Časový posun devět hodin, většina disciplín v době, kdy obyčejný smrtelník obvykle spí. Taková je zimní olympiáda v kanadském Vancouveru z pohledu televizního diváka ve střední Evropě. A tělo trpí: pokud si nechcete zkazit zážitek a čekat na televizní záznamy během dne, kdy už z internetu víte, jak který český sportovec dopadl, poslední dva únorové týdny se prostě nevyspíte. Je to dobře?
Každý lékař by vám odpověděl, že nikoli. Už na základní škole se dětem vtlouká do hlavy, že dospělý člověk potřebuje denně osm hodin spánku, i když ruku na srdce: komu se tenhle limit daří v dnešní době dodržovat?
Olympiáda je zrádná v tom, že ani nemusíte být zavilý sportovní fanda – stačí se vrátit z nějaké párty nebo z hospody ve dvě hodiny ráno a prostě vám to nedá nezapnout televizi a nepodívat se, jestli zrovna Lukáš Bauer za oceánem nebojuje o medaili.
Čtěte téma: Vyspěte se dorůžova
Bylo by zajímavé zjistit, jak v době olympiády klesá produktivita práce – nejen u nás v České republice, kde se nedostatek spánku rozhodně neodrazí na vynikajících pracovních výkonech, ale i v olympijsky příznivějších časových pásmech. My Češi jsme jenom nevyspalí, ale představte si, jaká pracovní morálka musí být v Kanadě! Zvlášť když během dvou dřívějších olympiád v téhle zemi nezískal ani jediný její reprezentant zlatou medaili.
Přiznám se bez mučení, že jsem i bez olympiády nočním ptákem. Obvykle chodím spát tak hodinu, dvě po půlnoci. Teď to bývá o další hodinu či dvě později. Pod očima se mi pomalu rýsují olympijské kruhy. Ráno ale vstát musím. Spánkový deficit je o to horší, že jsem se nedávno odstěhoval z Prahy do Pardubic, kde jsou přece jenom trochu jiné pracovní návyky než v hlavním městě. Zatímco v Praze je obvyklé přijít do práce na devátou a někdy i déle, a pracovat klidně do sedmé, osmé večer, v Pardubicích je to zhola nemožné.
Sledujete po nocích olympiádu?
Ještě teď nemůžu vydýchat šok z toho, že pokud chci někoho v Pardubicích zastihnout v práci, nesmím mu telefonovat po druhé hodině odpoledne. To je doba, kdy se tu odchází z práce domů. A na kolikátou hodinu se tedy chodí do práce? Většinou na sedmou, někdy i dříve. Pro mimopražské čtenáře Vitalie asi žádná novinka, pro mne doslova noční můra. Už žádné vyspávání do devíti hodin, dlouhé snídaně a dopolední vyřizování pošty, po které jdu rovnou na oběd.
A tak jsem se začal učit vstávat relativně brzy – jenže do toho přišla olympiáda. Moc rád bych věděl, kdy ji sledují moji pardubičtí spoluobčané. Na ulici vypadají pořád celkem dobře vyspaní. Že by spali odpoledne po práci?
Jak to máte se spánkem vy? Jste noční sovy, nebo vstáváte za kuropění?
Foto Martina Sáblíková: Vancouver2010.com; ilustrační foto: agentura SXC