Dokud to nezažijete, můžete si myslet, že rodiče hodně plačících kojenců přehánějí, když líčí, jak je celá rodina vyčerpaná. Občas přece brečí každé malé dítě. Jenže pláč či dokonce křik, který si vysloužil označení tříměsíční kolika, je někdy k nevydržení.
přečtěte si také: Vzteká se, pláče a křičí vaše miminko? Pusťte mu Mozarta
Šárčin syn už je velký, nedávno oslavil dvanácté narozeniny, ale na jeho kojenecký pláč vzpomíná celá rodina dodnes. „Vydržel brečet v kuse i dvanáct hodin. Několikrát jsme s manželem v zoufalství vzali dítě a odvezli ho na pohotovost, kde ho prohlédli, řekli že je zdravý, zamumlali cosi o hysterických rodičích a poslali nás zase domů,“ vzpomíná matka. Když byly chlapečkovi necelé tři měsíce, přestal s vysilujícím pláčem, jako když utne.
Může za to bolavé bříško nebo nevyzrálá nervová soustava. Případně možná obojí. Takhle nejasně vám na dotazy po původu často několikahodinového pláče nejmenších dětí odpoví i lékaře, včetně velkých kapacit. Někdy se pro něj používá název tříměsíční kolika, případně odborněji excesivní pláč kojenců.
Pláč jako reakce na svět mimo bezpečí dělohy
„Při diagnostice excesivního pláče se obvykle využívá především takzvané pravidlo tří, které znamená, že pláč se vyskytuje u jinak zcela zdravého kojence více než tři hodiny za den, během více než tří dnů v týdnu, po dobu více než tří týdnů,“ vysvětluje ve své práci o pláči kojenců brněnská lékařka Jana Marešová.
Naráží v ní i na to, že příčinu se stále odborníkům nepodařilo objasnit a že roli může hrát i vztah matka – dítě, či že může jít o příznak alergické reakce. Potíže některých dětí se totiž zmírňují, pokud matka ze stravy vypustí například kravské mléko a výrobky z něj. Je ale dost možné, že ani mnohahodinový pláč nemá žádnou fyziologickou příčinu.
„Zvažuje se, zda excesivní pláč není jen vyhrocenou formou zhoršené adaptace kojence na život mimo dělohu, která je spojena se zvýšenou citlivostí na vnější podněty a sníženou schopností seberegulace,“ uvádí lékařka Marešová, která svou práci napsala spolu se Zuzanou Masopustovou z brněnské Fakulty sociálních studií.
Naopak, jen málokdy se potvrdí, že by snad kojící matka měla málo mléka, byť to někoho může napadnout jako první příčina. „Může se však snadno stát, že matka v obavě z nedostatku mléka či ve snaze utišit plačící dítě, přikládá ho prsu zbytečně často, ono se přepíjí a polyká vzduch a celé se to ještě zhoršuje,“ varuje dětská lékařka Jana Vondráková. Někdy může však hrát roli špatná technika kojení, kvůli níž dítě polyká zbytečně moc vzduchu.
Rodiny chlapců jsou na tom hůř
Podle lékařky je plačící maličký kojenec pro rodiče o to větší zátěží, že zatímco nespokojenost umí dát najevo velmi vehementně, projevu vděku se od něj nedočkáte. „Jakmile se syn začal alespoň občas usmívat, dokázala jsem pak i ty jeho breky snášet lépe, protože jsem věděla, že už se mnou jakž takž komunikuje,“ tvrdí Kamila, jejíž syn se taky prvními týdny života proplakal.
Mimochodem, to že se v článku objevují samé matky chlapců není náhoda, ti totiž obtížně vysvětlitelným pláčem trpí mnohem častěji než holčičky. Proč, lékaři netuší.
Nakonec je však jedno, kdo a proč tříměsíční kolikou trpí, hlavní je, jak děťátku a tím i rodičům ulevit od jejich projevů. Dobrá zpráva zní: možnosti tu jsou, často se nějaká alespoň částečná pomoc najde. Chce to však zkoušet a zkoušet.
