Skoro žádné jídlo nevaří dvakrát, učí se od těch nejlepších a sklízejí za to zasloužené vavříny. Jiří a Marika Kučovi jsou „manželé v kuchyni“, které spíš než podle jména poznáte podle jejich práce na KitchenStory.cz. Blogu, který za rok a půl stihl nasbírat spoustu fanoušků i ocenění. Pojďme si jeho autory představit a přebrat od nich trochu elánu, inspirace a dobrých tipů, které se nám budou v kuchyni hodit.
Zná vás spousta milovníků dobrého jídla, ale málokdo ví, jaké jsou vaše profese?
Jiří: Předem avizuji, že žádná spojitost mezi našimi profesemi a jídlem není. Pracuji jako obchodní zástupce ve strojírenství.
Marika: Já se starám o vizuální prezentaci na prodejnách kanadského řetězce s obuví.
Takže to nejspíš budete vy, kdo se stará o food styling fotografií, které jednoduše voní…?
Marika: Ano, je to tak. Máme to, myslím, hezky rozdělené. Jirka více píše texty a vaří, a já se starám o styling a focení.
Ale vysvětlete mi, jak se za rok a půl obchodní zástupce a stylistka dostanou na první místa žebříčku nejlepších foodblogerů v České republice?
Marika: Já doteď nevím, jak se to stane. Ale myslím si, že je na práci hrozně znát, když ji člověk dělá rád, nezištně a jen proto, že ho to baví. To je asi nejdůležitější. Navíc máme nastavenou laťku poměrně hodně vysoko, nové příspěvky dáváme na web dvakrát i třikrát týdně, aby k nám čtenáři chodili rádi, pravidelně a abychom s nimi neztráceli kontakt.
Čím jste osazenstvo internetu asi zaujali? Existují přece stovky food blogů a vy, přestože jste tou dobou fungovali velice krátce, hned jste se objevili v nominaci na Food blog roku…
Marika: To je pravda, blog o vaření jsme začali psát v listopadu 2013 a hned v lednu 2014 jsme byli v nominaci. Myslím, že naše výhoda spočívá v tom, že jsme dva. Tím jsme lépe zapamatovatelní. Navíc do vaření vnášíme jak ženský, tak i mužský pohled, což je na našem blogu dost znát. Nevaříme jen maso, nebo jen saláty, ale zkoušíme různé varianty a kombinace.
Co vám blogování přináší a bere?
Marika: Bere nám veškerý volný čas. Ale zas se nám to kompenzuje hezkým pocitem z dobře odvedené práce.
Jiří: Určitě nám to přineslo i hodně nových přátelství s lidmi, kteří sdílejí stejnou lásku k jídlu jako my. Než jsme začali psát blog, nenarazili jsme na moc lidí, kteří by se o jídlo zajímali tak jako my, ale po účasti na loňském Food blogu roku přeskočily tak tři jiskry, ze kterých jsou opravdu krásná přátelství.
Dá se na blogování i něco přivydělat?
Jiří: Food blogy jsou připravené na peníze, ale nikdo jim je nedává. Bohužel se stále ozývají firmy, které si myslí, že za jednu lahev vína, chipsy nebo kuřecí bujón jim napíšeme pět PR článků. Jenže nás blog neživí, a tak si dobře vybíráme, co si na vlastním webu zveřejníme.
Marika: Je to ale i chyba samotných food blogerů, že na takové podmínky přistupují. U nás sem tam také najdete nějaké věci či podniky, ale jen ty, kterým sami věříme. I tak se nám ale denně ozývají různé firmy, které nás ve většině případů berou jako poslední článek reklamního řetězce.
Jiří: Když už nezbývají peníze, ozvou se blogerům. A někteří se bohužel nechají opít rohlíkem.
V nedávných dnech jste opět bodovali v několika kategoriích soutěže Food blog roku a vyhráli jste cenu za nejlepší food styling. Jste tedy těmi pravými, kteří by nám, normálním smrtelníkům, poradili, co kterému jídlu sluší? Jak se dnes aranžuje třeba svíčková?
Marika: Hlavní pravidlo je čerstvost. Při vaření jídel, která najdete na našem blogu, si hodně hraji s bylinkami a jedlými květy, které velmi dobře lahodí oku. I když česká jídla moc nevaříme, musím říct, že hezky jde naservírovat cokoliv. V první řadě bych ubrala na množství, které se obvykle v české kuchyni servíruje. Místo klasického knedlíku bych ke svíčkové uvařila třeba karlovarský knedlík, klidně s bylinkami a navršila plátky spíš přes sebe než klasicky naplocho. Jídlo na talíři totiž nesmí být ploché, je třeba mu dodat objem. Prostě bych to tradiční jídlo už v základu trochu pozměnila, vylepšila a dodala mu výšku.
Jiří: Nepřeberné množství vizuální inspirace se dá čerpat i na Pinterest.com.
Vaším vzorem je údajně Kitchenette (Markéta Pavleje), která má druhý nejlepší food blog v Česku, vydala úspěšnou kuchařku, rozjela svůj vlastní televizní pořad. Hodláte její kroky následovat? Kam své vaření chcete posunout?
