S hlavními body článku v zásadě souhlasím, jen si myslím, že důvod „legalizace“ homeopatik (rozuměj jejich zařazení do kategorie léčiv) byl ve skutečnosti jiný, než jak to vypadá nebo se to tváří. A je v tom zase (jak jinak v dnešní době) komerční zájem. Mocná lobby francouzského gigantu na výrobu homeopatik odvedla výbornou práci. Dnes je tahle firma jedničkou v prodeji v celé Evropě, u nás má skoro monopol. A věřte nebo ne, Boiron nemá ráda ani většina klasických homeopatů, protože díky touze po zisku tahle firma zpronevěřila i základní pravidla homeopatické filozofie a dělá si homeopatii zcela po svém , takže to už vlastně homeopatie ani není. Boiron učí naše lékaře používat homeopatika stejným způsobem jako klasické léky, tedy na konkrétní diagnózu a nikoliv celkový stav těla. A protože je tenhle způsob vcelku málo efektivní, vymyslela si své specifikum – polykomponentní přípravky , do kterých narvala buď několik homeoléků najednou (pro jistotu) nebo je zkombinovala i s chemickými substancemi, které obsahují i konvenční léky (pro ještě větší jistotu).
Za další, homeopatie u nás zlikvidována/zakázána určitě nebude. Na to ji používá příliš mnoho politiků a vlivných osob (aniž by to veřejně přiznali). Jediné co se může stát je, že ji budou moci vykonávat pouze lékaři. Z pohledu pacienta výborná kombinace! Pokud šetrnou metodu léčby použije člověk vysoce erudovaný v oblasti anatomie a fyziologie lidského těla, s hlubokou znalostí metod současné konvenční medicíny, navíc s patřičným osobním kreditem, je nasnadě, že úspěch léčby je téměř zaručen a její možná rizika zcela minimalizovány!
Má to však velký háček (nebo spíš hák)! A možná rovnou několik...
První byl nastíněn už v předchozích příspěvcích...Lékař je povinen používat pouze léčbu lege artis, tedy podle pravidel vědecké medicíny. Homeopatie je naopak metodou non lege artis, tedy nevědeckou, za jejíž používání hrozí, dle jiné legislativy, lékaři stíhání. Z tohoto pohledu, se úvahy o vložení homeopatie čistě do rukou lékařů, jeví přinejmenším jako prapodivné. Ač již dnes najdeme lékaře, kteří takto „riskují“ a homeopatii k léčbě svých pacientů používají, je jich jen hrstka, z celkového počtu lékařů registrovaných ČLK. Nezúží se tak přístup českých pacientů k homeopatii až příliš? Neomezí to jejich svobodnou volbu na způsob léčby?
Další věc je, že lékař provozující homeopatii, by měl být velmi dobře vzdělán v tomto alternativním léčebném oboru (pořád jde o metodu s velmi podrobně vypracovaným systémem a mnoha vzájemně se doplňujícími se, neměnnými pravidly). Kde se má lékař kvalitně vzdělat, když se na lékařských fakultách homeopatie nevyučuje? Aby prý uvedenou metodu někdo skutečně dobře ovládal je nutné absolvovat 3 – 5 leté studium (stejně jako např. u tradiční čínské medicíny). Drtivá většina lékařů, která dnes homeopatii používá, má homeopatické „vzdělání“ v rámci několik málo víkendových seminářů organizovaných firmou BOIRON...
A poslední, největší „hák“ vidím v neslučitelnosti obou léčebných filozofií. Lékař, který se plně ztotožní s filozofií současné konvenční medicíny, tedy odstraňovat projevy nemocí, v rámci jednotlivých orgánových soustav, by měl v ordinaci najednou používat metodu, která naprosto odmítá karteziánský pohled na člověka, vnímá jej jako jeden celek, léčí jej jako jeden celek a symptomy nemoci nepotlačuje nýbrž v počátku léčby podporuje?
Trochu schizofrenní, nemyslíte?
Můj osobní názor na řešení celé situace je vcelku prostý. Za prvé, oddělte ve světě nejpoužívanější metody alternativní medicíny, které mají svůj systém a řád, jsou tady v řádu stovek let a možnost vykonávat je závisí především na podrobných a hlubokých znalostech dotyčného léčebného systému, od veškerých ostatních léčitelských praktik, které pravidla nemají žádné a jejich výkon závisí čistě na individuálních schopnostech jejich poskytovatele (kyvadlo, virgule, léčba dotekem, pohledem...dosaďte si, co je libo). Utvořte přísnější pravidla pro tradiční metody alternativní medicíny tak, aby v důsledku nebyl postižen občan tím, že mu k metodě znemožníme nebo zúžíme přístup.
Nechte používat homeopatii oběma slupinám, ale u lékařů vyžadujte hlubší znalosti homeopatie, u laiků vyžadujte kromě odpovídajících znalostí homeopatie ještě i dostatečné znalosti základů medicíny, ve vzdělávacím programu posvěceném státem, nastavte novou legislativu právní odpovědnosti laiků za škody způsobené na zdraví a výkon všech podmiňujte členstvím v nějaké střešní organizaci, která by sjednocovala práci všech terapeutů dotyčné metody a sama hlídala pochybení či morální prohřešky jejich členů.
Uvědomuji si velmi těžkou právní uchopitelnost celého problému, ale zkušenosti z mnoha evropských zemí dokazují, že to není neproveditelné.
Měl bych ale problém s tím začít dělit metody alternativní medicíny na "provozovatelné" a "neprovozovatelné" podle jejich historie, propracovanosti systému a řádu. Kdo chce - ať má co chce (pokud to nikomu neubližuje). Třeba i virguli, dotek lidské ruky nebo krystal. Nenalézám důvod, proč tyto metody léčby apriori zakázat pro jejich podstatu oproti jiným vědecky neprokázaným metodám. Kdo dnes umí odpovědět na to, zda největší placebo efekt by u někoho nakonec nebyl dosažen třeba jen příjemným lidským dotekem oproti například homeopatickému "věnování se" pacientovi?
Protože smýšlím o všech těchto metodách pragmaticky a technikách velmi účinné placebomedicíny, nemohu se z této své názorové pozice s takovým dělením alternativních metod v principu ztotožnit. (Z jiné názorové pozice to ale určitě může vyznít naprosto logicky.)
Problém je to určitě vysoce zajímavý a společensky je de facto neustále aktuální.
Nedělím tyto metody na "provozovatelné" a "neprovozovatelné" a rozhodně nezpochybňuji účinnost některých léčitelských praktik.
Jen jsem chtěla upozornit na to, že by nebylo dobré hodit všechna odvětví alternativní medicíny do jednoho pytle a dát jim stejné podmínky pro jejich provádění.
Když už bych měla dělit, tak na "kontrolovatelné" a "nekontrolovatelné", protože pokud má nějaká metoda jasně definovaný postup, bude se její dodržování hodnotit a hlídat snadněji, než když takový postup zcela chybí.
Každopádně současné právní vakuum opravdu nesvědčí nikomu a mělo by se rychle změnit. Nejlépe tak, aby to mělo hlavu a patu a bylo to přijatelné pro všechny zúčastněné strany.
ČLÁNKY DO MAILU