Nevím jak jste přišel na to, že žiji ve strachu. I když svým způsobem vždy existuje něco čeho je důvod se bát, ale tak jak se snad dá chápat že byste to mohl myslet vy - Že se bojím vaší divné společnosti, že mi ublíží? - to rozhodně ve strachu nežiji.
Dnes se jí bojím snad jen v tom smyslu, že mne může v konečném důsledku odvést od Boha, nebo mne dovést do sitace kdy se kvůli ní (například díky omylu, či nezvládnutým tělesným pudům) před Bohem sám očerním. Ale to byste těžko pochopil, máte naprosto odlišnou představu o tom co mi může hrozit a už vůbec né o tom co mi může skutečně ublížit. Naštěstí existuje i spousta jiných lidí, než jen podobní čtenářům zdejšího internetového reklamního plátku.