Pane Vavrečko,
Váš článek je jistě velmi přínosným souhrnem názorů a pojetí celé problematiky. Obávám se však, že popisovat homeopatii z pohledu klasické medicíny, její terminologií a vycházet přitom z jejího paradigma, tzn. mluvit o "placebomedicíně" je silně zavádějící. Je to v podstatě stejná vynucená klička, k jaké se řadu let homeopaté uchylují, když "spadají" pod Občanský zákoník. Je nelogické a nesmyslné, aby pravidla pro homeopatickou praxi udávala jiná, nežli homeopatická instituce, z čehož vyplývá můj souhlas s Vámi zmíněnou naprosto nedostačující legislativou. Situace však není způsobena leností zúčastněných stran, jak tvrdíte, ale dlouhodobým popelkovským postavením homeopatie vedle alopatického monopolu, a je pochopitelné, že homeopaté, kteří vykonávají svou praxi (otázka jejich úspěchu / neúspěchu je srovnatelná s otázkou úspěšnosti jakéhokoli jiného "pracovníka", který se rozhodl pomáhat podporovat lidské zdraví), jsou rádi, že mohou své poslání naplňovat alespoň za takto mizerných podmínek. Není bohužel v povaze odstrkované, znehodnocované a zatracované či vysmívané metody udělat revoluci. Homeopaté chtějí dělat svou práci, ne legislativu. Jsem ale přesvědčená o tom, že právě takto vzniklá situace a tlak může přispět k efektivnímu řešení a stanovení pravidel či podmínek pro výkon homeopatické praxe. Prvním krokem však, podle mého názoru, musí být jasná definice, že homeopatie JE léčebnou metodou, nikoli ji nadále považovat za placebomedicínu a jiné vynálezy. Pro Vaši informaci: klasické studium homeopatie zahrnuje samozřejmě i medicínské znalosti, které jsou součástí výstupních zkoušek či testů. To, že je klasická medicína a MZ nebere v potaz, a to, že homeopatii vykonává jistě i několik lidí bez daného certifikátu, je bohužel velký problém. Děkuji Vám za to, že se zabýváte takovými tématy a nebojíte se nazvat věci pravým jménem.