Tak malý a tak mocný! Dokonce natolik, že se ho muži začali bát. Dokud o jeho existenci nevěděli, byli klidní. Jakmile zjistili, co všechno dokáže, zbavovali se ho obzvláště krutým způsobem – chirurgickým odstraněním. Prý pro dobro a zdraví žen…
O klitorisu se říká, že je to takový malý penis. Už věhlasný lékař Avicenna (980–1037) si to o něm myslel. A rozhodně měl povědomí o jeho existenci: „Někdy se může u některých žen zvětšit tak pozoruhodně, že dokáží souložit jedna s druhou jako smilnící muži. Tento orgán je stále ještě nazýván Řeky klitoris a z toho termínu se stále odvozuje sloveso klitorizovat v obscénním smyslu,“ zmiňuje dr. Catherine Blackledgeová ve své studii Vagina.
Klitoris = zakrnělý penis?
Catherine Blackledgeová v knize Vagina cituje dávné lékaře i receptury
Podobný názor jako Avicenna měl o stovky let později syn dánského anatoma Kaspara Bartholina Thomas Bartholin (1616–1680), který objevil lymfatický systém a věnoval se i mnoha dalším lékařským zajímavostem. V upraveném anatomickém spise svého otce píše i o klitorisu, který považuje za ženský úd podobající se mužskému údu polohou, podstatou, stavbou i energií, a také protože má cosi podobného žaludu a předkožce mužského údu.
Další podobnosti s mužským údem popisuje anatom Gabriel Fallopius (1523–1562), který se zabýval především anatomií hlavy a smyslovými orgány. Ale například jako jeden z prvních zmiňuje kondomy a doporučuje je jako účinnou ochranu před syfilidou. Také popsal vejcovody, pojednání o lázních a účincích termálních vod, způsobech vnitřní očisty a účincích některých drog. O klitorisu se vyjadřuje takto: „Když se ho dotknete, zjistíte, že poněkud ztuhne a prodlouží se, čímž připomíná mužský úd. Protože dosud nikdo tyto výběžky a jejich funkce nerozlišil, pak pokud je přípustné, abych pojmenoval věci, které jsem objevil, měl by se tento orgán jmenovat ‚láska‘ nebo ‚milost Venušina‘ (dulcedo amoris).“
Sídlo ženské rozkoše
Gabriel Fallopius dále popisuje klitoris jako „nejhlavnější sídlo rozkoše ženy“ a poznamenává: „… vy, kdo budete číst tyto mé, s velkým úsilím sepsané, anatomické studie, víte, že bez těchto výběžků (klitorisů), které jsem vám zde věrně popsal, by ženy nezakoušely rozkoš v milostných objetích ani by nepočaly žádný nový život.“ Svatá pravda! Zajímavé, že tohle se vědělo už v 16. století, ale ve století 19. se na to jaksi zapomnělo…
Ostatně už v antice se lékař Galén (130–210) ve svém spise O užitečnosti orgánů o klitorisu vyjadřuje velmi moudře a zkušeně: „…nemalý užitek v podněcování ženy k sexuálnímu aktu a v širokém otevření hrdla dělohy během koitu…“ Také antičtí lékaři jako Rufus nebo Soranos z Efezu v tom měli jasno. Ale jak se zdá, v novověku jako když udeří blesk a klitoris je pryč.
Galerie: Pohnuté dějiny masturbace
Holandský lékař a anatom Reinier de Graaf (1641–1673) nazývá klitoris podle jeho tvaru řeckým písmenem lambda, jehož tvar připomíná. Ve svém Pojednání o generativních orgánech žen píše: „… jsme krajně překvapeni, že se někteří anatomové nezmiňují o tomto orgánu o nic víc, než jako kdyby v říši přírody vůbec neexistoval. V každé mrtvole ženy, kterou jsme pitvali, jsme ho nalezli…“
Čáry máry fuk, klitoris je fuč
19. století je vůbec neskutečně prudérní a zaostalé. Dr. Blackledgeová v již zmíněné práci s názvem Vagina uvádí, jakým způsobem se přistupovalo k citlivé psychice žen a jak razantně se potírala jejich pohlavní touha. Kam se hrabou praktiky přírodních národů a ženská obřízka, když se to samé dělo v ještě nedávné době ve „vyspělé“ společnosti evropských zemí. Tak například uznávaný britský lékař Isaac Baker Brown (1811–1873) prováděl clitoridermie na své klinice zvané Londýnský lékařský útulek pro ctihodné gentlemany a ženy strádající léčitelnými neduhy. Věda tyto operace hájila, léčila se jimi inkontinence, děložní krvácení, hysterie nebo ženská mánie vyvolaná masturbací. Brown vydal knihu, ve které excisi (odstranění) klitorisu velice propaguje.
V USA, Francii, Německu a Anglii bylo odstraňování klitorisu na denním pořádku, potírala se tím masturbace žen, dokonce se ženám i odstraňovaly zdravé vaječníky při „masturbaci, erotických sklonech, nezvládnutém chování, při zlomyslnosti a když žena jí jako dřevorubec,“ jak bylo popsáno v lékařském časopise z poloviny 19. století. Takovýchto operací byly provedeny stovky a také se uvádí více než padesátiprocentní úmrtnost.
Dr. Blackledgeová též cituje větu z jednoho britského lékařského časopisu té doby: „Brzy bude poměrnou vzácností setkat se se ženou, jejíž sexuální orgány jsou celé.“ Také zmiňuje analogii s pohádkou O Šípkové Růžence a jungiánské výklady pohádek z hlediska symboliky a archetypů. Růži můžeme přirovnat k symbolu ženství a klitoris má představovat trn, který v podstatě ořezává penis. Zde vzniká mužský strach z moci ženina klitorisu, má tendenci růžové trny osekat a spící Šípkovou Růženku vysvobodit (a pochopitelně si ji podmanit). Dámy asi uznají – kdo se o to prosil?
ČLÁNKY DO MAILU