Zmrzačila se operací, protože si myslela, že klitoridální orgasmus je méněcenný

V minulosti se moc neřešilo ani to, zda ženy mají zájem o soulož jako takovou, natož aby se někdo zabýval jejich orgasmem. Spousta žen kvůli tomu neměla ze sexu žádné potěšení a skutečně celý akt brala jako nemilou, avšak nutnou povinnost. 

Svou roli hrálo také náboženství a dobové přesvědčení, že žena ani žádnou rozkoš prožívat nemá, protože se to nesluší. První ženou, která se o ženský orgasmus opravdově zajímala, byla Napoleonova praneteř Marie Bonaparte. Bohužel její přístup nebyl zrovna nejšťastnější. 

Orgasmus žen na okraji zájmu

V pařížských nevěstincích už před stovkami let panoval názor, že ženská rozkoš je důležitá. Mnohé kněžky lásky dobře věděly, co se jim líbí, a dopřávaly si neřesti plnými doušky. A rozhodně nebyly jediné. Jenže, zároveň se ještě v 19. století léčila ženská hysterie nucenou sterilizací či odstraněním dělohy, anebo zavedením vibrátoru, který výhradně používal lékař, aby ulevil hysterickým ženám. A nikdo nemluvil o tom, že prožívání orgasmu je přirozenou součástí ženské sexuality, a že je to pro ženu dokonce přínosné a zdravé.

Přečtěte si také:

Dějiny šílenství: hysterie se léčila vibrátorem

Ani s příchodem 20. století se to moc nezlepšilo. Vědci už sice dávno věděli, že existuje klitoris a že jen část žen prožívá vyvrcholení při samotné souloži. Přesto v ložnicích doma mnozí muži na tento fakt nebrali – a někde stále neberou – ohled. 

Přichází Napoleonova příbuzná 

A své o tom věděla také příbuzná věhlasného Napoleona, Marie Bonaparte, která s ženským orgasmem dělala skutečně pozoruhodné kousky. Marie Bonaparte (1882–1962) byla prapraneteří slavného vojevůdce – její pradědeček byl jeho bratrem. 

Jako žena se po vzoru svého nadmíru průbojného a průkopnického slavného předka nebránila prosadit a věnovala svůj celoživotní výzkum právě ženskému orgasmu. Tato psychoanalytička úzce spolupracovala se Sigmundem Freudem, překládala jeho spisy do francouzštiny a v roce 1938 mu pomohla utéct před nacistickým režimem tím, že za něj zaplatila tučné výkupné. Napsala také několik knih, například o Edgaru Allanu Poeovi, o teorii pudů, samozřejmě i o ženské sexualitě. Až do své smrti provozovala psychoterapeutickou praxi.

To nejpozoruhodnější z jejího života však je, že sama několikrát podstoupila operaci, jejímž účelem mělo být dosáhnutí vaginálního orgasmu při souloži za pomocí souběžné stimulace klitorisu. Tato operace se nazývá Halban-Narjaniho operace. Klitoris se během ní chirurgicky přemístí více k vagíně, aby tak při samotné souloži souběžně docházelo ke dráždění citlivých nervů klitorisu, což mělo vést k orgasmu. Bohužel tato operace neprokázala, že je to možné, a neměla požadovaný efekt.

Trauma z dětství i ze svatební noci

Marie Bonaparte věděla, že orgasmu dosáhne pouze stimulací klitorisu, což měla možnost vyzkoušet si už v dětství a dospívání, kdy přistihnuta svou sestrou byla za takové chování přísně pokárána a vystrašena, což jí způsobilo spíše traumatický zážitek. Toužíc po něčem lepším a správném, tedy vaginálním orgasmu, se snažila touto operací dokázat, že to jde i jinak. Podstoupila ji celkem třikrát. Co ji k tomu vlastně vedlo?

Zapálená psychoanalytička a Freudova obdivovatelka nikdy nepoznala vlastní matku. Ta zemřela krátce po jejím porodu. To vše dívku přivedlo k zájmu o medicínu a touze stát se lékařkou. A samozřejmě v té době ještě stále narážela na nepřízeň ze strany mužů, včetně postoje svého otce, který s tímto rozhodnutím nesouhlasil. Doporučoval Marii opak – aby se vdala a porodila děti. A tak jej poslechla, provdala se za George, prince dánského a řeckého, a porodila dvě děti.

Galerie: Sexuální život panovníků

• 
• 
• 

Dalších 13 fotografií

Nakonec to byla sexuální zkušenost z manželství, co ji přivedlo k osudovému výzkumu ženského orgasmu. Roli nejspíš sehrály i neblahé zkušenosti už ze svatební noci, kdy, jak později popsala, tu noc si mě vzal krátkým, brutálním gestem a omluvil se slovy: Nenávidím to stejně jako ty. Ale musíme to udělat, pokud chceme děti.

Klitoris jako nebezpečí pro muže

To Marii bohatě stačilo na to, aby si později našla milence a stále dumala nad tím, proč během styku nedosáhne orgasmu. V té době (a nejen tehdy) byly ženy, které dosahovaly orgasmu pouze stimulací klitorisu, považovány za méněcenné, nebo přímo frigidní. 

V souladu s Freudovými názory byl klitoridální orgasmus považován za nezralý a hodný žen, které se v podstatě odmítají přizpůsobit mužům. To vše ještě přiostřovala teorie, že klitoris je vlastně takový nedovyvinutý penis, který ženám nesmí být dopřán právě proto, že jsou přece ženy. Už proto byl klitoris mocným konkurentem mužů a byl v podstatě považován za nebezpečný.

Marie Bonaparte ale hledala důvody, jak vše vyřešit, a tak začala během gynekologických prohlídek, které prováděli lékaři, pozorovat a měřit ženám genitálie, zároveň se jich ptala na intimní věci. To vše dělala pod záštitou Freuda, kterého měla jako oporu, a zároveň z pozice svého vyššího postavení. Původně chtěla dokázat, že schopnost orgasmu ženy určuje velikost klitorisu, ale to se neprokázalo. Pak ji napadlo, že za to může vzdálenost mezi klitorisem a vaginou, kterou se právě snažila pomocí výše zmíněné operace zkrátit. Tato svá zjištění publikovala v odborném článku v roce 1924.

Přečtěte si také:

Otevřela nová poradna pro lidi, kteří řeší problémy se svou sexualitou

Operace ženy mrzačila

Doporučovanou operaci podstoupilo více žen. Výsledky ale nebyly vůbec průkazné a nakonec mohla sama Marie Bonaparte litovat toho, že si operaci nechala na svém vlastním těle provést dokonce třikrát. Nejenže orgasmu nedosáhla, ale nakonec přišla i o svůj klitoridální orgasmus, jako bonus navíc totiž získala bolesti a ztrátu citlivosti nervů. 

Zdá se, že tato žena byla spíše posedlá a nerozumná. V podstatě touto operací prováděla mrzačení svého těla či těl žen, které dobrovolně zákrok podstoupily. A protože byla příliš ovlivněná Freudem, který věřil, že klitoridální orgasmus není opravdový a ženský, sama sobě tím nakonec uškodila.

Filozofickou i psychologickou otázkou však zůstává, zda třeba nakonec neměla spíše hájit ženy a klitoridální orgasmus a vůbec jakýkoliv jiný způsob stimulace vedoucí k uspokojení. Místo toho šla na ruku mužům tím, že se jim snažila přizpůsobit a přesvědčovala sebe i druhé o tom, že penis je jediným mocným nástrojem k uspokojení ženy. Později kvůli tomu byla některými představitelkami feminismu kritizována.