Již od pravěku hledá lidstvo látky, které by mu zprostředkovávaly alternativní a příjemnější skutečnost jako protiklad tvrdé realitě skutečného života. Neměli by tedy mít jednotlivci svobodu zvolit si cestu, která jim nejlépe vyhovuje? Před téměř sto lety pronesla americká divadelní a filmová herečka, broadwayská legenda a postrach hollywoodských manažerů a londýnských režisérů svými finančními nároky, pitím, braním drog, hádkami a nestoudným chováním, Tallulah Bankheadová, „slavný“ lehkovážný výrok: „Kokain není návykový, drahoušku, musím to vědět, beru ho už roky!“ Stal se tehdy pro zástupy milovníků kokainu dlouhou dobu nezpochybnitelnou zárukou.
Spotřeba kokainu rapidně roste
Bohužel, od velkolepé premiéry kokainu během krásné Belle Époque počátkem 20. století se toho v jeho užívání v podstatě změnilo jen málo, globální protidrogová politika nefunguje, spotřeba kokainu rapidně roste a ani Česká republika není výjimkou. Alespoň to uvádí aktuální studie „Word Drug Report 2019“ Úřadu pro drogy a kriminalitu (UNODC) při OSN.
V mnoha hospodářsky vyspělých zemích se ekonomice daří, a lidé tak mají k dispozici dříve nevídané finanční prostředky, avšak zároveň s tím rostou požadavky na jejich výkonnost. Proto se také čím dál častěji využívají látky k její podpoře – a samozřejmě k zábavě.
Nejdříve však malý exkurs do historie. Podrobně se „dějinami kokainu“ zabývá publikace Kokain: Životopis, z níž zde také citujeme (vydal Volvox Globator v roce 2014).
Kniha Natalie Naishové a Jeremyho Scotta vypráví podrobnou historii kokainu od chvíle jeho mýtického zrodu a mapuje jeho cesty po světě od dávných dob až do současnosti
Přes 150 let s kokainem
V 19. století začali vědci izolovat rostlinné sloučeniny známé jako alkaloidy, které se zdály mít nekonečné možnosti lékařského a obchodního využití. V roce 1803 byl z opia extrahován morfin, v roce 1829 byly izolovány chinin a kofein a v roce 1833 nikotin. Bylo jenom otázkou času, kdy bude z listů malého stromu nebo keře z Jižní Ameriky kokainovníku pravého (Rudodřev koka) izolován kokain.
Řešením tohoto problému pověřil v roce 1859 významný německý chemik Friedrich Wöhler, profesor na Universitě v Göttingenu, svého nadaného doktoranda Alberta Niemanna. Tomu trvalo dva roky, než ze čtrnácti kilogramů koky úspěšně izoloval obsažený alkaloid. Svůj produkt pojmenoval podobně, jako byly pojmenovány nikotin, morfin a další alkaloidy, tedy koka-in neboli kokain.
A tak se zrodila nová droga, někdy a někde rázně vykročila, jinde se pomalu a tiše vloudila do lidské společnosti. Začala se psát její více než stopadesátiletá historie.
Kokain se používal jako lék proti závislosti na opiátech
Protože kokain působí spíše mírně, trvalo lékařům jistý čas, než přistoupili na myšlenku, že může škodit zdraví a být návykový. A to jak psychicky, tak i fyzicky. Dokonce našel uplatnění jako lokální anestetikum i jako lék proti závislosti na opiátech, což se dnes nejeví jako dobrý nápad.
Galerie: Když drogy léčily
Na rozdíl od heroinu jsou někteří jedinci schopní užívat kokain rekreačně, aniž by to mělo na jejich život negativní dopad. Ostatní lidé se však stávají beznadějně závislí. „Bílá dáma“ (Dama Blanca) dobyla svět, střídavě oslavována i démonizována, vítaná jako všelék, anebo viněna ze selhání společnosti.
Dnes je to oblíbený stimulant na evropských a amerických večírcích mezi vynervovanými bankéři, politiky, vrcholovými manažery a dalšími workoholiky, lékaři, investigativními novináři, muzikanty, divadelními a filmovými herci a herečkami, ale i pachateli násilné trestné činnosti – a každý, od výrobce přes překupníky až po uživatele, hraje vysokou a nebezpečnou hru.
Máme na to
Podle odhadů analytiků UNODC (United Nations Office on Drug and Crime) dosáhl celkový vývoj vyrobeného kokainu v roce 2017 výše 1976 tun, což je o 25 % více než v roce předchozím. Největším producentem je tradičně Kolumbie, která zajišťuje celých 70 % celosvětové spotřeby (následovaná Bolívií, Ekvádorem a dalšími jihoamerickými státy, ale pěstuje se také na Srí Lance, Jávě a v Austrálii). K meziročnímu nárůstu produkce v této jihoamerické zemi o 31 % pomohlo zvětšení plochy, na které se pěstuje kokainovník, o více než 17 %.
Tato skutečnost se děje v podmínkách, kdy byla již v roce 1961 Jednotnou úmluvou OSN o narkotických drogách zakázána. Do roka jsou většinou minimálně tři sklizně a na jeden kilogram čisté drogy se spotřebuje 100–170 kg sušených listů.
Podle předložené zprávy užívalo čistý kokain v roce 2017 přes 18 milionů lidí, z toho nejvíce v Severní Americe, Austrálii a západní Evropě, tedy hospodářsky vyspělých oblastech. Je však nutno rozlišovat mezi kokainem a žvýkáním listů koky miliony dalších obyvatelů především Jižní Ameriky.
Také se zde uvádí, že díky rostoucí životní úrovni je nyní kokain dostupnější střední třídě, pro kterou to byl dříve nedostupný luxus. Navíc – jak ukázaly rozbory odpadních vod ve velkých evropských městech – došlo v rozmezí let 2011 až 2018 k nárůstu užívání kokainu při poměrně konzervativním odhadu o 56 %.
Galerie: Kuřte! Doporučovalo devět z deseti lékařů
ČLÁNKY DO MAILU