Problém všech studií o škodlivosti toho či onoho je jejich statistická neprůkaznost. Oni se totiž ti výzkumníci spokojí se statistickou významností 2 sigma (a někdy i nižší). To znamená, že při tom výzkumu můžou vzniknout 3% falešně pozitivních výsledků. A pokud zkoumáte vliv oné předpokládané škodliviny na více než 30 různých parametrů (což se běžně dělá), tak v každém takovém výzkumu nutně musíte aspoň jeden falešně pozitivní výsledek mít.
Ostatně, když se podíváte na historii takových výzkumů, je to z toho zřejmé. Někdo zjistí, že látka A způsobuje problém P, při ověření se sice problém P nezjistí, ale najde se problém Q a při dalším ověření se nezjistí P ani Q ale najde se R. A místo toho, aby se z toho udělal závěr, že ty problémy byly jen statistickou fluktuací a ve skutečnosti se žádný problém s látkou A neprokázal, tak se z toho udělá závěr, že látka A způsobuje P,Q i R.