Celkem oprávněné pozdvižení „na vsi“ i ve městech vzbudila nejnovější iniciativa ministerstva zemědělství. To chce bojovat proti pančování vína, a také proti klamání spotřebitele, kdy se vína nedoložitelného původu veřejně vydávají za vína moravská, případně česká. Bouřlivé reakce vyvolala především ministerská úvaha o tom, že čepování vín za sudů by mělo být povoleno pouze v místě jejich výroby, v praxi ve vinných sklípcích u jednotlivých vinařů, a nikde jinde.
Černý trh jen kvete
To ovšem rozhodně není řešením, jež by vymýtilo černý trh s vínem v naší zemi. Ten se skutečně rozvíjí velmi dynamicky. Má to svou logiku, poptávka spotřebitelů po vínu a jeho spotřeba řadu let mírně, ale vytrvale stoupá, takže byznys s vínem kvete. Problém ovšem je, že tolik moravského a obecně tuzemského vína, kolik by bylo třeba k uspokojení současné poptávky, není z domácích zdrojů k dispozici; a tak se víno ředí vodou a vydává se za naše, ačkoli s ČR má společný právě jen ten byznys – rozhodně ne vinice. Je tak zcela logické a žádoucí, že se ministerstvo zemědělství snaží eskalující problém řešit.
Galerie: FALŠOVANÁ, NEBEZPEČNÁ A NEJAKOSTNÍ VÍNA
Zvláště za situace, kdy značná část spotřebitelské veřejnosti nemá dostatečné zkušenosti s tím, aby rozpoznala například víno ředěné vodou. Výsledkem je stav, kdy deset i více procent vody přidané do vína skoro nikdo nepozná, a stejně tak nepozná dodatečné doplnění vína etanolem, aby byl dosažen žádoucí obsah alkoholu ve výsledném produktu. Mimochodem, od etanolu je už hodně blízko k metanolu, a s tím už má naše země opravdu špatné zkušenosti.
Metanolová inspirace
Právě metanolová aféra zřejmě stojí za tezí o zákazu distribuce vín v sudech – jedním z opatření byl totiž v metanolové kauze zákaz distribuce surovin k výrobě lihovin v kanystrech – tedy ve velkoobjemových obalech, a sudy jsou přitom také svým způsobem velkoobjemový obal. Jenže – lihoviny a víno – to není totéž.
V prvé řadě je nutné říci, že kanystry na lihoviny nebyly většinou konečným stadiem výrobků kupovaných konzumenty lihovin, ale polotovarem, ze kterého finální produkt teprve vznikal, zatímco víno čepované ze sudu konečným produktem je.
V druhé řadě je nutné konstatovat, že ředěné, neidentifikovatelné, nebo etanolem doplněné víno může být klidně distribuováno i v menších nádobách. Kdo bude chtít podvádět, udělá to jistě v jakémkoli balení, takže zásadní omezení čepování vín ze sudů problém neřeší.
Ve třetí řadě je třeba připomenout, že falšování a pančování vín je možné, a také se tak děje, i v případě lahvových vín, takže regulace distribuce vín v sudech by postihla jen výsek černého trhu.
Ministerstvo zemědělství připravuje novelu zákona o vinohradnictví a vinařství. V současné době probíhá diskuze o jednotlivých variantách, jak zabránit černému trhu se sudovým vínem. Novela je teprve před vnitřním připomínkovým řízením MZe. Jaká verze bude zvolena, není zatím zřejmé. Proto je předčasné spekulovat, zda dojde k zákazu prodeje vína ze sudů …
Ministr zemědělství Marian Jurečka svolá v březnu kulatý stůl za účasti všech relevantních nevládních organizací a vinařských odborníků a bude chtít slyšet jejich názory na připravovanou novelu a jejich návrhy, jak situaci s pančovaným vínem řešit. Teprve poté, až bude dosaženo základní shody, představí Ministerstvo zemědělství finální verzi novely zákona o vinohradnictví a vinařství.
Zdroj: Tisková zpráva Ministerstva zemědělství ČR, 19. 2. 2015
Posílení kontrol a samoregulace
Jako možné řešení, o kterém ministerstvo také uvažuje, se jeví posílení kontrol, což by v praxi „odnesla“ především Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). Ta ale jednak původ a kvalitu vín už nyní poměrně intenzivně kontroluje, navíc má od nového roku kompetence vstupovat a kontrolovat celé nemalé spektrum restaurací, barů, veřejných stravovacích zařízení a dalších míst, kde se nějak nakládá s potravinami (a výsledky se okamžitě pozitivně projevily), takže SZPI neví už nyní, kam dřív skočit. Nějaké další posílení kontrol by tak s sebou nutně muselo přinést rozšíření počtu stávajících inspektorů SZPI. To ale zřejmě není možné donekonečna.
Skutečně dobré řešení tak není jednoduché, pokud jím nemá být nějaká zásadní regulace. A to opravdu být nemá, už i proto, že právě menší vinaře, kteří by regulaci nejvíc odnesli, samo ministerstvo zemědělství podporuje, takže regulační opatření by mířilo opačným směrem a bylo by v tomto smyslu kontraproduktivní. Správným náznakem je ovšem jiný krok ministerstva – výzva, aby si vinaři sami pohlídali, jací vinaři a jaké produkty se hlásí do různých vinařských soutěží, a omezili tak prostor pro různé spekulanty. Právě samoregulace a jistá cechovní čest je správným, avšak dlouhodobým programem, přestože v současné době v naší zemi zrovna moc nefunguje.
Samoregulace ale může mít mnoho podob. Třeba nějakou formu identifikace oněch zpropadených sudů odlišující jednotlivé producenty vín a produkty v sudech obdobně, jako jsou kategorizace kvality u vín lahvových. Na zváženou je také zpřesnění dokumentace, která vína v sudech provází ke spotřebiteli, především pak ve vazbě na exemplární potrestání prohřešků, které je možné kvalifikovat jako klamání spotřebitele, které nekončí „jen“ pokutou.
Tady je ale nutné uvažovat rozumně, aby výsledkem nebyla další zbytnělá byrokracie. Nekonečnou, ale stále důležitou cestou je i osvěta spotřebitele. Cest je prostě víc, a stejně jako je tomu v jiných případech, žádná z nich efektivně nefunguje sama o sobě, ale v koordinaci s dalšími nástroji na omezení černého trhu s vínem. Řešit se ten problém musí – ale…. v sudech to není.
ČLÁNKY DO MAILU