Základem je nošení a dotýkání se, které nakonec mohou zabrat jak na nezralou nervovou soustavu dítěte tak na jeho zatím ne zcela vyvinutou soustavu trávicí. Potomkovi byste měli masírovat bříško, hýbat mu nožičkami, aby se jeho střevní peristaltika alespoň trochu rozhýbala, pomáhá také, když ho položíte na bříško.
Samozřejmě ne hned po kojení, ale na druhou stranu, některým dětem právě tato poloha pomáhá, aby si odříhly. Na druhou stranu, není nutno odříhávání přeceňovat, protože některé děti se kroutí, i když jim jde skvěle, a naopak.
Skvělé jsou některé kapky. V lékárnách jich za cenu kolem stokoruny za balení dostanete na výběr z několika druhů a opět, je třeba je vyzkoušet a počítat s tím, že v žádném případě nezaberou na poprvé. Na většině z nich je napsáno, že se hodí pro kojence od jednoho měsíce výše, ale můžete je použít i pro zdravé děti hned od narození, jen si to pro jistotu nechte schválit svým lékařem.
Recept zní: zkoušet a zkoušet, co zabere
Kapky proti nadýmání je dobré doplňovat probiotiky v balení pro kojence, jejich cena už je o něco vyšší, začíná zhruba na dvou stovkách, ale mohou stát také stovek šest, kdy připlácíte za to, že již jsou ve formě kapek. Můžete ale koupit levnější vysypávací kapsle, které dáte na lžičku do odstříkaného mléka. Lékaři doporučují i fenyklový čaj z láhve, kojení dítěte, které jinak nemá s příjmem mléka problém, nijak neohrozí. Probiotika pak můžete rozpustit i v něm. Čaje nedávejte moc, na výběr máte buď sáčkový nebo už granulovaný, nevýhodou granulovaného je ale zbytečná přítomnost cukru.
čtěte dále: Jak zvládnout kojeneckou koliku
Podávat ho můžete z kojenecké láhve, ideálně z takové, která myslí na děti s bolavým bříškem a je konstruována tak, aby zbytečně nesálo vzduch. Takovou je samozřejmě dobré pořídit i v případě, že nekojíte a krmíte dítě umělým mlékem.
Dětem je rovněž příjemné teplo, dopřejte jim ho například pomocí nahřívacího polštářku plněného třešňovými peckami, který bývá ve koupi v drogerii nebo po internetu.
Myslete na vlastní odpočinek a využijte k tomu kohokoliv
I matka je jen člověk. A čím víc dítě pláče, tím unavenější jsou rodiče, zejména právě matka. Přitom by si tím spíš potřebovala odpočinout. Takže, zabírá na pláč vozit a houpat dítě v kočárku? Rychle shánějte babičku, tetičku, kamarádku nebo klidně staršího sourozence dítěte, který ho alespoň na hodinu vezme ven, zatímco vy si doma chvíli odpočinete, i kdybyste měla jen koukat do stropu nebo si jít dát sprchu.
„Mně zase moc pomohla kamarádka, která řekla jen „vezmi malého a přijeď“. Pak mě poslala spát, zatímco toho mého uřvance nosila,“ popisuje Kamila, která slibuje, že tuhle službu určitě pošle dál, ač někdo v jejím okolí povije podobné dítě.
Důležité také je, aby se matka plačícího dítěte nenechala znervózňovat rádoby moudrými poznámkami okolí – nejnebezpečnější jsou v tomto ohledu příbuzné, jejichž děti jen šťastnou shodou náhod podobné problémy neměly a ony si mylně myslí, že je to jejich zásluha.
Dítě autorky tohoto článku je co do pláče řekněme střední třída. Bylo by nejspíš schopné brečet i několik hodin, ale v praxi se tak naštěstí neděje – krom všemožných kapiček a nahřívání bříška v noci zabírá společná postel s rodiči a časté konejšení, ve dne pak nošení. Například v šátku. Naštěstí na noteboocích se dá psát i ve stoje, stačí najít vhodně vysokou polici…
ČLÁNKY DO MAILU