Kdy je masturbace normální, a kdy už ne?

Představte si, že by 97 procent populace trpělo slepotou, chronickou slabostí, sníženou inteligencí, neplodností nebo šílenství. Připadá vám to jako nereálná vize z apokalyptického thrilleru? Pokud by měli pravdu duchovní, učitelé, lékaři, kteří se v minulém a předminulé století zabývali psaním příruček sexuální výchovy, byl by tento obraz společnosti smutnou realitou.

Všechny výše zmíněné poruchy podle nich totiž měla způsobovat masturbace, které se pravidelně věnuje většina dospělé populace. Zatímco mužům podle moralistních spisků hrozila hlavně slepota a neplodnost, pro dívky a mladé ženy mohly být chvilky věnované autoerotice vstupenkou do blázince.

Zešílíme z mastrubace?

Časy se mění. V dnešní době už vám asi nikdo nebude tvrdit, že když se budete věnovat masturbaci, přijdete o zrak nebo zešílíte. Sexuální revoluce ve dvacátém století zbořila většinu tabu. Dopřávat si „vlastnoruční potěšení“ je považováno nejenom za zcela normální, ale dokonce i zdraví prospěšné.

Pravda, stoupenci některých náboženství mají stále ještě jiný názor, ale i jejich argumentace se oproti minulosti značně zmírnila. Rozšířené předsudky a pověry o masturbaci mizí díky otevřenému šíření informací o sexuálních aktivitách, v časopisech a na internetu najdete zcela běžně (to se týká hlavně žen) návody „jak na to“, v sex shopech si zase můžete vybrat z opravdu velké škály pomůcek, které zaručují obzvlášť intenzivní prožitky.

Jsem závislá. Na sexu

Podle výzkumů amerických vědců je na souložení, masturbaci, sledování pornofilmů nebo sexu přes internet závislých asi pět procent dospělých, některé prameny ale hovoří až o dvaceti procentech. A situace se, údajně, zhoršuje. Je tu důvod ke znepokojení?

 Podle zpráv z USA by to mohlo tak vypadat, ale v otázce sexuální závislosti nejsou psychologové a sexuologové vůbec zajedno. Například český sexuolog Radim Uzel považuje dokonce tuto závislost za pouhý výmysl senzacechtivých novinářů. Dá se tedy říci, že sex, masturbace atd. neškodí v jakémkoliv množství?

Pravda bude, jak už to tak bývá, někde uprostřed. Slavný spisovatel Izák Bashevis Singer v jedné své povídce napsal, že vášeň se může stát ze všeho, i z louskání slunečnicových semínek. Tedy i z masturbace?

Kdy už máte problém?

Být závislý znamená ztratit v určitém ohledu kontrolu nad svým životem, stát se otrokem něčeho, co by třeba v jiné situaci mohlo být dokonce zdrojem radosti. A právě v onom zdroji radosti se dá nejlépe najít odpověď na otázku, kdy se z masturbace stává závislost.

Dvaatřicetiletá Dita B. navštívila psycholožku kvůli závislosti na masturbaci a depresím. Masturbovala tak často, že jí tato činnost začala narušovat každodenní život. Přitom, jak sama připouštěla, už z toho neměla ani žádné potěšení, a to i přesto, že pravidelně dosahovala orgasmu.

VIDEO: Masturbace je zdraví prospěšná. Kvůli stresu přibývá mladých mužů bez erekce

Už při vstupním rozhovoru se ukázalo, že toto nutkavé jednání se u mladé ženy rozvinulo po tragickém úmrtí matky před necelým rokem. Masturbace se pro ní stala prostředkem, jak na chvíli na vše zapomenout, dosáhnout uvolnění. Po čase ale začala cítit nutkavou potřebu masturbovat, kdykoliv ji něco vystresovalo. 

Sex, včetně masturbace, by pro nás měl být činností přinášející radost. Zároveň je ale záležitostí vysoce individuální. Ať už jde o množství nebo formu. Pro někoho je příjemné a obohacující, když se dvakrát týdně příjemně naladí masturbací před spánkem, jiný si pod slovy příjemné a obohacující představí tutéž činnost, ovšem čtyřikrát v průběhu téhož dne. Nutno říci, že pokud vás to právě takhle baví, obojí je v pořádku. 

Nechci, ale musím masturbovat

Problém nastává v okamžiku, kdy se člověk k masturbaci uchyluje ne proto, že by si „chtěl udělat dobře“, ale proto, že prostě musí, že má nutkavou potřebu. Dá se tedy říci, že nezáleží ani tak na četnosti, jako spíše na přístupu. „Dle současných klasifikací nemocí lze býti závislým pouze na nějaké chemické látce, ostatní takzvané závislosti jsou řazeny mezi nutkavé poruchy. Tak je tomu i třeba s nutkavou masturbací,“ říká sexuolog Ondřej Trojan.

Psychologové a sexuologové, kteří připouštějí, že se z masturbace může stát nutkavá porucha, mají za to, že ke vzniku tohoto problému vede většinou touha po úniku z reality, která bývá zapříčiněna různými traumaty a frustracemi.

Je tedy zřejmé, že záliba v rozkoši člověku závislost na masturbaci či na sexu nepřivodí. Pokud máte velkou sexuální apetenci, není důvod se znepokojovat. Jestli se ale pravidelně dostáváte do situací, kdy „nechcete, ale stejně musíte“, bylo by dobré navštívit psychologa nebo sexuologa. Je totiž obrovská škoda, když se sexuální život změní ze zdroje radosti na zdroj deprese a rozčarování.