Názory k článku Klinická psycholožka: Máme pohodlnější životy, přesto psychicky strádáme

Zajímavý rozhovor o tom, jak se tento obor chce jednou rukou držet našeho "zdravotního" systému přísně oddělených lékařských oborů a druhou rukou chce vést lidi k harmonii se sebou samými, s okolím, s přírodou. Není divu, že to u VZP naráží.

Případ Aktipu je teď moderní používat jako reprezentativní vzor alternativní medicíny. Kdokoliv nabízí pomoc mimo systém zdravotnictví, automaticky dostává nálepku "vykaď rakovinu". Přitom tu máme "lékaře" jako např. David Rath, Jaroslav Barták nebo Josef Mengele, kteří nejsou vůbec vnímáni jako vzory klasické medicíny. To jsou jen individuální selhání charakteru...

Hezké povídání o našem systému nemocnictví je v rozhovoru s Richardem Pflegerem na webu Neovlivní:
https://neovlivni.cz/vedeme-nesmyslne-zivoty-v-nesmyslnych-kulisach/
Na konci rozhovoru je zmíněn ostrov Okinawa, kde vědci hledali recept na dlouhověkost, protože četnost stoletých lidí je tam údajně oproti vyspělému západnímu světu dvojnásobná. Neobjevili nic, co by se dalo patentovat. Pouze dlouho známou pravdu, že v jednoduchosti je síla.

V podstatě o tom stejném na konci zdejšího rozhovoru píše i paní Mgr. Jahnová. Pohodlný život nezajistí člověku štěstí, radost a zdraví. Spíše se to navzájem vylučuje. Ale kdo chce tohle poslouchat? Nebo dokonce podle toho žít?

http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/domaci/podvodny-lecitel-lakal-z-zen-penize-a-sex-dostal-osm-let.html
Hmmm.

Máte pravdu, neobjevili nic k patentování, ale začínají v tom mít jasno. Jedná se o multifaktoriální dědičnost, kdy zatím nelze procentuálně přesně vyčíslit kladné vlivy.
Ovšem, které vlivy to jsou, v tom mají vědci jasno.
podrobnosti zde:
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3259160/
celkem zajímavé čtení. Mimochodem, jestli se to povede odhalit, naplní se další z Nostradamových proroctví pro nadcházející roky, o lidech dožívajících se 200 let.
Ale raději děkuji nechci.

Vtip je v tom, že "děkuji nechci" by člověka z Okinawy (nebo z jiné dlouhověké komunity) nejspíše nikdy nenapadlo. Oni tam nežijí tak dlouho, protože si to dali za cíl. Každý z nich má svůj smysl života a svoji roli v komunitě. Právě to bude asi jedním z faktorů, proč dosahují tak vysokého věku.

V dnešním západním světě je senior pro všechny juniory někdo navíc. Ten, kdo se nestíhá přizpůsobit rychlému životnímu rytmu. Když se z takového juniora pak stane senior, těžko lze očekávat, že to bude mít v hlavě srovnáno a v roli důchodce bude žít spokojený život.

Nevím, v čem ONI začínali mít jasno, když v roce 2006 vydali rešerši různých výzkumů převážně z 80. a 90. let minulého století.

Já mám jasno v tom, že rodina má kromě svých genů společné také stravovací návyky, podobný žebříček životních priorit, vztah k lidem, k přírodě, k životu.

Takže až ONI budou mít konečně jasno, jak docílit vysokého věku tabletkou, injekcí nebo jinou zkumavkovou cestou, nastane problém, čím ten dlouhý život naplnit.

Tento problém nemusí řešit lidé, kteří dlouhověkosti dosáhli životem v harmonii, pokorou a zdravou životní motivací. Že mnohem lépe prospívá pacient s chutí do života než životní pesimista, to dnes říká i spousta doktorů léčících podle EBM. Přijde mi logické, že to tak funguje i u lidí, kteří se pacienty ještě nestali.

