Názor k článku Když marodí duše, tělo začne chřadnout od emilka - Paní primářka to zde velmi hezky popisuje,ale já...

Paní primářka to zde velmi hezky popisuje,ale já jsem tam byla 2x a doufám,že už se tam nedostanu.Po přijetí mě strčili do sítového lůžka,které tedy nezavřeli,ale nacpali do mě léky,že jsem byla týden mimo.Nutili mě jíst,setra do me cpala rohlík,div jsem se neudusila,byla jsem tak omámená,že jsem nemohla polykat.Na tu hrůzu i přes omámemí nikdy nezapomenu.Když jsem se vzpamatovala a začala se zajímat o situaci kolem sebe, začala jsem štourat do dokumentů.které mi dali k podpisu při příjmu.Neuspěla jsem,nevyhověli mi.Protože jsem se jich neustále dožadovala, předávkovali mě nějakým s-instvem,že jsem omdlévala, v koupelně jsem také omdlela, jedna pacienka volala o pomoc, zdravotní bratr mě ůdajně odnesl na postel a když jsem mu druhý den děkovala,tak to zapřel,prý mě neodnesl. Do očí mi to zapřel i primář a sestry také.Prý se nic takového nedělo.A to jsem omdlela několikrát.Zjistila jsem,že prostě musím držet -ubu. Po měsíci ,,spolupráce" jsem byla propuštěna domů.Těsně před tím jsem požádala
o kopie zdrav. dokumentace.Primář si mě pozval k sobě a řekl,že jsem paranoidní a že mě domů nepustí.Ze strachu jsem tedy dokumentaci už nežádala atak jsem byla propuštěna.V blázinci nejste člověk,jak výše říká paní primářka.