Koblížku, koblížku, já tě sním!

Koblížky jsou báječnou pochoutkou. Ovšem…jen ty domácí. Už několik let mi je po kupovaných koblihách tak nějak nechutně těžko a postupně mě přestaly lákat úplně. Připomínají mi podivně molitanové těsto a chuť přepáleného vanilkového oleje.

Ale do domácích se pouštím ráda, byť jen jednou za čas… Na másle je sice nesmažím, ale troškou „nezdravého“ sádla pohrdnout nemusíte.

Je to spíše takový malý svátek, ovšem ne vždy jsem spokojena s výsledkem. Chce to dokonale vykynuté těsto a trochu štěstí při smažení. Ale co… i nepodařené koblihy s vadami na kráse jsou pořád lepší, než ty kupované, alespoň v mých očích.

Vždycky chutnají

Takže se nebudeme dlouze rozplývat a začneme hezky od podlahy, prakticky, čili receptem:

Potřebujeme:

• 200 ml mléka
• půl kostičky droždí nebo čajová lžička droždí sušeného ze sáčku
• 2 lžíce cukru
• 1 balíček vanilkového cukru
• 1 vejce
• 500 g polohrubé mouky
• a ještě trošku hladké, ale to jen poprašek, když je těsto moc tekuté
• 60 g rozpuštěného másla
• nepovinné – trošku rumu nebo tresti

Proces mísení těsta snad nemusím opakovat, já si ho zjednodušuji jednoduchým pravidlem – nejprve tekuté ingredience a vše do domácí pekárny. Zapnu režim na výrobu těsta a kynutí a mám vystaráno. Nejtěžší práce je odbyta, a že je hotovo, poznám podle sílící vůně kvasinek, které se derou z té bílé technické vymoženosti.

Děláte-li kynuté těsto „v ruce“, pak je postup následující. V polovině vlažného mléka rozmícháme droždí se lžící cukru a lžící mouky, v teple necháme vzejít kvásek. Do větší mísy poté prosijeme mouku přes síto, je pak nadýchanější, a napěněný kvásek do mouky vlijeme. Přidáme zbytek mléka, vajíčka, zbytek cukru, rozehřátý tuk nebo olej, rumovou příchuť a špetku soli a smícháme. Poté hmotu hněteme tak dlouho, dokud není hladce lesklá a pod rukama trošku pohyblivá, jakoby živá. Necháme asi hodinu na teplém místě kynout.

Hotovo! Je pravý čas vymodelovat z těsta koblihy a dát je pod teplou utěrku a ještě nechat trochu odpočívat. Nakynou znovu, už do úhledných bochánků.

Koblihové hokuspokusy

Do těsta můžete přidat i sekané rozinky nebo ořechy, někdo se nebojí ani kousků kandovaného ovoce či přídavků celozrnné mouky. V tuto chvíli se ale odkláníte od původní receptury a celý kuchařský proces se zvrtává do procesu hokus pokus a tady nemusí být úspěch zaručen.  Rozhodně však přidávejte podobné věci s mírou a jen jako zpestření. Těsto pod tíhou oříšků, rozinek či ovoce těžkne a hůře kyne.

Důležitý proces: smažení

A dále je tu důležitý olej, v některých babiččiných receptech je samozřejmě stále sádlo, a takové koblížky na sádle! Nebude to moc zdravé, ale ta chuť je prostě nezapomenutelná, jiná… a tak z nostalgie občas do toho nehezky velkého množství oleje přidám i kousek sádla. Pro chuť a vůni. Vybírejte olej pokud možno bez výrazné vůně – rozhodně neberte olivový, a to ani ten druhořadý, vhodný na smažení.

TIP: Tradiční domácí koblihy se smaží na sádle

Máte-li fritovací hrnec, můžete použít i ten, ale počítejte s tím, že koblihy jsou sladké a pachuť řízků či smaženého květáku jim neprospívá.

Oleje nalijte do pánve větší množství, záleží na velikosti koblížků. Začít můžete s vrstvou cca 3 cm oleje a přidávat podle potřeby. Koblihy se musí volně vznášet, nesmí se dotýkat dna a také se nesmí dotýkat jedna druhé. První koblížek ponořujeme ve chvíli, kdy je olej dost horký. Začne-li koblížek v oleji bublat, hopsat a vznášet se, je čas přidat další. První strana koblížků se opeče velmi rychle a doporučuje se na tu minutu či dvě přikrýt pánev pokličkou. Koblížky tak ještě lépe nakynou směrem nahoru. Otočíme a zvolna dosmažíme! Zmírníme plamen (či teplotu) pod pánvičkou a s druhou stranou koblih nespěcháme.

Do koblih nikdy nepícháme, obracíme je lopatkou nebo nožem a pomáháme si vidličkou, ovšem jenom jako pomocníkem pro otáčení. Do koblih nepícháme z jediného důvodu – srazily by se a těsto by kleslo.

Ostatně správně usmažená kobliha má po obvodu bílý proužek, to znamená, že je nakynutá přesně akorát a byla smažena ideální dobu. Usmažené vkládáme na ubrousek, aby vsákl přebytek tuku.

Na jedné pánvi z opatrnosti osmažím maximálně čtvero dávek koblih, u dalších už je riziko, že olej bude přepálený. Ale pokud si kvalitu oleje ohlídáte lépe, směle můžete smažit, jak bude libo. Olej se totiž vsakuje do koblih, je třeba ho neustále přilévat a tak se obměňuje.

Dilema – plnit teď, anebo potom?

Někdo doporučuje naplnit koblihy ještě před smažením, tedy náplň vložit do kynutého těsta. Zapracujeme ji tam podobně jako při výrobě kynutých nebo bramborových knedlíků. Někdy se ale stane, že náplň vyteče.

Jiný koblížky plní až po usmažení gigantickou injekční stříkačkou pro tyto účely stvořenou. I to je řešení.

A ty klasičtější hospodyňky koblihy vykrajují kulatým vykrajovátkem a dvě vykrojené placky spojí k sobě podobně jako taštičky a naplní je marmeládou. Další možnost.

A někdo dá marmeládu prostě navrch. Jako já… Možná to není úplně ono, ale co na tom záleží. Těsto je jako vata s dokonalou a vyváženou chutí, kůrka je hezky dokřupava vypečená a pranic mi nevadí, že se marmeláda rozplývá kdesi na povrchu. Marmeláda, šlehaný sladký tvaroh nebo krásná, tuhá, čerstvě našlehaná šlehačka. Dá se tomu odolat?

A zbývá jen pocukrovat…moučkovým cukrem, ideálně takovým, který nesnadno vlhne. Klasický moučkový cukr vám na koblihách zvlhne a vytvoří cukrovou krustu, chcete-li být úplně dokonalí, pak si kupte speciální cukr, který je upraven tak, že i po delším pobytu na notně mastné koblize nezvlhne.

A jak koblížky skladujeme?

Obyčejně je netřeba příliš skladovat, protože jsou tak dobré, že nestačí ani vychladnout. Jestliže vám přece jen nějaké zbudou, nedávejte je do mikrotenových sáčků. Neprodyšně uzavřené pečivo se může zapařit.

Koblihy jsou pořád jaksi „živé“ a potřebují dýchat. Ideální je pro ně pootevřený sáček, když už musíme sáček použít, nebo miska s poklopem, který je trochu pootevřený. Nebo velká miska zakrytá utěrkou a chladná vlhčí místnost.

Foto: Renata Petříčková, Isifa.cz