Dělám kontrolu domácí lékárničky celkem pravidelně = vždycky když léky přetékají z krabice ven. Je toho na vyhození vždycky poměrně dost, a to téměř nic nekupujeme mimo předepsané léky (kromě základních věcí jako paralen a náplast). Pokaždé jsem překvapená, jak jsme to vůbec nasyslili. Nejvíc mě štve, když musím vyhodit nenačatá balení, ani nejsou prošlá, ale prostě nám je předepsali, pak se zřejmě změnila situace, léky zbyly, ale doktorka je zpět prý nesmí vzít. Šup s nima do koše - tedy do lékárny k likvidaci.
A do celkové množství, o kterém píše autorka, je šílené! Těch vyhozených peněz...
Proboha proč vyhazovat nenačatý neprošlý lék, může se přeci ještě někomu hodit. Jak je možné, že někomu přetéká krabice nespotřebovanými předepsanými léky.
A pak se divíme jak to vypadá ve zdravotnictví, že se takto plýtvá, když lékaři předepisují zbytečné léky, nebo jsou pacienti nezodpovědní, že nevyužívají léky tak jak mají? Pak se nelze divit, že pojišťovny dávají limity lékařům na cenu předepsaných léků, což kromě plýtvajících postihne i zodpovědné lékaře, kterým se sjede větší množství těžších případů. Každopádně lékař, který naráží na tyto limity jistě rád přijme nespotřebovaný neprošlý lék aby ho místo receptu dal jinému pacientovi, který jej využije.
No, není to vždy plýtvání. Před časem mi dělali rozsáhlý zákrok v ústech, na cestu domů jsem nafasoval recepty na silná analgetika, "kdyby to moc bolelo". No, nakonec to tolik nebolelo, tak zůstaly neotevřené, a časem se vyhodily.
Manželka trpí alergií, a musí mít stále u sebe léky, kdyby dostala záchvat. Naštěstí se to nestává často, takže ty léky často projdou. Ale kdyby dostala anafylaktický šok, tak jaksi není čas běžet k doktorovi pro recept a pak do lékárny pro lék, ty léky musí mít trvale u sebe.
A podobných důvodů, proč se léky nepoužijí, existuje řada.
A že nejdou vrátit je naprosto v pořádku. Nikdo totiž neví, jak je dotyčný skladoval a jak to ovlivnilo jejich použitelnost. Léky nejsou marmeláda, s nimi se musí zacházet trochu zodpovědněji.
Dobrý den! Víte, ptala jsem se lékárníků na to samé. Bohužel to prý nejde ze zákona, dát nenačatý lék někomu jinému - protože zákon říká, že lék se smí skladovat jen za určitých podmínek, teploty a podobně (třeba masti by ideálně měly být v lednici), a jestliže máte lék doma, tak mu nikdy nezaručíte ty správné podmínky. Proto není možné lék dát někomu jinému, není jisté, jestli nesprávné skladování už nezměnilo jeho chemické podmínky. Zkrátka není zaručeno, že takový lék neublíží... Proto musíme ty šílené tuny vyhazovat. Přesněji - spalovat.
Možná by stačilo přejít na jiný styl balení léků. Vyrábět menší platíčka s menším počtem pilulek. V krabici bývá většinou několik platíček a člověk spotřebuje často jenom několik pilulek z jednoho platíčka. A zbytek se pak po čase vyhodí. Ovšem to je problém, neboť by farmaceutickým firmám klesky zisky. To je ten pravý důvod. Lidi léky nechtějí, ale lékaři zlabbovaní firmami jim je často předepisují. A lidi kupují. Šetřit nemá smysl, stálo by to stejně.
To by asi nepomohlo, protože cenu léků tvoří z většiny náklady na výzkum, vlastní výroba už tak drahá není. Výroba menších platíček by tak paradoxně mohla ceny léků naopak zvýšit. A u léků, kde je drahá výroba (třeba různé krevní preparáty) se to opravdu prodává po jednotlivých dávkách.
Pritom reseni je tak snadne...v nekterych statech se pilulky dodavaji do lekaren ve velkych flaskach a lekarnik vam nasype do pytlicku kolik potrebujete...
ČLÁNKY DO MAILU