Ten náš řvával v kuse tak 3 a půl hodiny, nejvíc večer, kdy jsem přišel z práce, psychicky unavený, vyčerpaný. Od sedmi do půl jedenácté byl pěvecký koncert; manželka z mimina za celý den grogy, teď já, jež potřeboval ticho a klid (učím hudbu)... No, zkrátka to u nás bývalo někdy velmi zajímavé. Na bříško jsme zkoušeli různé kapky, pak i čaj, nejvíc asi pomáhala rourka. A muzika. Když jsem malému začal hrát na akordeon, byl zticha jak pěna. Ale dlouho jsem to nevydržel, neboť jsem tento nástroj předtím poslouchal pracovně několik hodin. Jakmile jsem přestal, navázal na mě on. Uf. Jak jsem rád, že už mu táhne na desátý měsíc. Ten řev byl tak do toho 3. - 4. měsíce věku.