Jsem matkou dvou dětí. Kojila jsem první dceru do 4 měsíců, pak to pro mé onemocnění již nebylo možné. Druhou dceru jsem kojila do 17 měsíců. Imunitní systém i psychická odolnost druhé dcerky jsou rozhodně lépe nastaveny.
Netuším, proč je tu zatracováno kojení do 2 let věku dítěte. Mělo být přirozeným a nezadatelným právem matky kojit - krmit své dítě (třeba do 2 let, třeba déle), být s ním v těsném kontaktu, hluboce jej vnímat, zajistit tak jeho zdravý fyzický, psychický i sociální vývoj, v tuto dobu se moci spolehnout na plnou péči rodiny, zejména otce dítěte, tedy mít relativní klid i co nejlepší stravu. Matka toto vše zprostředkovává svému dítěti.
Proč bychom měly, my ženy, o toto hluboké pouto ochudit své děti, rodinu, sebe. Co zanedbáme u svých dětí, již nikdy nelze vzít zpět. Nevidím žádnou břitkou hranici mezi přirozeností a moderní ženou, ba naopak. Moderní a sebevědomá žena se může rozhodnout nežít polovičatě, nebýt jen producentkou rodu homo, nýbrž být MATKOU druhu sapiens