodí pět kaiserek, přepočítá jejich váhu a cenu na chleba. A pak rozhořčen rozpeky vrátí do ošatky. Navíc ještě do 31.července 2012 jsme mohli pouze hádat či odpozorovat, které pečivo je dopékané, a které čerstvé (však jsme se letos v srpnu všichni divili, když se ukázalo, jak velký je podíl rozpeků v obchodech). Ani cena chleba a pečiva se nijak dramaticky nezvýšila. Navíc nám již dříve společnost Penam, jeden z největších dodavatelů pečiva v Česku, potvrdila, že odklon od rozpeků se nekoná a podobnou zkušenost mají i prodejny (viz Rozpečené versus čerstvé pečivo. Které je lepší?) Možná je lehce zvýšený odbyt chleba daný spíše tím, že chleba je vždy o dvou kůrkách a my jsme si našli tu lepší v malých pekařstvích.
Ceny chleba jsou deformované
„Podle nejnovějšího průzkumu bylo s chlebem u nás spokojeno 56 % lidí,“ řekl Jaromír Dřízhal. To ale asi nebudou všichni, kteří skoupí více než jeden milion čerstvých bochníků chleba, které se u nás denně vyrobí. Navzdory široké různorodosti chlebů, od bramborových, česnekových až po kváskový či narychlo v peci nafouknutý, průměrně utratíme za chléb necelou tisícovku ročně. Nešmakuje nebo je na nás drahý? „Spotřebitelská cena jednoho kilogramu chleba, která byla v srpnu letošního roku 22, 68 Kč, je v porovnání s okolními státy výrazně nižší. Například v Německu a Rakousku je chléb v pekařství až o polovinu dražší než litr benzínu. Cenové relace u základních pekařských výrobků jsou u nás deformované,“ posteskl si Jaromír Dřízal.
Čtěte také: Jak se při koupi chleba nenapálit
Deformitu a falešné iluze o ceně mají na svědomí akční letáky obchodních řetězců. Chleba za necelou desetikačku nemůže pokrýt náklady na suroviny, pekaře, energie, pohonné hmoty k přepravě, pracovní sílu v obchodě a ještě navýšit zisk obchodu. Zatímco za socialismu cenu chleba dotoval stát, jak říká Jaromír Dřízal, dnes ji dotuje obchod, který kalkuluje s tím, že v něm nekoupíte jen tu jednu šišku za pětku. Skásne nás tím, že u něj nakoupíme další výrobky, které bychom třeba pořídili jinde.
Je za vším cenová politika řetězců?
„V případě, že by nebyl zohledněn nárůst nákladů a nastaveny správné cenové relace mezi výrobci a obchodem, řada pekáren by musela ukončit své podnikání. Čeští pekaři se dnes již pohybují na evropském potravinovém trhu, a pokud by ztráceli svoji konkurenceschopnost, zvýšil by se dovoz zmrazených pekařských polotovarů a jejich podíl na pultech obchodů na úkor čerstvého pečiva,“ uvedl předseda pekařského svazu.
Dále čtěte: Kvalitní chleba nemůže stát 9,90, říká pekař
A ty správné poměry mezi odbytovou cenou, kterou chce pekař, a spotřebitelskou, tedy tou, kterou platíme v obchodě, jsou výrazné. Zatímco letos v srpnu byla odbytová cena kolem sedmnácti korun, do košíku jsme si chléb vkládali za bezmála dvacet tři korun. Marže obchodu tak činí 30 % na jeden bochník. Nelze tedy lomit rukama a chrlit urážky na pekaře. Od nástupu ekonomické krize jim náklady rostou, cena mouky se zvýšila o čtvrtinu a oni svůj výrobek prodávají jen o tři koruny dráž. Černou na terči by měly být obchody, které dopečeným chlebem a pečivem z Polska mohou pozvolna pohřbívat tradiční český chléb; a v neposlední řadě svůj díl viny nese lačný spotřebitel, který chce slevu zadarmo. Technologická a časová náročnost kváskového chleba stále není cenově doceněna obchodními řetězci v odbytových cenách, proto si své místo ve velkých obchodech stále těžce hledá a cestu rozpekům umetá. Jsou totiž vždy po ruce a dokáží vykrýt aktuální poptávku.
Významnou tečkou slavností chleba bylo ohlášení úpravy stávající novely vyhlášky č. 333/1997. Svaz pekařů a cukrářů se zasazuje o připojení informací o zemi původu zmrazeného polotovaru. Možná už v příštím roce tak vedle nápisu „ze zmrazeného polotovaru“ přibude dalším mrňavým písmem: země původu: Polsko (Maďarsko, Německo…).
Zdroje: Seminář Den chleba, Svaz pekařů a cukrářů, Český statistický úřad
ČLÁNKY DO MAILU