Každodenní stres je třeba každodenně ventilovat, jinak se hromadí a jako takový vás bude táhnout jako balvan ke dnu. Jednoho dne toho prostě bude tak moc, že nevstanete z postele. Ne proto, že se vám nebude chtít, ale protože to prostě nepůjde.
Jak může souviset bolest zad se stále delší pracovní dobou? Jak se ideálně zbavovat stresu a jak zase žít? Poradila nám psycholožka Andrea Mládková z Psychosomatické ordinace v Praze.
Jak lékaři definují stav deprese? Co to vlastně deprese je?
Deprese je porucha nálady (afektivní porucha) projevující se skleslou náladou, snížením energie a aktivity. Obvyklá je značná unavitelnost i po nepatrné námaze. Deprese jako stav klinický je rozlišován ve třech stupních: mírná deprese, středně těžká deprese a těžká deprese. U nás v ambulantní péči se setkáváme hlavně s lehčími formami, ty těžké léčí psychiatr medikací, případně je nutná hospitalizace v nemocnici.
Poznám já sama, zda jde jen o nějaké horší období, nebo že už se potýkám s něčím závažnějším?
Myslím, že ano. Deprese, na rozdíl od špatné nálady, kterou v běžné řeči označujeme také jako „depku“, vás poměrně významně omezuje v běžném denním fungování. Můžete mít poruchy spánku, často se budíte, vstáváte často už kolem čtvrté hodiny, protože už nemůžete usnout. V tomto stavu lidé trpí i výrazným nechutenstvím, ztrátou zájmu o cokoliv, i o aktivity, které je dříve těšily. Výrazná je ztráta libida. Upadají do apatie. Mají často problém se vykopat z postele, ale nejde o to, že se jim nechce, ono to prostě nejde. Tyto stavy nejsou zvladatelné vůlí. Pokud i třeba „jen“ špatná nálada trvá déle než čtrnáct dní, je na místě se tím začít vážně zabývat. Vyhledala bych v takovém případě odborníka psychologa nebo psychiatra.
Dá se lehká deprese vyléčit?
Léčit se dá určitě, ale záleží, jakou cestou půjdete. Jednou možností je návštěva psychiatra, který vám může předepsat antidepresiva, případně k tomu rovnou doporučí psychoterapii. Já nejsem odpůrcem léků, ale léky samy o sobě nepomohou. Je potřeba jít po příčinách problémů. Deprese jako porucha nálady má často reaktivní charakter, odráží se v ní i to, co se děje kolem nás – počasí (zejména v zimě nedostatek světla), situace v práci, rodině atd.
Když jsem dlouhodobě pod velkým tlakem, zatím se z té postele vykopat zvládnu, ale cítím, že jsem unavená a přetížená, jak mám jednat?
Pokud nezvolníte, tak vaše tělo na stres začne reagovat tělesnými obtížemi. Může jít o bolest hlavy, poruchy spánku, bolesti zad, žaludeční obtíže, vlastně bolest čehokoliv. To je signál, že není něco v rovnováze, že je třeba udělat nějakou změnu. Klasická medicína obvykle potlačuje symptom, čímž nám vypíná onu kontrolku, ale neřeší příčinu obtíží. Je dobré začít hledat příčiny, konzultovat své přetížení s někým nestranným, kdo má nad naší situací nadhled. Své potíže pak vidíte z jiné perspektivy.
Takže když mě bolí záda, nemusí to být ze špatného sezení, ale z nadmíry stresu?
Určitě. Příčinu ale člověk moc často nepozná. Pokud ho bolí záda, obvykle zamíří za praktikem a absolvuje kolečko specializovaných vyšetření, ale pokud tímto způsobem není zjištěna žádná tělesná příčina jeho obtíží, je pro takového člověka, kterého stále něco bolí, velmi frustrující slyšet, že je vlastně zdráv. Když pak takoví lidé přijdou k nám a my společně s nimi najdeme zdroj obtíží, často se jim uleví.
Co tedy mám dělat, pokud jsem si prošla tímto kolečkem a lékař mi řekl, že mi po fyzické stránce nic není?
Dnes už je psychosomatická medicína samostatný lékařský obor, ve kterém se lékaři mohou vzdělávat. Když už si opravdu lékaři neví s pacientem rady, tak ho za psychologem pošlou, problém je tzv. v hlavě. Jinak za námi můžete přijít sama, i bez doporučení.
Andrea Mládková ve své psychosomatické ordinaci
A s jakými obtížemi k vám lidé nejčastěji zavítají? Je to právě deprese?
