Já když se cítím blbě a nevím přesně proč tak okamžitě vyloučím všechno složité (nepřirozené či nepřirozeně užívané do toho spadá automaticky) co přijímám z venku a může mne narušovat.
Nebylo by tedy logické když lidé trpí generaci od generace stále více autismem logické dát sobě (jakožto jednomu ze zvířat, biologickému stroji chcete-li) jen to co opravdu potřebuje a vše ostatní vynechat a sledovat zda nedojde ke zlepšení? Ideálně po dobu několika generací aby se mohly napravit případné škody? Nebo se alespoň vrátit ke zvykům a způsobům svých pra předků?
Já jsem člověk věřící v všemohoucího, jediného a nestvořeného Boha, našeho otce a milujícího hospodina, stvořitele všeho co znám nebo si jen si dokáži představit a mohl bych tedy navrhnout i jiný přístup, ale takhle čistě tělesně by to mělo být také pochopitelné a je-li závada opravdu jen na tělesné úrovni tak by to mělo i fungovat. Pokud nebude, znamená to jedině to že člověk se jako tvor tělesně mění nebo již změnil a je z něj ještě větší krypl než na jakého se sám násilně (a proti božímu záměru) předělal již v minulosti (nebo ta změna prostě pokračuje a momentálně se projevuje tak jak lze spatřit).