Významný český psycholog Stanislav Kratochvíl popsal již před desítkami let „typická, většinou nesplněná očekávání žen a očekávání mužů od manželství“. Zdůraznil, že mají vztah k postojům a stereotypům chování v dané společnosti. Nejde o normu ani nárok. Když nejsou naplněny, vyvolávají dlouhodobou nespokojenost, úzkost, někdy psychosomatické problémy. Jsou v nenápadném pozadí leckterých fyzických onemocnění i nejedné neuvážené reakce.
Česká společnost se od té doby naprosto změnila. Posuďte sami, zda psychologova zjištění zastarala.
Očekávání žen
Popovídat si s partnerem, sdílet své zážitky, popsat své pocity a zároveň nemít dojem, že „mluví do dubu“. Těší se z jisté vzájemnosti sdílení. Ochotně partnera vyslechnou. Chtějí o něm vědět co nejvíc. Rozhodně netouží po rázné mužské radě. Zejména ne v obecné, poněkud agresivní podobě. „Vykašli se na to, nech to koňovi…“ to není vskutku to, po čem prahnou.
Muž by měl uznat závažnost problému, pochopit jej a ženu povzbudit. Obvykle nabízí protějšku totéž. Potěší ji pocit, že je pro partnera potřebná, nenahraditelná. Popsané plynule přechází do požadavku duševního porozumění. Žena chce mít jistotu, že může mluvit otevřeně, může sdílet své prožitky bez obav z mužovy odezvy.
I navenek sebejisté ženy trpí překvapivě často zvýšenou sebekritičností a pocity viny. Pánové STOP výrokům typu: „To se pak nediv. Já ti to říkal. Předem sis měla spočítat, že…“ Naopak je třeba projevit pochopení a podpořit přijetí toho, co se stalo, i když se to možná někdy ve skutečnosti ani nestalo.
Ženy hovoří víc a častěji než muži. Snad proto je na škále požadovaného duševního porozumění tak vysoko požadavek: „Vycítit, jak mi je a co potřebuji.“ Povzbudit, ocenit, a je-li třeba, i vlídnými slovy a přístupem „pochovat“.
Celek je jak známo víc než souhrn částí. Vše výše napsané je možno shrnout do přání:
Vyjadřovat lásku celým svým životem. Muž má mít ženu rád, dlouho a neochvějně. Radovat se s ní ve chvílích radosti. Ve chvílích smutných jí stát pevně po boku. Nespoutat ji pomyslným párem okovů, dopřát jí jistou míru svobody. Přitom dávat najevo: „Ty jsi má jediná!“
Očekávání mužů
Kratochvílův výzkum postihl především věcná očekávání typu uvařeno, uklizeno. Samozřejmě s respektem ke specifikům. Vařit to, co chutná muži. Uklízet všude, jen ne v jeho dílně nebo na jeho psacím stole. Sexu ani málo, ani moc. Stačí, aby byl, když po něm pán zatouží. Samozřejmostí by měl být ženin orgasmus spojený s obdivem k tomu, kdo jej zajistil.
Ostatně ideální je obdiv stále: muž chce slyšet, jak je šikovný, rozumný, velkorysý, dobrý manžel i otec. Potěší ho slovní přeznačkování. Obézní partner je (sexy) „kus chlapa“, statný. Hubeňour je neobyčejně (sexy) štíhlý.
Pánové „mají svých starostí dost“. Proto platí pro ženu snů: nezatěžovat muže starostmi ani plněním časových termínů toho, co slíbil udělat. Respektovat, že i v krajích českomoravských pánové občas mohou jednat dle španělského slůvka mañana.
Ať si o tom všem myslíte, co libo, platí, že naplnění zmíněných požadavků usnadňuje práci bohyni rodinného krbu Hestii.
Pozor na křivé zrcadlo ideálu
Z pracovny psychologa odchází dáma hodlající se rozvádět s manželem. Svoje manželství popisuje asi takto: „Muž je hodný, děti má rád, již mne ale emočně neoslovuje. To hezké mezi námi nějak vyprchalo.“ Na rozdíl od něho ji kandidát budoucího super šťastného manželství oslovuje zhruba následovně:
„Má lásko, jsi žena mého života. Věk, sex, majetek a podobné banality nehrají v našem vztahu roli. Život je příliš krátký na to, abychom ho marnili s někým neinspirujícím jen kvůli dětem. Vždyť pak trpí i ony. Chřadnou, neboť vnímají citovou poušť rodiny bez partnerské lásky a zlatých zrnek citu. Nabídneme jak tvým, tak i mým dětem pravý opak. Budu všem bez rozdílu tím nejlepším tátou a ty tou nejbáječnější maminkou. Možná to teď bude pro ně nějakou dobu těžké. Láska však brzy zvítězí, a my budeme báječný, láskyplný tým.
Miláčku, dala jsi mému životu nový rozměr, vzkřísila jsi můj šedí obyčejnosti umírající psychický potenciál. Toužím ti snést modré z nebe a mým největším přáním je, abys byla šťastná. Udělám pro to vše. Jen díky tobě se můj život stává plnohodnotným a mé myšlení je náhle explozivně tvůrčí. Osud tím, že mi tě přivedl do cesty, jako mávnutím kouzelného proutku vše změnil a já mám zase pro co žít. Navždy už budeme jen ty a já… a naše spokojené děti.“
Často se ženě dostane podobného vyznání překvapivě brzy. Například druhá schůzka přináší velmi barvité úvahy o skvělé společné budoucnosti. Ojedinělý není ani příslib nehynoucí lásky a návrh společného bydlení, či dokonce žádost o ruku již na schůzce první. Dotyčná si zpravidla ani neuvědomí zvláštnost tak brzkého vyznání, protože v té chvíli je již novým partnerem okouzlena natolik, že vše naprosto odpovídá jejím pocitům. Onen pán zdánlivě naplní, ba překoná sny paní i dívek. Brzy ovšem spláčí nad dalším vývojem. Není to zhmotnění stále platného ideálu z Kratochvílova výzkumu ani princ na bílém koni. Je to muž narcistní.
Samozřejmě jsou i narcistní ženy. Dlouho plné obdivu, bezbřehého porozumění, tolerance. Po sexu zatouží výhradně ve stejnou chvíli jako vy. Mj. ctí i přísloví „láska prochází žaludkem“. To, že lahodnou krmi uvařila jejich maminka, se hned tak nedozvíte. Přijímají vás se vším všudy, vaši minulost, děti atd. Postupem času se jejich zájem nepozorovaně přesouvá od vás jako takového zjednodušeně řečeno k vaší peněžence… Budete i sponzorem i prostředkem k naplnění jejich potřeb.
ČLÁNKY DO MAILU