Najít smysl života, žít v souladu s přírodou a s komunitou, žít ve zdravém prostředí a žít zdravě je určitě krásná věc, ale život to nikomu nijak mimořádně neprodloužilo. Zajisté se "v průměru" dožívají vyššího věku tzv. ve zdraví, to ano. Jenže stejně tak se dožívají extrémě vysokého věku i lidé např. v Karibiku, kteří většinu života při zvuku reggae pijí rum a kouří trávu. Zřejmě jediné pojítko s Japonci je to, že jsou happy i když žijí divným životem na okraji civilizace.

Podle výzkumu National Geographic ty krásné věci lidem život prodlužují. Došli k tomu, že dlouhověcí Japonci z Okinawy mají s dlouhověkými Kostaričany z polostrova Nicoya společnou právě střídmost v jídle, stravu bohatou na zeleninu, klidný životní styl a velmi dobré sociální vztahy v rodině i v komunitě.

Další oblasti, kde se žije podobným stylem a podobně dlouho jsou Ikarie v Řecku, Ogliastra na Sardínii a Loma Linda v Kalifornii.

Zdroj je např. TED Talk Dana Buettnera:
https://www.youtube.com/watch?v=I-jk9ni4XWk&t=

Hned na začátku říká, že podle vědecké studie geny určují délku našeho života zhruba z 10%. Zmiňuje tam střídmou konzumaci červeného vína, ale o nic karibském rumu nebo kouření trávy. To bude asi nějaký jiný zajímavý zdroj.

Ve všech těchto oblastech se lidé stravují střídmě a jedí hodně ryb a v Loma Linda se prostě jen nezdravě nepřejídají jako lidé ve zbytku USA. Zrovna USA jsou typickou ukázkou, jak může končit "blahobyt". Počet obézních roste geometrickou řadou se všemi důsledky z toho plynoucími. Co se týká Karibiku, tak:
https://www.independent.co.uk/life-style/these-are-the-secrets-to-long-life-according-to-5-of-the-oldest-people-in-the-world-a7465766.html
Ta 116 let stará dáma si podle jiného zdroje i ráda dopřává právě rum a občas i trávu. Někde jsem to četl, ale nemůžu dohledat. Ale věřím tomu, když je u zdroje a všichni kolem hulí a pijou tak je to hodně suspektní a nebyla by ani normální, kdyby žila v tomto prostředí jako asketa.
To červené víno již dlouhá léta doporučuje i profesor Pirk.
Z toho plyne, že "alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství"( viz. klasický český western)
Jenom se nesmí zajídat 7x v týdnu vepřovým bůčkem a uzeninami.

Takových oblastí, kde se lidí stravují střídmě, těch budou tisíce. V žádné z nich se ale nežije tolik staletých lidí jako v "modrých zónách", na které se Buettner ve svém výzkumu zaměřil. Kromě střídmosti, ryb a červeného vína se v tam sešlo těch pravidel více:
https://www.bluezones.com/2016/11/power-9/

Žebříček 5 nejstarších lidí je krásný námět pro článek, ale těžko z toho dělat pravidlo, když každý z nich uvádí jako recept na dlouhověkost něco jiného. 115letou Španělku mimochodem držel podle její dcery při životě soucit s ostatními a pozitivní naladění. V českém virtuálním diskusním prostoru by nepochybně skončila ve škatulce trapných sluníčkářů.

Projekt modrých zón původně zkoumal 5 vytipovaných oblastí, kde je dlouhověkost pravidlem. Když později našli v USA několik komunit, kde byli ochotni výsledky jejich výzkumu aplikovat do praxe (nejen změnit jídelníček), tak se to velmi rychle projevilo na zlepšení zdraví tamních obyvatel.

Toto ale samozřejmě není ten "moderní" přístup, kdy se propojuje byznys a univerzitní výzkum. Kdo z big pharma by asi tak sponzoroval projekt, který ve výsledku udrží lidi zdravější bez prášků? I přes zřejmé výsledky se to bude těžko aplikovat ve světě Evidence Based Medicine. Dost těžko na to uděláte dvojitě zaslepenou studii. Když jedna skupina bude udržovat dobré vztahy v rodině, s přáteli, odpočívat i přirozeně se hýbat, jak byste tohle všechno v kontrolní skupině nahradili placebem?