Koho pandemie „semlela“ víc? Mladé, nebo starší ročníky?

Generací sněhových vloček jsou nazýváni někteří lidé narození zhruba po roce 1995. Žijí víceméně v bavlnce. Jsou zvýšeně citliví, k tomu poněkud rozmazlení a nároční. Nízká psychická odolnost vede zákonitě k osobnostní křehkosti. Očekávají pochopení a jemné zacházení.

Mýlíte se, pokud je považujete za lajdáky „vždy nad věcí“. Mívají vysoké ambice i nasazení. Vše kolem – od oděvu přes „trendy“ zájmy až ke stupni vzdělání – musí být dokonalé. Velmi výraznou, přímo citovou vazbu mají na digitální technologie. Ty jim mnohdy nahrazují reálný prožitek i vztah.

Pravým opakem osobnostního ladění „vloček“ je již před půl stoletím se objevující popis rysů obvykle uváděných anglickými názvy.

Nezdolní: rostou i za stresových okolností

Resilience (z angl. odolnost, nezdolnost, přizpůsobivost ap.) je schopnost navrátit, udržet, či dokonce zlepšit své duševní zdraví po stresujících životních událostech. Mluví se i o schopnosti přizpůsobit se nevyhnutelnému, zaměřit své usilování ke zdrojům podporujícím životní pohodu smysluplným způsobem.

Na tomto základě vznikl koncept zvaný hardiness (z angl. otužilost). Vystihuje soubor postojů ve vztahu k životním událostem zaměřených na smysl, hodnotu a možnost růstu za stresových okolností.

Těžko odhadnout, zda je první „slepice, nebo vejce“. Hardiness je cesta k resilienci, ale možná je tomu i opačně. Celek je víc než součet částí.

Lze popsat i další schopnosti, které pomáhají zvládnout náročné stavy a situace.

Schopnosti, které se hodí v krizi

Ego-resilience – schopnost jednotlivce pružně a rychle reagovat na měnící se okolnosti. To je jistě báječná vloha, leč musíme si jí být vědomi a užít ji. Je-li přiměřeně vnímána, hovoříme o tzv. self-efficacy (z angl. účinnost). To je míra vnímané schopnosti zvládat problémy. Věřit si, že jsem schopen zvládnout to, co považuji za nezbytné. Nedobře bývá člověku samotnému. (Nejen) ve dvou se to lépe táhne.

Sense of Coherence – název smyslu pro soudružnost, integritu svých postojů i vztahů k druhým. V souhrnu dokážete málem zázraky, pokud jste konfrontováni se situací, jež je vám srozumitelná, logicky postižitelná, smysluplná. Navíc jste si vědomi její zvládnutelnosti. Ideální pak je, pokud nebudete na vše sami.

Osobnostní podhoubí těchto pocitů je v sebeúctě, vnímání vlastních schopností, v pocitu kontroly nad svým životem, iniciativě, bezpečném zázemí ve vztahu k blízkým lidem, schopnosti se přiměřeně rozhodovat, jednat a nezatrpknout.

Pomáhá humor, nebo snad slzy?

V této souvislosti mnohdy uváděnou léčebnou sílu humoru lze upřesnit rčením: „Máme-li se rozhodnout, zda se smát, nebo plakat, volíme to první.“ 

Dodat lze konstatování trenéra Ivana Hlinky: „Hlavní je se z hokeje nepo…“ Samozřejmě nejen z hokeje. Takovému přístupu se lze alespoň do značné míry (na)učit. Snadněji se rozvinou tam, kde jsou pro ně jak dědičné předpoklady, tak i podporující podmínky v dětství.

Co za to? Budete osobností stabilní, a to nejen v zátěži či po ní. Nebudete trpět posttraumatickým stresovým syndromem, ale svým chováním nebudete ani možný stres přivolávat, ba zveličovat. Budete vědět, že každá trampota má svou mez a je tu od toho, aby byla překonána.

Covid kontra nezdolnost

Nejprve dobrá zpráva. Uvádí se, že v první vlně pandemie pomáhala o své újmě potřebným spoluobčanům zhruba desetina Čechů. Šlo o dobrovolnictví, jež nebylo založeno na příbuzenských či profesionálních vazbách. Zhruba 2 % přispívala potřebným i finančně. To je sociální kapitál řadící ČR mezi velmi vyspělé státy světa. Zřejmě má vyšší hodnotu než leckterá olympijská medaile, byť se pod pěti kruhy v samotné nezdolnosti nesoutěží.

Další zprávy jsou… inu reálné. Primárním zdravotním kolapsem jsou nejvíce v souvislosti s covidem ohroženi senioři. Jako každé obecné konstatování vyžaduje i toto upřesnění. Nejničivější bývají dopady covidu na osoby s jiným závažným onemocněním. Mezi typickými doprovodnými projevy psychického rázu je nejčastější úzkost, pocity osamělosti, strach, nejistota, smutek a hněv.

Neobyčejně závažný je i pocit izolace od sociálních kontaktů. Rozumí se od tzv. podpůrných sociálních sítí. Home office je dobrý sluha, ale zlý pán. Pokud jeho rozsah je v pro jedince kýžených nebo alespoň přijatelných mezích, je jeho přínos pozitivní. Je-li jen vynucený obecně platnými okolnostmi a přesahuje pro jedince přijatelné meze, pak se s jinými náročnými změnami nesčítá, ale násobí.

Vzniká frustrace (strádání), jež vyvolává agresi. Ta může být samozřejmě zaměřena jak na druhé (nejčastěji blízké) lidi (mluví se o extrapunitivním zaměření), nebo se může se zaměřit i intrapunitivně – na sebe sama. Tím dochází přinejmenším ke snížení odolnosti proti různým onemocněním. Je to podhoubí vzniku psychosomatických chorob.

Do třetice je zde ještě směr inpunitivní – zaměří se na okolnosti, společenské a politické vlivy. Pěkně jej vystihuje mezilidská hra nazvaná psychiatrem Erickem Bernem „To je hrozné, viďte!“

Kdo je na tom v pandemii lépe?

Lze předpokládat, že odolnější mohou být přinejmenším někteří příslušníci generace, které kdosi neuctivě nazval „živoucí fosilie“ než shora popsané „sněhové vločky“. Jejich životní postoj vystihuje výrok: „Jsem již starý kozák, v půtkách tužený.“ (Autorem je K. H. Borovský.)

Do pomyslné „malé násobilky“ zdravotnických prognostiků patří zjištění: v budoucnu za optimistického předpokladu, že pandemie bude přinejmenším pod kontrolou, lze očekávat posttraumatické stresové reakce. To zřejmě nijak nepřekvapí.

Méně nápadná jsou rizika tzv. špatných chvilek. Nemusíte ani tak trpět posttraumatem. I tak občas, při souhře negativních vlivů, nastane chvíle… k neunesení. Ta může třeba i krátkodobě narušit emoční stabilitu. Tím vzniknou podmínky srovnatelné s lavinovým polem.

První pomoc

Nečekat na zázrak. Vyhráno ještě není, a kdož ví, zda vůbec někdy bude.

Neobracet se k minulosti a nenamlouvat si, že před covidem byl svět jako květ. Takový nebude ani po covidu. Chybička se vždy vloudí. I tak je to, co nás obklopuje, nejlepší ze všech možných světů.

Tudíž platí: Nelamentovat a vědět, že ten, kdo pomáhá druhým, pomáhá i sám sobě.