Položme si otázku jinak: Je pravděpodobnost, že dojde k náhlému úmrtí očkovance v souvislosti s podáním vakcíny, vyšší po podání její první dávky, vyšší při podání třetí dávky, nebo je tato pravděpodobnost vždy stejně vysoká, samozřejmě za předpokladu, že jiné okolnosti budou konstantní? Odpověď je však prakticky nemožné podat. Já to tedy rozhodně nedokážu. Existuje zde zásadní nedostatek vstupních informací právě o tom, jakým imunologickým či jiným patofyziologickým mechanismem by k takovému úmrtí vlastně mělo dojít.
Pokud vím, tak pravděpodobnost je nejvyšší u druhé dávky - při prvním kontaktu se "nastartuje" iminutní systém, při druhém nastane alergická reakce. Samozřejmě alergická reakce může popuknout naprosto kdykoliv, při první, páté, padesáté dávce. Jsou lidé, kteří najednou začali být alergičtí na penicilin po mnoha letech, kdy ho dříve bezproblémově snášeli, případy kdy zemřel pacient po podání kontrastní látky, opět při prvním, druhém nebo několikátém,..atd.
Je zcela zjevné, že očkování přináší riziko, ostatně jako jakýkoliv lékařský úkon, aneb jak se říká "kdo nic nedělá, nic nezkazí". Jestli riziko z negativní reakce na vakcínu (ostatně stejně jako riziko z negativní reakce na jakýkoliv lék) je dostatečně vyváženo ochranou před nemocí (nebo šancí na vyléčení dané nemoci) musí posoudit odborníci.
Já jsem tak někde mezi. Proti některým nemocem jsem se očkovat nechal (žloutenka, břišní tyfus), proti některým jsem se očkovat musel nechat (např. bez očkování proti žluté zimnici by mne nepustili do Burkiny Faso), proti jiným se očkovat nenchávám, protože je nepovažuji (pro mne) za dostatečně rizikové (např. chřipka - jednak na ni netrpím a jednak i kdybych ji dostat. tak je jen malá pravděpodobnost, že by mne skutečně ohrožovala).
Za jednoznačný úspěch očkování lze považovat vymýcení neštovic, případně omezení některých dalších chorob, které se ale s rozpadem Sovětského svazu (a tedy očkovacího systému v něm) opět začínají vracet, přestože byly považovány za prakticky vymýcené (tbc, černý kašel).