Protože jsme psychologové, tak za námi chodí lidé s obtížemi emočními, jako jsou úzkostné stavy, poruchy nálady, depresivní stavy, ztráta smyslu života, vyhoření, konflikty v práci, problémy doma, ve vztahu… To je spíše psychologická problematika. Co se týká somatických obtíží, které jsou velmi časté, jde o bolesti hlavy a pohybového sytému, problémy se spaním, zažívací obtíže – nevolnost, zácpa, průjem. Velmi často dnes chodí lidé chronicky unavení, kteří ztrácejí výkonnost. To může být následek stresu, s nímž může také souviset imunitní deficit – vysoká nemocnost. Pokud je totiž člověk dlouho pod tlakem, nespecifická imunita klesá, může trpět častými infekty, chronickými záněty, např. močových cest či gynekologické záněty.
Jak staří jsou lidé, kteří mají obtíže, které jste právě jmenovala?
Tyto obtíže se mohou objevit v jakémkoliv věku, našimi klienty jsou zpravidla lidé od dvaceti do padesáti, tedy lidé v produktivním věku. Někdy přicházejí studenti vysokých škol, kteří ještě nepracují, ale už se cítí pod silným tlakem.
Přibylo v posledních letech takových lidí?
Takových lidí stále přibývá. Souvisí to celospolečenským vývojem a celospolečenskou situací, kdy stoupá tlak vyvíjený na člověka a s ním i počet funkčních obtíží.
Co se dá dělat s tím, aby křivka nestoupala?
Každý si musí udělat pořádek sám v sobě, srovnat hodnoty, stanovit priority, nenechat se tolik tlačit a pracovat na své odolnosti vůči stresu, rezilienci.
Jak bych na té odolnosti vůči stresu mohla začít pracovat?
Je třeba tzv. přerámcovat situaci, změnit na ni náhled. Myslet na duševní hygienu, zařadit do denního harmonogramu relaxační techniky. Pro někoho to může být jóga, pro někoho meditace, pro dalšího procházka či tanec. Je třeba zapracovat na denním režimu, způsobu života a zapojit pohyb. Pokud někdo říká, že na to nemá čas, škodí sám sobě. Pohybová aktivita je nezbytná pro uvolnění napětí nastřádaného během dne, a to i když člověk nemusí řešit nic extra závažného. Stačí pár drobností, které se nashromáždí, i ty je ale třeba někde vyventilovat.
Pokud se rozhodnu, že nezvládnu svůj život změnit sama a tíha stresu mě příliš zatěžuje, přijdu k vám – co mě u vás čeká na prvním sezení?
Provedeme psychosomatické vyšetření, kdy mi popíšete vaše obtíže a následně pokračujeme podle metody časové osy. Zjišťujeme, kdy se obtíže objevily, co se v té době dělo ve vašem osobním životě i v práci.
Každý sice chce, aby se mu hned ulevilo, často se dokonce klienti zlobí, že je tělo neposlouchá, ale já se jim snažím vysvětlit, že tělo je jejich spojenec. Dostávají od něj signál, aby něco změnili, začali jednat. Pokud své obtíže totiž nebudou dlouhodobě řešit, samy nezmizí. Je vhodné zachytit signály a řešit je hned, než je ignorovat nebo potlačovat velkým množstvím léků a neřešit příčinu.
Je těžké lidem vysvětlit, že stav našeho duševního rozpoložení ohrožuje zdánlivě nesouvisející orgány či části těla?
Já mám výhodu, že to moc často vysvětlovat nemusím, ke mně už chodí lidé obvykle poučení. Ale měla jsem tu třeba pacienta, kterého za mnou poslala jeho manželka. On této léčbě moc nevěřil, a protože tu chyběla motivace k další práci na sobě, která je nesmírně důležitá, tak už jsme v dalším sezení nepokračovali. Volba první cesty, nějaký prášek, po kterém se mi uleví, je určitě snadnější než práce na sobě.
Obvykle ode mě ale lidé nečekají pilulku, spíše si přijdou pro konkrétní radu. Já se jim ale snažím vysvětlit, že univerzální rady neexistují. Mohu jim nabídnout doprovod na jejich cestě a dám jim reflexi k jejich situaci, ale ideální je, když si k cíli dojdou sami. Odpovědi jsou totiž v nich samotných.
PhDr. Andrea Mládková
Vystudovala jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2008 pracovala jako psycholog, psychoterapeut v nestátním zdravotnickém zařízení CKP Dobřichovice. Aktuálně poskytuje psychologické poradenství v Psychosomatické ordinaci dospělým a dospívajícím klientům, dále profesní poradenství a psychologickou diagnostiku. Je součástí týmu, který provádí komplexní psychosomatické vyšetření. Je členem Společnosti psychosomatické medicíny ČLS JEP.
ČLÁNKY DO MAILU