Nejen dostupnost, ale i kvalita pitné vody z kohoutku – jakožto nápoje každodenní potřeby a spotřeby – je v poslední době předmětem rostoucího zájmu spotřebitelů. To je logické a správné. Uvedeného rostoucího zájmu ale na druhou stranu využívají výrobci a prodejci technologií nabízející lidem možnost pitnou vodu z kohoutku zkvalitnit či zbavit různých nežádoucích látek.
Otázkou je, zdali je to skutečně zapotřebí a zdali je poměr cena/výkon pro spotřebitele v rámci takových nabídek výhodný.
„Pijete vodu z kohoutku? Zahráváte si se zdravím, říkají vědci“ a výrobci filtrů
Jedním z příkladů je nabídka ionizérů deklarující možnost odfiltrovat z kohoutkové vody „až 172 kontaminantů včetně olova, arzénu, průmyslových chemikálií, hormonů, chloru, pesticidů či těžkých kovů“. Uvedená nabídka se (pod oslovením „Pijete vodu z kohoutku? Zahráváte si se zdravím, říkají vědci“) opírá o americkou studii analyzující dopady látek přítomných ve vodě, které sice nepřekračují povolené limity, ale mohou mít negativní dopady na zdraví člověka jako celek. To je ovšem z celé řady důvodů značně přehnané tvrzení.
Pozůstatky některých kontaminantů při skutečně detailních rozborech se ve vodě z kohoutku skutečně vyskytují, je však poněkud naivní se domnívat, že pitná voda bude vždy a za všech okolností „krystalicky čistá“.
ČR navíc patří k zemím s nejvyšší kvalitou pitné vody na světě, přičemž rozsah sledovaných parametrů v pitné vodě a jejich limitní hodnoty vycházejí dlouhodobě z poznání Světové zdravotnické organizace, která soustavně doplňuje doporučené požadavky na kvalitu vody, opřené o výsledky zdravotních studií. Limity pro jednotlivé ukazatele jsou poté zohledněny v návazných státních předpisech, včetně těch na úrovni EU.
Nejsme v Americe
Vlastní požadavky na kvalitu pitné vody dodávané veřejnými vodovody v ČR jsou v mnoha ohledech přísnější než předpisy evropské. Kromě toho má ČR jako jeden z mála členských států EU od minulého roku legislativně zavedené povinné posouzení rizik celého systému zásobování pitnou vodou – od zdroje vody až po kohoutek spotřebitele.
Galerie: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou
Což mimo jiné znamená, že americkou zkušenost nelze otrocky aplikovat v ČR. Uváděných 172 odstranitelných kontaminantů také nepředstavuje konečný počet látek, které se ve vodě sledují. A co se týká třeba v poslední době stále „slavnějších“ mikroplastů, pak ty se do vody dostávají nejčastěji druhotnou kontaminací, často v domácnosti spotřebitele prostřednictvím vláken z umělohmotných textílií – a žádný filtr ani ionizér je tak nemůže logicky odstranit.
Samozřejmě existují i u nás případy, kdy je míra kontaminace pitné vody dočasně v některých parametrech mírně překročena. V takovém případě jsou udělovány k distribuci vody dočasné výjimky, nikdy ale nesmí být ohroženo zdraví spotřebitele. Skutečnost, že někomu voda z „jeho“ kohoutku nechutná tak jako „sousedova“, ovšem zdaleka ještě neznamená, že jde o pitnou vodu nesplňující zákonné parametry pro pitnou vodu. Kohoutková voda prostě není na všech místech naší země úplně stejná a liší se díky celé řadě důvodů, například podle zdroje surové vody na výrobu vody pitné, technologií v úpravnách vod, stavu vodovodního potrubí, ale třeba i podle ročního období. Kvalitu a složení pitné vody samozřejmě a ze zákona online sledují vodohospodářské společnosti.
Je to jen na vás
Pokud si chce někdo pořídit filtry a ionizéry, klidně tak může učinit. I tak je ale vhodné zjistit si, kdo je autorem doporučujících sdělení a potřebnosti takových nákupů. Jejich cílem totiž zdaleka nemusí být ochrana zdraví spotřebitele, ale spíše snaha prodat produkt, jehož přínos pro spotřebitele je sporný, byť nějaké jeho přínosy patrně nelze vyloučit.
Tak či tak, lidstvo po celou dobu své existence pilo mnohem kontaminovanější vodu (a někde je tomu dodnes), než je kohoutková voda v naší zemi – a nevymřelo. Mimo jiné proto, že si náš organismus dokáže s celou řadou rizikových látek sám poradit – což ovšem různé typy katastrofických scénářů většinou nezmiňují.
ČLÁNKY DO MAILU