Marika: Markéta Pavleje je naše spřízněná duše, hodně se od ní učíme, ale zatím se na knihu necítíme, i když nezastíráme, že přemýšlíme, co by kdyby, o čem by naše kniha mohla být, jak by mohla vypadat…
Jiří: Blog je strašně virtuální, proto je úžasné, když máte před sebou něco hmatatelného, když vidíte, že na vaši práci lidé kladně reagují. I proto jsme začali letos dělat cateringy, což nás nyní nesmírně baví a naplňuje.
Marika: Bez zpětné vazby by asi člověk rychle ztratil motivaci…
Všimla jsem si, že se nebojíte používat v českých kuchyních zatím nepříliš zabydlené suroviny jako quinoa, chia semínka, kokosové mléko… Jak je mohou do svých jídelníčků snadno implementovat i gurmáni z klasické kuchyně?
Jiří: Bulgur a kuskus se dají snadno zaměnit za rýži. I do obyčejných smoothie nebo muffinů můžete přidat třeba chia semínka, a hned se stanou zdravějšími, chutnějšími a zajímavějšími.
Marika: Stačí se nebát experimentovat. My nechceme vařit klasiku, i v našem blogu se snažíme lidi pošťouchnout, aby zkusili něco nového, jiného, vždyť jídlo je zábava.
Musím ale říct, že někdy experimentujete hodně: mrkvová polévka se zázvorem a pomerančem, bruschetta s dýní a kozím sýrem, grilovaná kukuřice s koriandrem a limetkou… to jsou vlastní nápady?
Marika: Vytvořit dnes něco vlastního není úplně snadné, takže netvrdíme, že něco je naše. My se hlavně inspirujeme a recepty podle sebe dotváříme.
Jiří: Třeba k mrkvové polévce se zázvorem jsem přidal pomerančovou šťávu jen proto, že mi chutnal pomerančový džus se zázvorem. A jak to bylo skvělé. Čím více chutí a kombinací ochutnáváte, tím více nápadů do vaší kuchyně přichází. Koho by napadlo, že roastbeef s borůvkovým dresinkem bude tak skvělý, že si třikrát přidám?
Věřím vám, ale co něco snazšího, méně novátorského? Chystám párty, ale nejsem bůhvíjak zdatný kuchař, i tak ale chci udělat dojem, co byste mi poradili?
Marika: Abyste byl dobrý hostitel, je třeba zvolit menu, u kterého se nebudete stresovat, ale jehož vaření si užijete. A s úsměvem. Klíčem k úspěchu je tedy dobrý plán. Určitě je dobré mít na stole něco malého, z čeho mohou hosté uzobávat, než dokončíte ostatní pokrmy. Mohou to být bruschetty, kanapky, kozí sýr s červenou řepou nebo třeba roastbeef. Měly by to být tzv. finger food, aby si je hosté mohli vzít rovnou do ruky.
Jiří: Jako hlavní jídla bych doporučil taková, která se připravují „sama“ v troubě, zatímco se věnujete hostům. Výborná a oblíbená je u nás třeba ryba v papilotě – v pečicím papíru. Rybu posypete bylinkami, olivami, rajčaty, pokapete citronem a zalijete vínem. Zabalíte a dáte péct. Všechno si připravíte předem a až návštěva přijde, dáte na patnáct minut do trouby.
A takhle vaříte i společně, nepřekážíte si v kuchyni?
Jiří: Přes týden vaří ten, kdo měl v práci lepší den (smích). Ale o víkendech, nebo když připravujeme jídlo pro více lidí nebo na akci, tak vaříme společně. Myslím, že už jsme velmi dobře sehraní.
Učíte se jeden od druhého?
Jiří: Určitě, já jsem vždycky vařil přesně podle receptu, neuhnul jsem z něj ani o píď, ale teď se rád řídím selským rozumem, který je při vaření také potřeba.
Marika: I já se od Jirky hodně učím, protože on je ten, který chodí na kuchařské kurzy, kde získává zkušenosti od těch nejlepších kuchařů. A také má rád výzvy. Stále chce být lepší a lepší…
Jde to vůbec? Vždyť dokonce vyhrál kuchařskou soutěž nad Zdeňkem Pohlreichem… Jak se to vlastně všechno seběhlo?
Jiří: Loni v září jsem se zúčastnil kuchařské soutěže I love food na festivalu Foodparade. Zadání znělo: Uvařte jídlo, jehož hlavní surovinou budou houby. Tak jsem zkusil své houbové ragú s bramborovou kaší, se kterým jsem postoupil přes první kolo mezi dvanáct nejlepších. Nakonec jsem zůstal sám na pódiu a vařil ze šesti tajných surovin proti panu Pohlreichovi. Jediné štěstí bylo, že nedodržel přesné zadání, a tím pádem jsem nakonec vyhrál. (smích)
Potěšte mě trošku, taky jste v kuchyni někdy něco spálili, nedopekli, přesolili…?
Marika: Nedávno jsme si zrovna říkali, že bychom měli takové fotky nepovedených jídel čas od času umístit na náš Instagram.
Jiří: Třeba Marice se dvakrát za sebou hodně nepovedlo odpalované těsto na žloutkové věnečky, a mně se na ně srazil krém. Můžete být úplně klidní, i nám se čas od času něco nepovede, zvlášť když vaříme bez receptu.
ČLÁNKY DO MAILU